[ zpět ]

Evropský soudní dvůr: Komunisté páchali genocidu stejně jako nacisté

27.3.2010

Vojenský soud odsoudil v Norimberku po válce nacisty, protože na zločiny proti lidskosti páchané na příslušnících vybraného národa (genocidu) mohl použít trestnost podle mezinárodního práva bez ohledu na to, zda takové jednání bylo trestné podle práva v dané zemi. Evropská unie rozšířila pojem genocidy jako zločin proti lidskosti páchaný na skupinách osob bez ohledu na národnost, rasu či třídu. Evropský soud pro lidská práva uznal proto možnost universální platnosti Norimberských zákonů i na komunisty. Proto by měli ve všech státech EU být komunističtí zločinci stíháni za zločiny proti lidskosti a tedy genocidy podle mezinárodního práva. Právní důvody proti odsouzení komunismu tedy v Evropě již neexistují, proti je pouze politická nevůle ze strany socialistů a komunistů v Evropském parlamentu a Radě Evropy. Toto byl hlavní závěr konference „Zločiny komunistických režimů“ probíhající 24.-26.2.2010 v Senátu Parlamentu ČR a na Úřadu vlády ČR.

I když se již zdálo, že po senátním zamítnutí požadavku senátorů Mejstříka a poté Štětiny, aby komunistická strana byla postavena jako zločinecká organizace mimo zákon, již nikdo z našich zákonodárců se neodhodlá s tímto problémem nic dělat, nastalo velké překvapení. Našel se zásadový Don Quijote, který bez halasu a povyku, ale o to systematičtěji a dlouhodobě na problému vypořádání se jednou provždy s komunismem pracuje a jehož dlouholetá práce začíná nést skutečné výsledky. Jedná se o místopředsedu Senátu MVDr. Jiřího Lišku, jehož jméno se kromě systematického boje s komunismem vyskytuje i na seznamu senátorů nesouhlasících s Lisabonskou smlouvou. On nikdy při hlasováních nezapomněl, že přišel do Senátu obhajovat pravicovou politiku a neohnul páteř. Pan senátor Liška si uvědomil, že k tomu, aby bylo možné vznést požadavek na zrušení komunistické strany jako zločinecké organizace, je třeba nejdříve všechny zločiny komunistů exaktně popsat a vyčíslit, a to nejen u nás, ale ve všech státech stalinského bloku, aby bylo možné na jejich potrestání použít mezinárodní právo a nad těmito zločinci vykonat mezinárodní „Norimberský proces“.

Svolal proto před dvěma lety do Senátu první mezinárodní konferenci pojednávající o zločinech komunismu v bývalých komunistických zemích, aby je bylo možno zdokumentovat. Byla to konference expresivní a nezapomenutelná. Podobně, jako se nacisté v Norimberku děsili, když viděli na filmech zdokumentovaná zvěrstva, které páchali ve jménu vůdce, tak i zde na delegáty působilo nesmírně působivě, když slyšeli z úst pamětníků, co se dělo za zvěrstva v našich komunistických kriminálech a shlédli filmy o nich. Ty svědčily o tom, že si komunistická zvěrstva nezadala se zvěrstvy v nacistických táborech. Konference tehdy vyburcovala ve všech zúčastněných spravedlivý hněv a touhu udělat vše pro potrestání těchto zločinů. Delegáti si uvědomili důležitost Ústavů pamětí národa pro tuto činnost a v zemích, kde nebyly ještě zbudovány, byly rychle stavěny a začaly velmi rychle shromažďovat dokumenty o komunistických zločinech v nich páchaných. Proto mohla být nynější konference „Zločiny komunistických režimů“ již věnována jasným a statisticky podloženým hlášením ředitelů těchto ústavů z jednotlivých zemí o spáchaných zločinech a většinu času věnovat konkrétním otázkám, jak zajistit jejich potrestání po technické stránce.

