[ zpět ]

17. listopad očima porevoluční generace

V rádiu, v televizi, v novinách, ale i v hospodě poslední dny slýchávám o oslavách k dvacátému výročí Sametové revoluce. Mezi mými vrstevníky však tento pojem nebudí velké emoce, tuto revoluční dobu jsme nezažili, pouze jsme se o ní učili ve škole. Nedokážeme plně ocenit nádheru svobody, protože jsme nezažili teror totality. Nevíme, jak se žije v nedemokratické, uzavřené společnosti, protože si celý život můžeme říkat co chceme a cestování do zahraničí bereme jako samozřejmost. Proto jsme lhostejní k oslavám tohoto výročí.

Zamysleme se, co se mohlo stát, kdyby lidé byli lhostejní před dvaceti lety, tak jako jsme nyní my. Pravděpodobně by nevyšli do ulic a nedemonstrovali by proti zrůdným komunistickým režimům ve východním bloku. Bouře studentů by nebyly podpořeny ostatními lidmi a nadále bychom museli trpět neefektivitu a nedostatkovost centrálně plánovaného hospodářství, nízkou životní úroveň a tvrdé restrikce totalitního státu.

Proč se tedy více nezajímáme o veřejné dění? Mnoho lidí tvrdí, že to stejně nemá cenu. Zbytečně by ztráceli čas a nemělo by to žádný efekt, s tím ale nemohu souhlasit a dění před dvaceti lety mi dává za pravdu. Nesmíme připustit, aby se staré časy vrátily a musíme bojovat za svou svobodu. Jak je možné, že zde ještě dvacet let po Sametové revoluci trpíme stranu, která je přímým následovníkem KSČ a hlásí se k praktikám třídního boje? Jak je možné, že současnou politiku sociální demokracie tvoří staří kádři z komunistické strany? To vše jsou problémy, které mohly vzniknout jen kvůli naší lhostejnosti a nezájmu.

Měli bychom být svým rodičům vděčni, že pomohli k pádu totality a cítím, že je naší povinností hájit hodnoty, které Sametovou revolucí vybojovali. O to více mě děsí rétorika současné levice, která socialistickou zhoubu postupně oživuje. Postavme se těmto snahám, nebuďme lhostejní a bojujme za svobodu a demokracii – za myšlenky, které slaví dvacáté výročí…

Štěpán Křeček

[ zpět ]