[ zpět ]

Českým fašistům

20.1.2014

 Čeští fašisté (korporativisté) byli vždy vlastenci, kteří měli rádi silná hesla i silná řešení. První republika se utápěla v politických i hospodářských problémech a lidé byli znechuceni pomalostí demokracie. Vadilo jim „politikaření“ a korupce politických stran. Místo nedokonalé demokracie hledali spásu v korporativismu.

První skupinky československých fašistů ( italsky: fasci = svazek, skupina) vznikaly v Praze již v roce 1921. V roce 1926 byla založena Národní obec fašistická (NOF) , jejímž vůdcem se v roce 1927 stal oblíbený legionář Radola Gajda. Fašistickou hymnou se stala píseň „Hej Slované“ a jejich heslem: „Blaho vlasti – zákon nejvyšší“. Politický systém neuznávali, neboť podle nich zavinil oslabení státní moci. Součástí jejich programu byla sociální péče o dělníky, včetně jejich zaopatření ve stáří. Místo „žvanivé demokracie“ nabízeli odpovědnou autoritu. Místo „protichůdných, úpadkových, zbytečných politických stran“ se chtěli opírat o „stavy“. Na jedné straně se vymezovali proti socialismu a komunismu, na druhé straně proti liberální demokracii. Sám generál Gajda v roce 1938 prohlásil: „Demokracie, která krade, musí být odstraněna silou, náporem zdolána bez výhrad, jestliže má být odvrácena infekce humanismu, pacifismu a demoralizace.“

S nástupem II. světové války nabývá český fašismus tragikomických prvků. Začali se zdravit „staročeským pozdravem“ – zdviženou pravicí s dlaní obrácenou ke zdravenému.

Odmítli vstoupit do Národního souručenství (jediné české politické organizace v protektorátu), po vzoru gestapa chtěli vytvořit „čestapo“. Brzy však zjistili, že Němci je nepovažovali za rovnoprávné partnery a pohrdali jimi (využívali pouze služeb jednotlivých konfidentů). Paradoxně řada českých fašistických funkcionářů a kolaborantů zemřela v koncentračních táborech: Jan Soldán v Osvětimi, Dr. Ing. Zdeněk Zástěra v Dachau.

Generál Radola Gajda s německou okupací nesouhlasil, protože podle něj Němci myšlenku fašismu zostudili a za války pomáhal protiněmeckému odboji. Po válce byl však odsouzen ke dvou letům vězení za propagaci fašismu a antisemitismu. Krátce po propuštění z vězení zemřel.

Čeští fašisté měli vždy nedůvěru k demokratickému liberalismu. Chtěli společnost „zlepšit“. Místo slabé demokracie nabízeli silný fašistický stát, který vede silný vůdce. Bojovali proti politické korupci, ale řada z jejich představitelů se nechala zkorumpovat. Fašistické skupiny se často organizovaly na úrovni pivních spolků. Projevy u piva se také vyčerpávala většina jejich hrdinských prohlášení. Propagovali „národní jednotu“, ale celá historie českého fašismu byla historií vzájemného odvolávání, vylučování a vzniku nových spolků.

Podobné to je i dnes: čeští korporativisté Babiš a Okamura jako silní vůdci svých hnutí permanentně zpochybňují systém politických stran. Politickou korupci nahrazují tím, že jsou „přímo u zdroje“. Je jen otázkou času, kdy po okouzlení jejich novostí ztratí čeští voliči trpělivost a pochopí, že se jimi nechali napálit.

Čerpáno z knihy „Český fašismus“ od Milana Nakonečného (vydalo nakladataëlství Vodnář v Praze v roce 2006)

MUDr. Vít Šlechta

[ zpět ]