Slavnostní zahájení konference provedl v Rytířském sále Senátu Parlamentu ČR její organizátor, místopředseda Senátu Jiří Liška: „Nastává stále větší troufalost komunistů. Přál bych si proto, abychom se dokázali konečně vypořádat s ideologií, která světu přinesla tolik utrpení. K tomu je nutno nejdříve získat poznání a popis všech zločinů. A poté, nemá-li být podkopána důvěra občanů ve spravedlnost, je nutno potrestat viníky.“ To, že to trvá tak dlouho, není podle pana senátora pouze neochotou politických reprezentací států, v nichž je mnoho lidí spojených s komunistickým režimem. Je to dáno také tím, že komunismus chytře popíral osobní odpovědnost a soudy se navíc brání retroaktivitě zákonů. Studenou válku vyhráli navíc v Evropě reformní komunisté, podle nichž byl komunismus projevem idealismu a s třídní nenávistí se dá slušně prosperovat v Evropě dodnes. Proto se nemůžeme divit současnému stavu. Je to silnější, než se nám před dvaceti lety zdálo. Komunistická totalita se prostě brání nápravě křivd. Je proto stále důležitější vracet se k minulosti a poukazovat stejně jako v případě nacismu na miliony mrtvých v komunistických státech.

„Nerad bych se dočkal toho, aby historici naší dobu popisovali jako neschopnou se vypořádat se zločiny. Praxe na štěstí odhaluje zločinnost komunismu. Potrestání viníků se lze dobrat. Nejde to ale provést v jednotlivých národech, kde se politici poznamenaní komunismem brání nápravě křivd, ale musí se to dělat podle mezinárodního práva jako v Německu, kde boj za potrestání nacismu byl po válce veden z vnějšku. Je otázkou, jak by dopadla denacifikace Německa, kdyby ji dělali sami němečtí politici poznamenaní členstvím v NSDAP. Nacismus byl v Norimberku vyhlášen za zločinný podle mezinárodního práva, byl celosvětově odmítnut a Němci se tomu museli podřídit. A stejně musíme naložit podle mezinárodního práva i s komunismem,“ zdůraznil senátor Liška.

Konferenci přišel osobně pozdravit i premiér Jan Fischer, který poděkoval organizátorům za to, že se jim takovou akci podařilo zorganizovat v našem hlavním městě a v naší zemi. Pochválil vystupující, že chtějí přítomné nejen poučit ohlížením se do minulosti o podstatě komunistických režimů, ale i vysvětlit, jaké se nabízejí cesty pro zabránění recidivy a opakování kdekoliv na světě. Připomněl, že stále ještě je moderní svět plný režimů s formální demokracií s tvrdě autoritářskými vládci. Ideologie není v těchto zemích vždy společná, ale nesvoboda ano. Přechod od totality ke svobodě nebude proto samozřejmý ani triviální. „Podstatou komunistických režimů není jen odbourání demokracie, ale i odbourání svobody, což je vážnější. Hnutí usilující o svobodu v totalitně řízených zemích si zaslouží respekt a podporu. I nám by totiž mohla hrozit totalita. Nesmíme proto rezignovat na současný stav. Jsem velice rád, že problematika studia totalitní nacistické a komunistické minulosti se stala předmětem zájmu evropských institucí. Podmínka svobody je nutná pro naplnění demokracie, ale demokracie není postačující ke svobodě. Bez existence respektu k právu a pevných morálních hodnot to nejde,“ zdůraznil premiér Fischer.

Nutno zdůraznit, že právě za předsednictví Jana Fischera v EU byla po slyšeních v Evropském parlamentu zřízena celoevropská Komise pro výzkumy totalitních režimů, která musí do konce roku 2010 podat hlášení Radě Evropy o výsledcích svého bádání, aby bylo možné postavit komunisty před soud podle mezinárodního práva podobně jako kdysi nacisty. Nejde jen o formalitu: Již 3. června 2008 byla na konferenci „Svědomí Evropy a komunismus“ pořádané v Senátu Parlamentu ČR přijata tzv. „Pražská deklarace“, v níž stojí, že do společných evropských dějin musí být zařazeno nejen odsouzení fašismu a nacismu, ale i komunismu. Na jejím základě vzniklo usnesení Evropského parlamentu „Svědomí Evropy a totalita“, v němž se praví, že „dějiny Evropy jsou společnými dějinami a komunismus je společným hrůzným evropským dědictvím“. Jan Fischer se tak v na červnovém zasedání EU zasadil o to, aby nezůstalo jen u usnesení a pod jeho předsednictvím přijal EP rezoluci „Nacismus a komunismus“, v níž odsoudil komunismus a konstatoval, že stíhání komunistických zločinců by mělo být provedeno podobně jako potrestání nacistů. Z toho vyplynul požadavek vytvoření platformy Ústavů pro studium totalitních režimů ve všech postkomunistických státech EU, která budou zasílat svá studia do společného nově vzniklého celoevropského Ústavu pro studium totalitních režimů v Madridu a ten pak předá zpracované podklady Komisi pro výzkumy totalitních režimů. Předseda této komise, který byl na konferenci přítomen, ujistil, že budou do jejího hlášení zahrnuty i výsledky této a předchozí konference, tedy hlášení o cca 150 milionech zavražděných civilních osob komunistickými režimy na celém světě.

