podařilo se ekologům vytvořit celoplanetární pocit ohrožení, který odůvodňuje použití „výjimečného stavu“.
Minulý týden jsem byl na velice dobré ekologické přednášce, ale byl jsem překvapen tím, kolik normálních a sympatických lidí v sále bylo ochotno omezit svobodu společnosti ve jménu ochrany klimatu. Zákazy, příkazy, regulace, omezení... Zcela upřímně to vyjádřil i Tomáš Jungwirthv MF DNES 23.1.2019 v článku „Klima se mění, válka začíná“. Jménem Evropského univerzitního institutu ve Florencii propagoval Green New Deal americké neoliberální poslankyně Alexandrie Ocasio-Cortez. Klimatickou krizi zcela bez nadsázky přirovnal k válečnému stavu a požaduje využití mimořádných nástrojů. Vyžaduje investice v rozsahu trilionu dolarů za účelem vybudování klimaticky neutrálního hospodářství a současně požaduje, aby toto hospodářství bylo „spravedlivější vůči americkým občanům“.
Na ekologismu je nebezpečné, že vůbec nepřipouští možnost špatné úvahy a současně blokuje hledání alternativních řešení. Zcela kýčovitě vypadají tyto módní ekologické postoje u lidí, kteří současně užívají bohatých darů civilizace plnými doušky, stávkující studenty nevyjímaje.
Jako osvěžení v debatě o globálním oteplování zaznívají slova českých krajinných inženýrů.Ing. Martin Dočkalve svém rozhovoru pro MF DNES ze dne 13.12.2018 uvedl, že množství slunečního záření může velice efektivně ovlivňovat i barva střech a barva silnic. Článek se jmenuje:“Teplotu na Zemi dokáže snížit i bílý asfalt“. Skleníkové plyny tedy nejsou jediným faktorem, který ve výsledku ovlivňuje teplotu planety. Pěkně to rozebírá hydrolog Jan Pokornýv rozhovoru pro Lidové noviny 27.4.2019 v článku s názvem:“Cílit jen na skleníkové plyny je pitomost“. Ukazuje na ignorování souvislostí u špatně vytvořených teoretických modelů. Uvádí doslova:“ Oxid uhličitý a skleníkové plyny se dostaly do ohniska ideologie. Oficiální věda je placená za to, aby dosáhla nízkouhlíkové společnosti, případně uhlíkově neutrální. To máme přestat dýchat? Problémy začínají od vědců, kteří si odporují v principech chápání klimatické změny, mnozí ignorují přímou funkci vody a vegetace v utváření klimatu. Více se věří modelům než vlastním očím a zkušenostem. Modely nedokážou postihnout dynamiku přeměn sluneční energie přes rostliny a vodní páru, která je nejvýznamnějším skleníkovým plynem, tvoří ovšem i mlhu a mraky, jež stíní a přenáší sluneční energii v čase a prostoru. To, že nedokážeme tyto děje modelovat, neznamená, že můžeme tyto nejdůležitější procesy ignorovat.“
V jiném článku MF DNES 31.12.2018 uvádí další hydrobiolog RNDr. Jindřich Duras, Ph.D., že „Krajinný systém se nám hroutí“.Nejbližším problémem, který budeme muset vyřešit, je problém zadržování vody v krajině. Uvádí doslova:“ Návrhy jsou velmi dobře propracované. Problém je, že je moc nikdo nechce uvést do praxe.“
Jaké závěry vyvozuji z celé úvahy? Je velice důležité, aby vědci nepletli hlavu politikům nedokonalými hypotézami. Je důležité, aby případné výpočty ekologických dopadů byly uváděny poctivě ve všech souvislostech. Z toho mi vychází, že pro české zemědělství je prvořadým problémem řešení hydrobiologického ozdravění krajiny. Navržení správných opatření pro zadržování vody v krajině, snižování rozlohy lánů, změna složení dotovaných zemědělských plodin. Paradoxně, vyřešení hydrobiologické stability krajiny souvisí i se snížením uhlíkové stopy daleko více, než jiná navrhovaná opatření.
Je smutné, když velké národní a nadnárodní celky na nesprávných údajích vystaví svoji ekologickou strategii. Německo například v současné době likviduje své atomové a uhelné elektrárny a nahrazuje je plynovými. Zemní plyn při tom zanechává daleko větší uhlíkovou stopu, než spalování uhlí.
Poučeni ze zkušenosti Evropské unie, která přikazovala přimíchávat do fosilních paliv náš řepkový olej, budiž nám dostatečným varováním. Řepkový olej uhlíkovou stopu nesnižuje, pouze na jedné straně otravuje motoristy a na druhé straně dává vydělat magnátům, kteří na řepce založili svůj byznys. Ekologická zátěž krajiny se pěstováním řepky zvětšila. Máme tedy věřit dalším ekologickým regulacím, které se na nás chystají? Máme se chystat na novou ekologickou válku? A kdo bude její první obětí? Demokracie, nebo již tak deformované životní prostředí? Naší krajině i celému světu pomůžeme nejvíce, když se budeme držet českého selského rozumu a nenecháme se radikalizovat šílenci, kteří v ekologickém poblouznění jsou schopni zlikvidovat i naši fungující demokratickou společnost.
