Bylo za komunistů lépe?

Všechny uvedené údaje jsou hodnověrné a přesně odpovídají realitě. Zobrazená data – ať už průměrné příjmy, tak ceny zboží a služeb – jsou převzata z oficiálně publikovaných údajů Českého statistického úřadu za roky 1988–89 a 2011–12. Pouze několik málo chybějících údajů (např. cena nafty) bylo převzato z jiných věrohodných zdrojů (deníků či zpravodajských webů). Uvedené příjmy znamenají průměrnou hrubou mzdu, jak ji eviduje ve svých ročenkách ČSÚ – a to v obou případech, jak za rok 2011, tak i za rok 1989. Základní odvody ze mzdy (tj. dnešní daně a pojištění) byly v roce 1989 o něco nižší (kolem 15 %) než dnes (kolem 20 %), k tehdejším odvodům bylo zase nutné přičíst i různé povinné a polo-povinné poplatky (příspěvky na SČSP, solidaritu, neplacené brigády apod.), které rozdíl snižují. Proto nám k porovnávání stačí hrubé mzdy, jejich poměr bude přibližně stejný jako poměr příjmů čistých. U cen zboží a služeb se mohou data mírně lišit, protože se jedná o mix údajů z let 1988–89 a z let 2011–12, odchylky však nejsou nikdy ve srovnání s více než dvacetiletým rozdílem nijak zásadní.

Naprosto chápu, že někteří mohou na uvedená čísla pohlížet s nedůvěrou – často proto, že na uvedený průměr příjem ani zdaleka nedosahují a mají pocit, že to platí pro naprostou většinu ostatních. Tyto údaje ale nejsou nijak vymyšlené, jsou to vždy přesně spočítaná a věrohodně doložená čísla, jedná se o aritmetický průměr z evidovaných příjmů všech lidí z celé republiky. Každý průměr ovšem ovlivňují jak extrémně nízké, tak i extrémně vysoké příjmy (ty vysoké však více, protože nejsou shora omezeny). Důležité ovšem je to, že ten průměr je ovlivněn úplně stejně jak v současných údajích, tak i v datech za rok 1989, a oba údaje lze zcela plnohodnotně srovnávat. Stejně jako dnes se ozývá spousta učitelů, že o platu 28.000 korun se jim může jen zdát a průměr uměle navyšují vysokoškolští specialisté a vedoucí pracovníci, stejně tak se může ozývat spousta kantorů z roku 1989, kteří zase nikdy ani neslyšeli o tehdy uváděném průměrném platu 3.700 Kčs – ten také i tehdy navyšovali svými extrémními platy všemožní poradci, papaláši a ředitelé VUMLů. Podobně to platí pro švadleny, řidiče nebo prodavačky – ano, více než polovina prodavaček dnes nemá průměrný plat 16.200 Kč – stejně jako ani zdaleka nedosáhly na průměrný plat 2.450 Kč prodavačky a už vůbec ne nekvalifikované skladnice a pokladní v roce 1989, často i tehdy pracovaly třeba za plat poloviční a statistický průměr zvyšovaly prodavačky v Tuzexech a vedoucí Jednot. Je to stejné dnes jako tehdy, průměr se může zdát nespravedlivý, ale přesto přesně kopíruje skutečnost – ve školství, obchodě, ve službách, všude.

Poněkud více vypovídající údaj je střední mzda, medián – tj. příjem "prostředního" člověka. Pokud všechny pracující občany seřadíme podle výše jejich příjmů a rozdělíme je přesně na polovinu, uvedená hodnota je příjem právě toho člověka přesně uprostřed. Polovina lidí má nižší příjem než on, polovina vyšší. Pokud je váš hrubý příjem nižší než uvedený medián, musíte věřit tomu, že opravdu více než polovina lidí má skutečně příjem vyšší než vy (a naopak). Pokud je střední hrubý příjem v této zemi 21.000 Kč, tak skutečně musíte věřit tomu, že polovina lidí má hrubý příjem 21.000 Kč a více. To je zkrátka fakt. S tím se nedá nic dělat, takový je život. A s velkou pravděpodobností tomu tak bylo i v roce 1989 – pokud jste ovšem nebyli havíř, politický agitátor, okresní tajemník Strany nebo nevykonávali podobné, uměle výrazně nadhodnocené povolání.