Konferenci přišel pozdravit Mirek Topolánek (ostatní pozvaní předsedové parlamentních stran se omluvili, že musejí být na zasedání Sněmovny). Podle něj legitimita každého uspořádání závisí na míře svobody. Proto komunismus nebyl legitimním, i když se řídil tehdy platnou ústavou. Dodával legitimitu pouze sám sobě. Jediným jeho nepřítelem byla svoboda a každý, kdo zradil svobodu, slouží tyranii. „Zradili jsme po válce svobodu a posloužili teroru. Zaprodali jsme vlastní duši tím, že jsme přistoupili na ďábelskou smlouvu prodat právní zásady za kus žvance. Nechali jsme své kroky řídit těmi, kteří nám slibovali, že umožní zatočením s nepřáteli zlepšit ekonomiku. Místo slibovaného ráje jsme za to dostali peklo na zemi. Pomsta komunistů nikoho neušetřila. V zemi, kde se vytratila odpovědnost a morálka, nemůže být demokracie. Kde je svoboda, tam nemá totalita prostor. Je jen na nás, zda zločinci dostanou znovu prostor,“ zdůraznil Topolánek, který prosazoval, aby vznikla Platforma Evropského vědomí a svobody a aby RE přijala rezoluci odsuzující Ribbentropský pakt. Bohužel Rusové se pokusili přesvědčit poslance EP, že tento pakt nebylšpatný. Rusové se podíleli na porážkách nacismu. Byli šíleně mučeni příslušníky SS, ale současná ruská vláda se snaží glorifikovat Stalina, který je válečným zločincem par excelence.

Pavel Žáček, zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimůa spolupořadatel konference za topoděkoval Mirku Topolánkovi a uvedl, že by si přál, „aby se všechny instituce v Evropě sešly, jako my zde, a jednaly, zda Stalin hrál stejnou úlohu jako Hitler. Musíme zkoumat a odhalovat komunistické zločiny, dokud nezjistíme jména poslední oběti a posledního zločince. S dědictvím komunismu se potýkáme dosud. Kdyby jím prošly Itálie a Francie, budou jinde.“

 Velmi působivý zahajovací projev přednesl syn čínského bankéře, bývalý disident a politický vězeň v Číně, nyní ředitel, Laogai Research Foundation, Washington, D.C., pan Harry Wu. Demonstroval na své osobě, co to je komunismus dovedený do důsledku včetně chytání krys a hadů, aby mohl člověk vůbec přežít tamní koncentrační lágry. A pozor, tento zrůdný režim v Číně vládne ještě nyní! Komunismus ve světě není tedy pouhou minulostí, ale reálnou hrozbou, přesně jak varoval pan premiér! A jak v Číně vládl?:

V roce 1951 byla v Číně provedena agrární reforma pod něžným heslem „Hnutí tisíce květin“, které mělo květinou říci, co si přejí Číňané. „Jako student jsem promluvil, že sovětská invaze do Maďarska byla zneuctěním mezinárodního práva. Soudruzi se mne zeptali, zda mám představu o lidských právech. Většina mých spolužáků na studiích byla příslušníky komunistické strany a prohlásili, že jsem pravicový zločinec. Tímto výrazem bylo označeno dvacet procent pravicových intelektuálů.“

Těžko si kdokoliv z normálních zemí dovede představit teror, který vládl za Maa v Číně. Jeden příklad za všechny: Aby se Mao přesvědčil, zda ho lidé bezpodmínečně poslouchají, vyhlásil pod záminkou šíření moru, aby Číňané zabíjeli veverky a prvního května na svátek práce se snažil zjistit, zda lidé v Číně nepracují, ale zabíjejí je. Když zjistil, že všichni zabíjeli milióny veverek, řekl si, že ho poslouchají a v červnu zahájil „Politiku velkého skoku“, díky níž zahynulo hladem 40 milionů Číňanů. Snažil se likvidovat i své spolubojovníky.

