[ zpět ]

Alexandr Vondra: "Svoboda je ohrožena návratem komunizmu!"

17.4.2010

Již nesčetněkrát jsme ve Fragmentech varovali, že v těchto volbách poprvé od listopadu 1989 hrozí reálně návrat komunistů k moci za využití mocichtivého Jiřího Paroubka, který touží po vládě tak, že by přijal do vlády třeba Marťany. Občané nás ale nebrali vážně. Psali nám, že jen nenávistně jako zarytí pravičáci strašíme... Byli jsme proto velmi mile překvapeni, že konečně toto varování explicite zaznělo z úst jednoho z vrcholových politiků, z úst Alexandra Vondry. A to nejen jako jeho osamocený názor, ale jako názor naší nejsilnější pravicové strany ODS při představování jejího programu 15.4.2010 ve Slovanském domě v Praze. A co víc, po skončení jeho projevu bylo podepřeno slovy předsedy ODS Petra Nečase: "Výborě Sašo, děkuji Ti za ta slova!"

Co říkal ve svém projevu Alexandr Vonda? Pan Vondra varoval, že je svoboda v naší zemi v letošních volbách ohrožena reálnou hrozbou návratu komunistů k moci. A protože obrana svobody je základní ideovou hodnotou ODS, do jejichž všech programových tézí a politických kroků se promítá, je přirozené, že jí tato reálná vidina návratu komunistů k moci vadí.

"Kdybychom tímto znepokojeni nebyli, zradili bychom naše voliče i sami sebe. Náš závazek vůči svobodě a naše povinnost ji bránit s pádem totality neskončila. Utlačovatelský systém zmizel, ale nepřátelé svobody nikoliv. Poučení z minulosti nás varuje, že svobodu nikdy neztrácíme naráz, ale postupně. V letech 1945 až 1948 přece komunistům umetli cestu k moci demokraté, kteří se přímo podíleli, či přinejmenším nečinně přihlíželi soustavnému okrajování občanských svobod. Musíme si proto stále připomínat, že svoboda není samozřejmá. Že v historii tvoří období svobody relativně krátké intervaly mezi tyraniemi. Nesmíme se nechat ukolébat tím, že dvacet let je naše svoboda relativně zajištěna. I to se může změnit, jakkoli se to dnes někomu jeví nepravděpodobné," varoval důrazně Alexandr Vondra.

Vondra dále připomněl, že svobodu si musí každá generace vybojovat znova. Jeho generaci se to v roce 1989 podařilo, ale dnes už s námi žije generace nová. Generace, která nezažila komunismus, může brzy zažít na vlastní kůži tu hrůzu, že komunisté budou v našem státě znovu rozhodovat. Pak již ale bude pozdě si stěžovat.

Jiří Paroubek v roce 1978 napsal: „Ano. Pro nás mladé, kteří jsme únor 1948 neprožili jako osobní zkušenost, je toto datum především historická událost, kdy byla s konečnou platností rozhodnuta otázka politické MOCI, kdy došlo k likvidaci pozic exponentů buržoazie v politickém životě republiky. Nyní, 30 let poté, jsou pro nás ideje Února živou výzvou.“ Svět se sice měmí, ale jak je z výše citovaného vidět, někteří naši občané zůstávají stejní. Jiří Paroubek byl cynický před 30 lety a zůstává cynický i teď. Možná má při čtení svých průzkumů pocit, že pro většinu lidí není svoboda až tak zásadní. Nabízí proto "jistoty" a almužny, ale jak přiznával tehdy a přiznává i teď, jde mu především o moc. Svoboda lidí pro Jiřího Paroubka neznamená nic. V tom je mezi ním a členy ODS zásadní propast. Vondra mu proto vzkázal, že svoboda je na rozdíl od něho pro něj i pro ODS jako celek nejvyšší hodnotou. Svoboda je pro ODS víc než otázka moci. A tím, že o ni má starost, plní tím svůj program. Pokud socialisté obranu svobody ve své programové výbavě nemají, je to jejich problém. Ale socialisté nemohou ODS bránit v tom, aby měla svobodu na svém štítě.

