[ zpět ]

Liberecké městské lázně se mění pro potřeby galerie

7.12.2011

   Rekonstrukce lázní, spolufinancovaná z evropských peněz, přijde na 380 milionů korun. Zatím se dělají hlavně demoliční práce. Na stavbě každý den pracuje několik desítek lidí.

Nový depozitář bude na lázně navazovat. "Budova bude úplně nová. Bude moderní. Náš požadavek byl, aby to byla nedobytná pevnost, takže bude mít minimum oken," řekl novinářům během prohlídky staveniště ředitel galerie Jan Randáček. Pozvolna se mění i prostorná hala, kde se nyní bourá stávající bazén. Nahradí jej sál určený k pořádání výstav nebo společenských akcí. Další vznikne v suterénu hned pod ním.

Stálé expozice by se podle současných plánů měly přesunout do prvního podlaží lázeňské budovy. "Náš požadavek byl takový, aby ty sály byly maximálně variabilní, abychom v případě potřeby mohli zaměňovat využití sálů ze stálých expozic na krátkodobé výstavy a podobně," popsal záměř ředitel. Prostor se najde i na odpočinek. V přízemí, v místě dřívější čekárny vanových lázní, vznikne kavárna s venkovní trasou. "Měla by být přístupná i mimo otevírací dobu Oblastní galerie," plánuje Randáček.

Původní podoba interiéru zůstane jen z části, nejvíce při vstupu do budovy a na schodišti vedoucím do podlaží. "Tam bude zachováno všechno. Dlaždice, mramorové obložení, měla by se tam obnovovat i původní výmalba" dodal ředitel. Galerie se bude do nové budovy moci přestěhovat, poté co se v ní po rekonstrukci prostředí klimaticky a teplotně ustálí.

Lázně patří k nejcennějším památkám v Liberci. Byly postaveny v letech 1900 až 1902 v době největšího rozmachu města podle projektu vídeňského architekta Petra Paula Branga. V 80. letech minulého století byl ale provoz lázní ukončen, když ve městě vznikl moderní plavecký bazén. Radnice budovu koupila v roce 2005, aby ji zachránila před devastací.

Po rekonstrukci budovu lázní převezme Liberecký kraj, který galerii provozuje. Městu naopak připadne Liebigova vila, kde instituce sídlí dosud. Budova je však ve velmi špatném stavebně-technickém stavu a potřebám galerie už dávno nevyhovuje. Mimo jiné v ní chybí depozitář. Sbírky Oblastní galerie v Liberci patří k největším v zemi. Obsahují asi 21.000 položek.

Revitalizace lázní je jedním z kontroverzních projektů, které prověřoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Mimo jiné vedla i k rozpadu liberecké koalice a k odvolání primátora Jana Korytáře (Změny pro Liberec).

Michal Jemelka snm
 

---

Co předcházelo?

Vracíme Městské lázně Liberci - 23.09.2009

Měl jsem příležitost navštívit v uplynulém období několikrát budovu Městských lázní, která je už dlouhou dobu zavřená a kterou se snažíme zachránit. Byly to pro mne návštěvy zvláštní. Vracely se mi vzpomínky na dobu již dávno minulou, na mé dětství a mládí. Zde jsem se učil plavat, sem jsem chodil po škole a za ušetřené peníze na svačiny si kupoval housky s vlašským salátem nebo s tím pravým salámem junior, který už dnes nikde nekoupíte, i když se tak některé masné produkty stále jmenují (s tím pravým juniorem ale nemají nic společného a „vlašák“ už zdaleka také není to, co býval!). To všechno ale odnesl čas. Přiznám se, že i já bych chtěl, aby se to celé alespoň na chvíli vrátilo, ale vím, že to není možné a že to vše už navždy bude jen v mých vzpomínkách. I když ten salám junior bych si opravdu rád dal a v bazénu, nebo respektive v tom, co z něj zbylo, mne stále láká si zaplavat.

Nechci ale, aby se do vzpomínek dostaly také lázně samotné, jejich (z hlediska architektonického a historického) jedinečná budova. Když se v roce 2005 po 103 letech staly poprvé (!) majetkem města Liberce, rozhodl jsem se jim vrátit jejich důstojnou pozici a účel. Bude potřeba ještě hodně práce a také peněz, aby se lázně opět představily ve své původní kráse a mohly přivítat své první návštěvníky, ale stojí to za to. Dnes, 107 let po jejich otevření jsme k tomu udělali první krok. Bylo by krásné, kdybychom je k jejich 110. výročí mohli zase otevřít.

Navíc dnes začínáme psát zcela novou kapitolu celého rozsáhlého objektu, jehož celková podlahová plocha je více než 10 tisíc metrů čtverečných. Není technologicky a také ekonomicky možné, aby zde opět fungovaly lázně. A je nepředstavitelné, že by fungovaly ve stejné podobě, v jaké ji znala generace našich praprarodičů. Ono se totiž původně nejednalo ani tak o lázně, jako spíše o společenskou umývárnu, kterou využívala velká část obyvatel Liberce, nemajíc doma dnes již běžných koupelen. Umýt se ve vaně v I. třídě stálo v roce 1902 poměrně hodně – 2 rakouské koruny. O dvě třídy níž bylo možné vykoupat se za 50 rakouských haléřů. Stejně tolik stála návštěva bazénu.

Rozhodli jsme se, že prostor Městských lázní musí žít. Musí být místem setkávání nejen obyvatel Liberce, ale také jeho návštěvníků. Měl by se stát místem schůzek mladých, stejně jako prostorem pro relaxaci a rozjímání našich seniorů. Chtěli bychom, aby zde sídlila krajská galerie. Aby se zde mohly konat koncerty, různé konference, přednášky. Chtěl bych, aby lázně byly opět otevřeny všem. Aby se do nich zase vrátil život. A aby se Lázně opět vrátily Liberci.

Váš Jiří Kittner

 

 

 

 

[ zpět ]