[ zpět ]

Budujeme hráz proti populismu

4.5.2010

Definice:
Státní bankrot čili platební neschopnost (insolvence) státu znamená, že stát nesplatí nějaký závazek včas, anebo vyhlášení vlády, že nebude (zcela nebo částečně) své závazky splácet.
Platební neschopnost neboli insolvence je neschopnost dlužníka splácet své dluhy a tak dostát svým závazkům i přes snahu dlužníka splácet svůj dluh věřiteli

Česká republika stojí na rozcestí a máme jen dvě cesty, kterými se můžeme vydat. Můžeme jít po široké cestě, na kterou nás směřuje levice. Ta cesta se zdá býti pohodlná. Je rovná, kolem mnoho laviček a ozdobných keřů. Žádné překážky ani výmoly, jen pohoda a na každých pár krocích občerstvení s pivečkem a párečky. K tomu hraje dechovka do pochodu a k odpočinku duo Eva a Vašek. Billboardy, lemující cestu, slibují ráj na zemi a na oranžovo (dříve růžovo) nalakovaná budoucnost. Ani slovo, že ta cesta vede do pekel, kde je jenom pláč a slzy. Mám na mysli „pouze“ bankrot, nikoli věčné zatracení, jak o něm hovoří Sv.Matouš v Bibli.

Matouš 7:13-14 Vcházejte těsnou branou; nebo prostranná brána a široká cesta jest, kteráž vede k zahynutí, a mnoho jest těch, kteříž vcházejí skrze ni. Nebo těsná jest brána a úzká cesta, kteráž vede k životu, a málo jest nalézajících ji.

Úzká cesta zdá se býti trnitá, strastiplná, plná skalisek a zákrutů. Komu by se po ní chtělo? Kdo chce poslouchat, že k cíli je nutné překonat hory problémů a přejít poušť bez dostatku vody a jídla? Jak takovou realitu nalákat člověka? To je úkol pro pravici téměř nepřekonatelný.

Celý problém spočívá v tom, že člověk raději poslouchá nadějnou lež než nepříjemnou pravdu. Nechce nést odpovědnost a raději slyší, že to „někdo“ za nás vyřeší, že zprávy nejsou tak zlé, jak strašáci zprava říkají, aby „člověka práce“ vyděsili. Bankrot prý nám nehrozí a jsou země, které mají daleko vyšší dluh. A také prý jsou ekonomové blbci, kteří nemají na profesionály z Lidového domu. Není třeba mít obavy, levice zná řešení.

Ano, zní to pohodlně a pro mnohé libozvučně. Není nutné přemýšlet, je potřeba nechat ty správné lidi, aby vše zařídili za nás a stačí, když nám to jen slíbí, my už si potom vystávkujeme, aby to dodrželi.

Pokud tento názor zvítězí, čeká nás řecká, maďarská nebo kombinace, tedy naše česká cesta do pekel. Bez nutných a nepopulárních reforem není jiného východiska a peníze prostě dojít jednou musí. Krotitelé dluhů z nejmenované firmy k otázce bankrotu svým klientům říkají: Přijde bankrot? Nejpřesnější odpověď zní: „Státní bankrot České republiky právě probíhá, vážený kliente, a ty se v tom vezeš taky.“ Nenech se, kliente, uchlácholit slovy, že máme malý dluh a že nám nehrozí osud Řecka. Hrozí! Nevěřte chlácholivým řečem. Protože stát, který není dlouhodobě schopen z vybraných daní pokrýt své běžné výdaje (sociální systém, provoz státu, investice, veřejné statky), je v podstatě v bankrotu. A to bez ohledu na to, že papírově náš dluh nevypadá tak špatně jako jiných států.

Prognóza na závěr:
V květnu vyhraje ČSSD volby a Jiří Paroubek bude jmenován premiérem s pověřením k sestavení vlády. S tichou podporou komunistů a několika vydíraných či koupených poslanců (lhostejno odkud) získá minimálně 101 hlasů.
Začíná plnění slibů voličům a zadlužování se zvyšuje. Následuje ochladnutí kupců státních dluhopisů a pokles ratingu, což provází „zdražení“ peněz. Stát si půjčuje za mnohem nevýhodnější úrok, který tlačí stále výš obsluhu dluhu, tj. povinná platba úroků činí stále vyšší mandatorní výdaj z rozpočtu v poměru desítek procent rozpočtu. Koruna devalvuje, snižuje se koupěschopnost, výrobcům klesá odbyt, obchodníkům obrat a tím prudce klesá částka za vybrané daně a nůžky se rozevírají. Státní výdaje rostou, ale příjmy se snižují. Obě přímky se nepochybně protnou a nastává kolaps – insolvence. Bankrot dospívá do konečného stádia.

Politici ČSSD odcházejí do zaslouženého důchodu a vyplácejí si tučné odchodné, takže další dvě generace nebudou muset pracovat.

Česko žádá Mezinárodní měnový fond o finanční pomoc. Koruna mezi tím oslabila o 40%, benzín podražil o 15%. Přijíždějí emisaři MMF a zavádějí „nucenou správu“. Půjčka je podmíněna poklesem platů ve státní správě o 35%, důchody jsou zmraženy a 13.platy přestaly existovat. DPH bylo zvýšeno na 30%, potraviny jsou neúměrně drahé, prodej zbytných výrobků stagnuje.

Bývalí voliči ČSSD vyrážejí do ulic, protestují a ničí majetek, čímž připravují stát o další desítky miliónů. Nezaměstnanost mezi tím dosáhla 25% a deficit dosáhl „psychologické“ hranice 15%. Německá kancléřka vyzývá ČR, aby prodala lesy, letiště a Krkonoše. Vše za ceny ve zlomcích hodnoty. Armáda nezaměstnaných počtem převyšuje počet daňových poplatníků z řad podnikatelů i zaměstnanců. Poslední Romové odlétají do Kanady a v nemocnicích se provádí 30% původního počtu operací, zdravotnický personál pracuje za třetinu průměrné mzdy a hlavní distributor léků zastavil dodávky léků do doby úhrady nezaplacených faktur, následně je na nemocnice vyhlášen konkurz. Nejbohatší skupinou obyvatelstva se stávají exekutoři. Rozlícený dav pověsil na lucerně šéfa ČEZu.

Myslíte, že je to přitažené za vlasy? Jistě, trochu ano. Ale: maďarský Forint klesl o 40%, DPH v Maďarsku stouplo na 25%, platy státní sféry. V Lotyšsku klesly platy ve státní sféře o 35%, nezaměstnanost vyskočila na 23% a skutečně největší distributor léku v zemi zastavil dodávku do hlavní nemocnice. Nevěřícím čtenářům doporučuji nasbírat informace z Maďarska, Lotyšska, Řecka, Islandu a za nedlouho Španělska a Portugalska. Zapomněl jsem Irsko.

Zdravě uvažující člověk si musí položit logickou otázku: Opravdu chceme projít tím, čím prošli Maďaři nebo čím prochází Řecko? A s tím související i další: Kdo je nejvíce postižen státním bankrotem?

Na první otázku si odpovězme každý sám. K té druhé bych dodal ještě malý kviz.
Až se zmrazí platy, důchody a sociální dávky, budou nejohroženější skupinou:
a) politici
b) manažeři firem
c) bankéři
d) voliči ČSSD
 

JB

[ zpět ]