[ zpět ]

Co zbylo po MT dobrého

8.4.2010

Pozvolným odchodem svérázného Mirka Topolánka z politiky mizí nejen prostořekost a hrubost, ale také reformní nadšení a odvaha odmítat populistické podléhání náladám z průzkumů veřejného mínění.

„Po letech výdajové nestřídmosti nastolila Topolánkova vláda rozumnější přístup ke státnímu rozpočtu.“
 

Ať se s Nečasem vrátí stará dobrá ODS, přeje si prezident Klaus

K výměně volebního lídra ODS se v sobotu (27.3.2010) po dvou dnech mlčení vyjádřil prezident Václav Klaus. Zakladatel občanských demokratů popřál nové tváři konzervativců Petru Nečasovi, aby se mu při vedení strany dařilo. „Byl bych rád, kdyby se Petru Nečasovi s tou stranou něco podařilo udělat, a já bych si přál, kdyby ta nová ODS se trochu víc podobala té staré,“ prohlásil prezident.
Nečas ve čtvrtek nahradil ve funkci volebního lídra předsedu Mirka Topolánka. A Klaus jej vyzval k tomu, aby se občanští demokraté vrátili ideově zcela doprava, jako tomu prý bylo pod jeho vedením.
Prezident dlouho kritizoval Topolánkův způsob vedení strany. Občanští demokraté se podle něj stali příliš středovou a proevropskou stranou.
Topolánkovy výroky o Židech, církvích či Češích a jeho nucený odchod z kandidátky Klaus odmítl komentovat stejně jako svůj možný návrat do strany. „Nemám důvod, abych vynášel nějaké silácké výroky, kterými bych rozčeřil veřejné mínění,“ uvedl prezident.
K Nečasovi má Klaus mnohem blíže. Nynější lídr ODS byl v Klausově ODS místopředsedou od roku 1999 do chvíle, kdy Klause v roce nahradil na konci roku 2002 právě Topolánek.
PRAHA Všichni vědí o negativních vlastnostech Mirka Topolánka. O jeho vulgaritě, prostořekosti či podezřívavosti. O jeho neschopnosti zabránit klientelismu a podezření z korupce kolem státních zakázek. Ojeho ctění účelu, který světí prostředky – přetáhnu poslance, hlavně že tím porazím levici.
S odchodem Topolánka z pozice lídra ODS zůstávají zřetelně vidět všechny tyto trapnosti, ale co po něm zůstalo? MF DNES přináší devatero plusů „Topolánkovy éry“.
1. Daňová reforma Od roku 2008 odvádějí všichni zaměstnanci stejnou sazbu na dani, což je jistě zjednodušení systému. Daně jsou především politickou záležitostí a Topolánek v reformním nadšení prosadil pravicovou modlu – růst ekonomiky podnítí nízké daně z příjmů. Do toho patří i zvýšení daní nepřímých, které se platí v cenách zboží a služeb (ale DPH zvýšila v roce 2004 také ČSSD a dělají to tak vlády ve většině zemí světa).
2. Omezení plýtvání s dávkami Hlavní potíží českého rozpočtu nejsou příjmy (daně), ale především eskalující výdaje. Topolánek prosadil neoblíbené úspory. Vláda zpřísnila vyplácení sociálních dávek, snížila počet rodin pobírajících přídavky na děti či zavedla tři dny neplacené nemocenské.
3. Spoluúčast pacientů Mimořádně nepopulární krok, jenž měl zastavit prudce rostoucí výdaje na zdravotnictví, které souvisejí se stárnutím obyvatel a stále modernější léčbou.
Poplatky měly hlavně omezit plýtvání péčí. Češi chodili dvakrát častěji k lékaři než obyvatelé západoevropských zemí. Kvůli placení u lékaře pak ODS utrpěla v roce 2008 debakl v krajských volbách. 4. Jasná prozápadní orientace Mirek Topolánek hodně (spíše však rétoricky než fakticky) vsadil na český antirusismus. Naopak byl opravdovým spojencem plnícím závazky v NATO. Když USA oplátkou za to, že pomáhají Evropě s bezpečností, chtěly od Česka „maličkost“ – radar, Topolánek nedal na veřejně mínění a vehementně jej podporoval.
5. Úspěšné šéfování EU Samozřejmě relativně, protože uprostřed předsednictví Topolánkovu vládu sestřelil Jiří Paroubek. Topolánek musel řešit zkoušky, jimž nebyli vystaveni premiéři větších zemí. A nebýt Topolánka, jeho skeptická ODS by zřejmě nikdy neschválila Lisabonskou smlouvu, která zjednodušila rozhodování ve stále těžkopádnější EU.
6. Modernizace státní správy Zatímco všechny dosavadní pokusy o reformu veřejné správy znamenaly vždy vyšší počet úřadů a byrokratů, Topolánkův kabinet šel opačnou cestou. Využil moderních technologií a začal budovat správu, kde lidé neběhají s lejstry kvůli razítkům mezi úřady. Vznikla síť Czech Point či datové schránky, ale pádem vlády se tyto projekty nestihly dotáhnout do konce.
7. Státní finance jako firma Po letech výdajové nestřídmosti nastolila Topolánkova vláda rozumnější přístup ke státnímu rozpočtu. Kombinací částečných úspor dosáhla na konci roku historicky malého schodku 20 miliard. 8. Zvládnutí krize Když v roce 2008 dorazila ekonomická krize, Topolánek nezpanikařil. Malá země, jež tři čtvrtiny věcí dováží a tři čtvrtiny vyváží, sama nic nezmůže. Nepouštěl se do populistických opatření typu šrotovné, které jen zvyšují výdaje, ale dlouhodobě nic neřeší.
Topolánek se svým expertním týmem ekonomů NERV prosadil úlevy firmám a pomoc s exportem, aby měly zakázky a nepropouštěly zaměstnance.
Rekordnímu schodku kvůli výpadku při výběru daní však nezabránil, v krizi by to nezvládla jakákoliv jiná vláda. Hospodářství jenom sedmi evropských zemí nepokleslo během krize o víc než pět procent, patří sem i Česko.
9. Otevření pravicové politiky Když Mirek Topolánek na konci roku 2002 přebíral ODS po Václavu Klausovi, pravicová strana trochu připomínala sektu. Měla pocit, že všude číhá nebezpečí – v Evropské unii, v Německu nebo doma od spiklenců z řad pravdy a lásky.
ODS prostě neměla žádného spojence. Topolánek se svým heslem „Tvrdé jádro, měkký obal“ stranu otevřel. A to jak osobnostem a dřívějším nepřátelům (vstup Alexandra Vondry, přízeň Karla Schwarzenberga), ale i vlažnější voličům. Volby v roce 2006 vyhrál s rekordním počtem 1,9 milionu hlasů.

 

MfDnes - Václav Dolejší

[ zpět ]