Matka pana Wu spáchala sebevraždu, otec byl umučen, nejmladší bratr nevydržel tu hrůzu a chtěl se od rodiny oddělit. Stal se rudým gardistou a na venkově podstoupil převýchovu. V Číně byl ale poškozen portrét Maa a 100 000 lidí bylo na výstrahu zabito. On byl jedním z nich. „Já jediný stále žil. Podepsal jsem ale něco ve škole soudruhům, dodnes nevím, co vlastně. O půlnoci jsem se dozvěděl, že jsem byl odsouzen na doživotí do pracovního tábora. Neměl jsem žádný proces. Stačilo, že toto rozhodnutí vydal tajemník KS. Lidé umírali, byli popravováni. Gulag je podle slovníku v SSSR koncentrák, my těmto táborům říkáme Logaj. (LO práce, GAJ vymývání mozků). Lidé se musejí podle vlády k reformám přinutit prací. Pak se stanou novými socialistickými osobami bez třídní příslušnosti. Nikdo neví, kolik je dodnes Logajů v Číně. Režim se sice reformuje, ale Logaje jsou stále.“

V 1984 jsem se naštěstí dostal do USA. Prošel jsem se 40 dolary celnicí a byl jsem šokován, že mám počkat rok na zaměstnání. Řekl jsem si, že pokud jsem svobodný, zvládnu to a počkám zde, abych mohl mít jednou rodinu, ženu a jíst maso. Uměl jsem chytat hady, kterými jsem se živil kdysi v Logaji, abych vůbec bez jídla přežil. Hledal jsem tedy hady a ty jedl. Vyplatilo se mi počkat.

„Lidé umírali nejen u Vás za komunismu. I dnes se tak ve světě děje. Vždyť v Číně vládnou stále komunisté. Nenechte se mýlit tím, že je tam opravdový kapitalismus. V Číně je veškerá půda vlastněna vládou. Komunismus stále v Číně pokračuje a to je zločin,“ uzavřel pan Wu.

Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky (KPV) a předsedkyně Rady ÚSTR poděkovala jménem KPV za možnost zveřejnění dokladů o zločinnosti ideologie, která hluboko zasáhla do osudů všech z nás. Obává se ale, že „Ústav paměti národa čelí likvidačním kampaním neboť je v něm ukryta Pandořina skříňka zločinů zrůdnějších, než byly ty nacistické. Zločinů proti lidskosti. Chybí jen plynové komory. Zločiny proti lidskosti jsou nepromlčitelné!“

 

Panelisté se pak věnovali kromě dokumentace zločinů spáchaných komunistickými vládami na vlastních občanech především nové definici zločinů proti lidskosti – genocidě, kterou přijala EU a podle níž je genocidou páchání zločinů proti lidskosti na jakékoliv skupině osob, nejen na skupině národnostní. Nemusí tedy jít pouze o rasovou skupinu jako dosud a výmluva komunistů, že oni ji nepáchali, protože vraždili jen své odpůrce, což prý dělá mnoho vlád, neobstojí a mohou být tedy souzeni podle mezinárodního práva stejně jako nacisté v Norimberku. Na genocidu se totiž vztahuje trestnost podle mezinárodního práva bez ohledu, zda jednání bylo vykonáváno podle zákonů platných v dané zemi. Automaticky v takových případech neplatí retroaktivita a toho se komunisté děsí.
Panelisté dospěli k závěru, že komunistické režimy páchaly genocidu, že je možné ji použít na popsání povahy komunistických zločinů a trestat je podle mezinárodního práva. A pokud by snad v některých státech mohly nastat spory, zda komunisté páchali genocidu na některých národech EU, pak v Pobaltských zemích je to bez diskuse. Tam komunisté ničili skupiny obyvatel na základě národnostním, tedy i podle staré definice. Když jsem poslouchala, co se tam dělo, měla jsem pocit, že proti tomu se u nás nedělo téměř nic. Zřejmě nikde v Evropě se neuskutečnily tak dalekosáhlé komunistické čistky jako v pobaltských státech. Nešlo jen o vyhlášení protektorátu, ale k vysidlování milionů civilních obyvatel na Sibiř a jejich nahrazení většinou obyvatel ryze ruského původu. Parlament ve Vilniusu přijal 3.7.2009 usnesení, že zločiny komunismu v sobě nesly genocidu a zločiny proti lidskosti, na které je možné použít norimberské zákony. Toto jeho usnesení bylo Evropským soudem pro lidská práva uznáno za platné a tento uznal možnost universální platnosti Norimberských zákonů na komunisty. Proto by měli ve všech státech EU být komunističtí zločinci stíháni za zločiny proti lidskosti a tedy genocidy podle mezinárodního práva.

