[ zpět ]

„Česká cesta“ pádu vlády

23.4.2009

Zapomeňte na slova, jako jsou politický či vládní program, loajalita, koaliční spolupráce, konstruktivní opozice či upřednostnění veřejného zájmu před zájmem osobním. Zapomeňte na slova o tom, že vnější tlak, včetně toho ekonomického, občany i politiky více spojuje a nutí je táhnout za jeden provaz. Jsme přece v Česku, a tak u nás vše musí jít „českou cestou“.

Takže se tak dlouho bude mluvit o „zrádcích“ Vlastimilu Tlustém, Janu Schwippelovi, Olze Zubové a Věře Jakubkové, až se zcela vytratí, že tím hlavním hybatelem, jenž vládu nakonec shodil, nebylo toto kvarteto.

Tím hybatelem byl předseda ČSSD Jiří Paroubek, poháněný mocným egem a žíznivou touhou po odvetě za výsledek posledních voleb. Jiří Paroubek, kterému vždy šlo, jde a půjde - a to bez ohledu na cokoliv - o jedno jediné: za každou cenu se opět stát premiérem. Nečinnost vlády v období hospodářské krize? Nedostatečná podpora Lisabonské smlouvě? Kauza Wolf? Kauza Dalík? Kauza Vesecká? Prodej Českých aerolinií? Jistě, jako oficiální zdůvodnění to dozajista stačí. Nicméně ten hlavní, nejhlavnější důvod je osobnost Jiřího Paroubka a jeho touha po odplatě.

„Co sis navařil, to také sněz!“
Nalajnoval si to jasně: pád vlády, delší dohadování pod heslem „bez nás si ani neškrtnete“ a nakonec dohoda na vládě „odborníků“ a příhodně přikrčené politice, která „vyžere“ období nejhlubší ekonomické krize a sociálního neklidu. Předčasné volby pak nejraději příští rok na jaře, kdy už občané zcela zapomenou na to, kdo vládní krizi v nejméně vhodné chvíli způsobil. V době, kdy je přece jen větší šance na přirozené oživení ekonomiky, a tedy nasednutí do rozjíždějícího se vlaku. Kdy preference ČSSD, živené populistickými sliby, byť převážně jen v ústech a na papíře, po období poklesu opět porostou.

Následuje vítězství ve volbách a triumfální návrat Jiřího Paroubka s vysunutou bradou do Strakovky. Mindrák z posledních voleb je zapomenut, ego ukojeno... Ostatní politické strany by ovšem Jiřímu Paroubkovi a ČSSD něco takového za žádnou cenu neměly dovolit. (A to ani lidovci, kteří by jinak taktéž s potěšením mohli pošilhávat po vládě, která by za politiky vytahala z ohně horké krizové kaštany.)

Neboť to byl právě předseda ČSSD Jiří Paroubek, kdo způsobil pád vlády ve velice nepříznivou a nevhodnou dobu, a mělo by tedy platit: Co sis navařil, to si také sněz! Takže žádné schovávání za „vládu odborníků“, žádné dlouhé vládnutí „vlády v demisi“, žádné sbírání laciných populistických bodů. Právě naopak! ČSSD a hlavně Jiří Paroubek osobně co nejrychleji do vlády, s plnou odpovědností za věci příští! A volby co nejdříve, než lidé zapomenou, kdo je zapříčinil, a hlavně z jak malicherných osobních důvodů. A pokud předseda ČSSD odmítne převzít odpovědnost a bude chtít jen škodit, halasně kritizovat a nepřiložit ruku k dílu?

To lidé -a obzvláště v době krize - politikům neodpouštějí. Dokonce ani ti ne, kteří se jinak o politiku moc nezajímají a volívají spíše podle míry barnumštiny té které strany.

Podivuhodné schůzky
Nic také nevypovídá o české politice víc než pondělní večerní schůzka v Topolánkově bytě: nesešli se tu totiž ani ústavní činitelé, ani představitelé politických stran, ba ani jejich poradci tu nebyli. Zato náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr a podnikatelé Petr Cibulka a Jaromír Soukup, tedy lidé s často podivuhodnými vazbami na čtveřici výše zmíněných „zrádců“.

Také druhá schůzka, v úterý před druhou hodinou odpolední, a to v zadní části sněmovny, má vysokou vypovídací hodnotu: předseda ČSSD Jiří Paroubek, poradce pro všechno Jaroslav Tvrdík, místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka a opět čtveřice výše zmíněných „zrádců“...

Co s těmito „lidskými zrůdami, které se nechají korumpovat“, jak dříve nazýval Paroubek přeběhlíky (tehdy šlo o Melčáka a Pohanku), z očí do očí projednával, je zřejmé... Co jim slíbil, už tak přesně nikoliv. To by se vidělo až v okamžiku, kdyby politické strany přistoupily na Paroubkovu hru, akceptovaly „vládu odborníků“ a tato čtveřice by mohla mezi ně umístit pár svých známých, vyznávajících heslo „po nás potopa“.

Miroslav Macek, publicista, bývalý místopředseda ODS

[ zpět ]