2025
pátek 4. dubna
Aktuálně:
Aktuality:
03.04.2025
Veronika Vrecionová: Připravujeme opatření proti množírnám, která se nedotknou majitelů domácích mazlíčků ani poctivých chovatelů
[ Více ]
02.04.2025
Kulatý stůl ve Sněmovně: Exekuce a insolvence potřebují změny, řešení mají zajistit efektivnější vymáhání pohledávek
[ Více ]
02.04.2025
Alexandr Vondra: Trumpova cla? Na oplátku tvrdě zdaňme americké technologické firmy, mají tu pohádkové zisky
[ Více ]
02.04.2025
DVTV: Babiš nahrává Putinovi. To, že 30 procentům lidí nevadí jeho faux pas, mě děsí, říká Eva Decroix
[ Více ]
01.04.2025
Marek Benda: Předložíme vlastní návrh na změny jednacího řádu. Je to ale jen poslední výstřel před volbami
[ Více ]
01.04.2025
Komise mění pravidla pro automobilky: Je to povzbuzení, ale není to ideální. Přál bych si ještě větší rozvolnění, říká Martin Kupka
[ Více ]
01.04.2025
Zbyněk Stanjura: Ministerstvo financí navrhuje zakotvení rozpočtové odpovědnosti do Ústavy ČR
[ Více ]
[ zpět ]
…to, že předstírá, že je sociální demokrat!
Nemám rád socialismus. Socialismus považuji za omyl, špatnou myšlenku. Za myšlenku škodlivou především pro chudé.
Ano, uznávám, socialismus může za určitých okolností - krátkodobě - chudým pomoci z té nejhorší nouze. Ale jen krátkodobě. Dlouhodobě jim totiž uškodí mnohem víc - tím, že v nich vyvolá závislost na státu a státní podpoře, čímž je zbaví svobody, ale i ctností a návyků nezbytných pro produktivní život ve svobodné společnosti. Socialismus chudé lidi touto jejich závislostí na státě dlouhodobě udržuje v permanentní chudobě a znemožňuje jim se z ní vymanit. Proto je socialismus špatný, zvláště pro chudé. Proto jej nemám rád.
Je jako morfium. Krátkodobě a v nejvyšší nouzi pomůže od nejhoršího. Jeho dlouhodobé užívání však vyvolá závislost, jež člověka ničí a nakonec i zabije. To je morfium. A to je i socialismus.
Přesto, nemůžu si pomoct, pro sociální demokraty starého typu mám slabost. Samozřejmě, nikoli kvůli jejich socialismu; jemu navzdory. Socialismus je omyl, byť v jejich případě omyl v dobré víře.
Mám pro ně slabost kvůli tomu, že byli autentičtí, opravdoví. Nehráli se na to, co nebyli. A chtěli lidem – především chudým – alespoň trochu pomáhat. Byť špatným způsobem. Nezpochybňuji tedy jejich motivy, pouze jejich moudrost. Ať už se ve svých doporučeních mýlili jakkoli, šlo jim o lidi.
Proč Miloš Zeman nepodporuje dnešní Paroubkovu sociální demokracii? Proč podporuje pidi-straničku tzv. důstojného života Jany Wolfové?
Protože Miloš Zeman je sociální demokrat. A protože Jana Wolfová je taky sociální demokratka. Ostatně, Zuzana Paroubková, exmanželka to Jiřího Paroubka, kterou Paroubek zanechal kvůli prestižnější blondýnce, je rovněž sociální demokratka. Ve smyslu, v jakém Jiří Paroubek sociálním demokratem rozhodně není.
Kým se Jiří Paroubek obklopil? Co za „image“ vysílá k voličům? Jaký „brand“ nasadil? Dimun, Rath, Brožová.
Metrosexuálové a blondýnka.
To je sociální demokracie?
Ještě jednou: metrosexuálové a blondýnka; arogantní floutci a umělá, chemicky konzervovaná figurína - to jsou sociální demokraté? Ne takoví, jaké jsme znali…
Toto jsou příslušníci bohaté, metropolitní snobské elity, kterým nejde o lidi, natož chudé, nýbrž jen o sebe. Zmocnili se existující dělnické strany, které dělníci ze setrvačnosti stále dávají hlasy, aby je, elitáře, vyvezla k moci, slávě a prestiži. Kdyby jim totéž poskytla Dělnická strana, udělali by totéž. O dělníky (Dělníky) jim však nejde. Jsou pro ně jen politický „kanonenfutr“: šedivé, špinavé, upocené masy, které hodí lístky s jejich jmény do volebních uren.
Jiří Paroubek je, přirozeně, maskot a frontman této nedělnické metropolitní elity.
Proč jim to sociální demokracie trpí? Protože zatím ji to prospívá, zatím preference rostou, zatím tato nesociáldemokratická klika, která se zmocnila sociální demokracie, je pro ni jako slepice, která snáší zlatá vejce.
Nedává smysl zaříznout slepici, která snáší zlatá vejce.
Lze ji jen v tichosti závidět, mít na ní vztek, pokorně se jí klanět – „…služebníček, služebníček, pane předsedo, pane hejtmane…“ – mít zaťaté zuby, v hloubi duše ji nenávidět a těšit se na mstu; mstu malého českého plebejského sociáldemokratického človíčka, která bude strašná.
Roman Joch
[ zpět ]