Druhý konec bídy jsem si uvědomil při návštěvě jednoho svého známého, který v mé přítomnosti zrovna vykrajoval shnilé části jablek, jež donesl ze sklepa. Tak to bylo celou zimu. Jablek, které byly netknuté, si ani nevšiml, ale vždy vybral ta nahnilá, aby je mohl rychle vykrájet, než shnijí docela. Takže po celou dobu v rodině konzumovali ta nahnilá – vykrajovaná.
Později jsem pochopil, že tento „syndrom zelených pomerančů a nahnilých jablek“. proniká všechna odvětví lidské činnosti. Chudí lidé například kupují neustále nejdražší jízdenky bez slevy, protože nikdy nenašetří na měsíční či roční časovou jízdenku. Chudí lidé nejsou připraveni na „množstevní slevy“, nejsou schopni si výdaje rozplánovat na delší období, takže v běžných situacích platí penále tam, kde by bohatší člověk při včasném zaplacení neplatil.
Psychologicky se tento syndrom promítá i do vztahu ke vzdělání a k výběru životního partnera. Lidé, kterým chybí prostředky na dosažení vzdělání, začínají dříve pracovat za méně peněz, což během života většinou nedoženou. Ze stejných důvodů lidé vstupují dříve do partnerských vztahů, do nichž by jinak nevstoupili. Na studiích by se totiž patrně potkali s někým, kdo má jiný psychologický i sociální status. Jiní lidé zase nemohou včas najít partnera, protože jsou "ekonomicky neatraktivní".
Chudých lidí si musíme vážit pro utrpení jejich chudoby. Šťastní jsou však ti, kteří mohou jíst ovoce dozrálé a přitom nenahnilé. Naším úsilím nechť zůstává, aby takových lidí bylo co nejvíce.
MUDr. Vít Šlechta