[ zpět ]

Daňový poplatníku, otřes se!

1.2.2010

Levice a zejména socialisté se bijí v prsa, že přesun dvanácti miliard z mandatorních výdajů do spotřeby nic neznamená. Výsledek? Všichni zaplatí na daních víc.

Vláda musí bezpodmínečně něco udělat s hrozivým státním schodkem. Šetřit se jí kvůli rozhazovačné politice, zejména socialistů a komunistů prakticky nedaří, a tak přichází na řadu ta stinná stránka věci. Vyšší daně.

Z vlády nyní zaznívají hlasy avizující vyšší daně pro všechny nebo takřka pro všechny. Zazněl návrh, že by se měly zvednout daně z příjmu ze současných 15%. Přitom právě snížení daní mělo za důsledek lepší platební kázeň a na daních se vybralo více peněz než při předchozím progresívním zdanění.

To ale levice jen nerada slyší a stále jako svou svatou mantru donekonečna opakuje, že bohatí musí platit víc než doposud. Levicoví voliči to chápou jako "spravedlivý boj", ačkoliv jde o jejich pouhopouhou závist, že si někdo vydělává víc. Bohatství bere levice jako prohřešek, za který musí být lidé potrestáni, ačkoli sami levicoví představitelé si rádi dopřávají luxusu a přepychu. Ale oni jsou přeci ti hodní, kteří si to zaslouží, že?

Současné zdanění by mělo být podle představ vlády zvýšeno ze současných cca 23% (15% ze superhrubé mzdy) na 25%. Koho se to nejvíce dotkne? Samozřejmě těch, kteří vydělávají málo a pro něž je každé další procento na daních citelné.

Vláda si od toho slibuje přínos do vybrakované státní pokladny. O tom vcelku pochybuji, protože se vždy najde nějaká cesta, jak stát na daních obejít. Mám za to, že tento systém bude kontraproduktivní a jediným, kdo na to doplatí, jsou právě ti s nízkými příjmy, kteří nebudou mít jinou šanci, než platit jako mourovatí.

Další vládní nápad jak obohatit erár se týká motoristů. Podle tohoto návrhu by měli platit silniční daň všichni majitelé vozů, ne jen podnikatelé a firmy jako dosud. Prý takto vybraných pět miliard půjde do rozšíření dálniční sítě. A já měl za to, že se tímtéž argumentovalo při zvýšení ceny dálniční známky o 20%.

Stát přitom na dálnicích vybírá mýtné, nyní již z každého vozu nad tři a půl tuny. Obyčejný motorista platí stále se zvyšující povinné ručení, zdraženou dálniční známku, nejnověji zvýšenou spotřební daň a DPH u pohonných hmot a teď by měl ještě platit silniční daň.

České dálnice jsou na mnoha místech naprosto nevyhovující a potřebovaly by rekonstrukci. Naše nejstarší a nejzatíženější dálnice Praha - Brno se neustále opravuje a neexistuje stav, kdy by motorista mohl celou trasu projet bez jakéhokoli omezení. Má-li obyčejný motorista platit silniční daň, dobrá, ale ať se v tom případě zruší dálniční známky, ale to si nikdo netroufne udělat. Inu, oslíčku, tedy daňový poplatníku, otřes se.

Náš stát jde do tenkých. Ministr financí Janota varuje, že pokud stát neprovede důchodovou reformu, není daleko doba, kdy stát už nebude mít finance na vyplácení důchodů. Faktem je, že celosvětová krize, která na nás dolehla v minulém roce a bude mít dopad i letos je situací mimořádnou. Za stav veřejných financí by měly být popotahovány ty vlády, které se v době prosperity zadlužují jen proto, aby uplatily voliče.

Jak by to bylo krásné, kdyby politické strany nesly nejen politickou ale částečně i hmotnou zodpovědnost. Samozřejmě by muselo být financování státu průhledné a nikoli jako nyní, kdy člověk strčí ruku do vody a tam se na ní vrhne hejno piraní. Také by se musely brát v potaz nepředvídatelné situace, jako třeba nynější krize, nebo v uplynulých letech ničivé povodně. To jsou zásahy vyšší moci, které ani ten nejlepší hospodář nemůže předvídat, nejsa Sibylou.

Pokud by byly takto státní finance zprůhledněny, bylo by to jednoduché. Stát prosperuje a přesto uděláš nesmyslný dluh sto miliard? Zaplať ze své kapsy jedno procento. Ono by to politiky naučilo zodpovědnosti.

Nyní začínáme sklízet ovoce žití na dluh v uplynulých letech. Zvýšení daní je asi nevyhnutelné a budeme jej muset, byť se skřípěním zubů přijmout. Využijme ale této situace k tomu, abychom učinili ty, kteří rozhodují za nás opravdu zodpovědnými. Zbývá už jen odpovědět na jednu otázku. Chtěl by pak politiku vůbec někdo dělat?
 

Rudolf Polanecký

[ zpět ]