"My neopouštíme naše zásady. My jsme konzistentní. Jestliže nám vadí připravovaný návrat komunistů, není to zdaleka jen kvůli názvu a historii. Ačkoli je to i kvůli tomu. Ale je to také kvůli současnosti a budoucnosti. Je to kvůli konkrétním věcem, které jsou s tím spojeny. Je to kvůli tomu, že každý soudný člověk ví, že sliby, dárky a almužny nikdy nejsou zadarmo. A my nechceme, aby byly vykoupeny ztrátou naší svobody a nezávislosti. Paroubkova ČSSD představuje pro svobodu hrozbu. Je to strana, která se netají touhou špiclovat občany, nahlížet jim do soukromí a hrabat se v jejich financích. Je to strana, která chce opět trestat úspěšné a prosazuje řadu ekonomických receptů z doby reálného socialismu. Je to strana, která kriminalizuje své odpůrce a opět mlátí mladé lidi na koncertech. Jestliže nám toto právem vadí, jestliže toto vše právem kritizujeme, jak bychom mohli mlčet, když se tato ČSSD kvůli vlastní moci hodlá po volbách spojit s komunisty?!" (potlesk v sále).

A není to pouze předvolební gesto pana Vondry. Všichni už přece víme, že Jiří Paroubek nežertuje. Ani to neumí. Před krajskými volbami také sliboval vládnutí s KSČM a také to splnil. A rozhodně nežertoval, když ve svém slavném povolebním projevu vyhrožoval národu, že má s komunisty ve Sněmovně většinu. A měli jsme již možnost ochutnat, jak toto spojenectví vypadá. Právě Jiří Paroubek na sklonku své vlády rozpoutal legislativní komunisticko-socialistickou smršť. Když mu to veřejnost vyčetla, prohlásil, že bude zákony schvalovat klidně i s Marťany. Tohle krásné označení ať si teď přeberou ti voliči, kteří jemu a komunistům pomohli svými hlasy k tomu, že se svými kumpány schvaloval zákony, které nás přibližují mílovými kroky ke státnímu bankrotu.Je proto smutné, že se stále naleznou u nás po padesátileté zkušenosti života ve zločinném a zavrženíníhodném komunistickém režimu lidé, kteří tento problém zlehčují. Zapomínají, že nástup komunistů k moci kdysi poškodil i ty, kteří je v roce 1946 naivně volili.

Některým soudnějším voličům ČSSD by ale přece jen vadilo, kdyby teď komunisté usedli přímo ve vládě, proto si Paroubek pro tyto naivky vymyslel obezličku o "menšinové vládě s tichou podporou". Tato vláda by pracovala fakticky stejně jako kdyby byli komunisté přímo v ní, neboť by všechny zákony diktovali oni. A právě na toto pokrytectví páně Paroubka Vondra důrazně upozornil. Slyší v tom ozvěnu doby, "kdy se nám věci prostým rozumem nepochopitelné vysvětlovaly prostřednictvím kouzelné formulky o dialektické jednotě a boji protikladů. Doby, kdy svoboda byla poznanou nutností, demokracie centralizací, práva povinnostmi a válka mírem. Doba gulášového socialismu. Doba mizerného guláše z Paroubkova RaJe." (Pozn. redakce: RaJ je zkratka státního podniku Restaurace a jídelny, který byl za totality znám jako zcela prorostlý korupcí a který v Praze vedl Jiří Paroubek.)

"Chápu, že Jiří Paroubek vidí v časech Národní fronty jistá pozitiva. Jiří Paroubek by chtěl za dva roky usednout na Hrad a teď hledá oporu. V roce 1948 utvořili socialisté úslužnou stafáž vládnoucím komunistům. Teď mu to komunisté mohou přece vrátit. Naplnění tohoto scénáře závisí jen a pouze na povolební aritmetice, na tom, zda ČSSD a KSČM dají dohromady většinu. Ano, může se stát, že nám bude vládnout ČSSD s KSČM. S veškerou vážností a ve jménu svobody proti tomu musíme bojovat! Nic jiného od nás Jiří Paroubek a Vojtěch Filip nemohou čekat. Jak varoval Edmund Burke: „K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama“. Mějme tato slova – až půjdeme k volbám - na srdci!" vyzval Alexandr Vondra všechny slušné občany, kteří nechtějí žít pod jhem zločinného režimu.
 

Ivana Haslingerová - Fragmenty.cz

[ zpět ]