Problém potrestání zločinů komunismu není tedy již právní, ale politický, protože neexistuje politická vůle zakázat a odsoudit tyto zločiny. Činy komunistů byly páchány proti lidstvu, neboť v době ozbrojeného konfliktu zasahovali proti civilnímu obyvatelstvu a dokonce i v míru docházelo k represím proti nevinným lidem. Šlo o znásilňování lidských práv a většina zločinů komunistů spadá do zločinů proti lidskosti. U nás například ve jménu ideologie vraždili komunisté v uranových dolech např. skupiny kulaků, na hranicích skupiny uprchlíků podobně jako v Německu stříleli skupiny uprchlíků u Berlínské zdi. Ostatně toto jednání bylo trestné i podle tehdy platných zákonů. ČSSR i NDR připouštěly vraždění na hranicích, které si odsouhlasily v parlamentě, ale podle svých ústav musely respektovat lidská práva. Jejich ústavy povolovaly sáhnout na hodnotu lidského života jen za přiměřené obrany. Pak se ovšem nesmělo střílet na neozbrojené uprchlíky s úmyslem zavraždit je. Proto byly zásahy na státních hranicích v rozporu i s tehdy platnými ústavními zákony. Podle usnesení Evropského soudního dvora je svévolné zabití v tomto kontextu trestné. Je jednoznačné, že se již nikdo nemůže odvolávat na to, že v právním státě existují právní překážky pro stíhání komunistických pohlavárů. To nehovořím o tzv. Stranických trojkách, které měly např. v Bělorusku právo kohokoliv odsoudit k smrti a nemusely nikomu odůvodňovat svá rozhodnutí. Masové vraždění a deportace celých etnik na Kavkazu byly rovněž dovoleny.

Konference zjistila, že celkem bylo spácháno komunistickými režimy nejméně 150 milionů vražd nevinných bezbranných lidí. Tato okolnost svědčí o tom, že komunisté si žádný respekt nezaslouží, neboť i nyní si dovolují své vraždy ospravedlňovat. Jsou důkazem toho, že komunismus je horší než černá smrt. Je jen ironií, že lidé byli zabíjeni v zájmu většího dobra v boji s chudobou. Komunismu se ale nepodalo zlepšit úděl obyčejných lidí. Hladomory pobily miliony lidí.

A nejde vše svádět jen na jakéhosi Stalina. Nejhorší zvěrstva páchal již Lenin hned po roce 1917 a jsou páchána v komunistických zemích stále. Cožpak Mao, Che Guevara, Castro, Polpot, Cháves, Morales, Kim-čong-il nejsou stejnými zločinci? Neexistují různé druhy komunismu, žádný není lepší než ten stalinský. Všechny směřují k základním potlačením lidských práv. Komunismus je třeba odsoudit jako celek Mezinárodním tribunálem za zločiny proti lidskosti a na půdě EU zakázat komunistické strany stejně jako strany nacistické.
Člověka napadá jediné: Jak je možné, když toto vše již dnes o tomto zrůdném režimu víme, že se najdou ještě stále lidé bojující proti těm, kteří chtějí prohlásit komunistickou stranu za zločinnou a volají po tom, abychom za její minulostí udělali jen tlustou čáru? Tlustou čáru za 150 miliony vražd!!! Proč nejsme schopni zajistit spravedlnost občanům? Copak jde udělat nějaká čára, když neodsoudíme zlo, které se jejím jménem dělo? Na to přece není nutné zřizovat ideologické komise, které mají dohlížet nasprávnou interpretaci dějin, jak to pokrytecky požaduje Putinův režim. Je to přece již jasně dokázáno a zdokumentováno. Hitler byl proti Stalinovi naprostý fušer v poměru vražd 43 mil. : 15 mil. A jen nacismus byl přitom odsouzen jako zločinný!
 

Anders Hjemdahl ze švédského Ústavu pro informování o zločinech komunismu mi na tuto otázku odpověděl: „Největší překážkou pro odsouzení komunismu je aktivní odpor ze strany socialistů západní Evropy a dokonce i demokratů v USA. Panuje tam neochota zabývat se fakty a reálně se dívat na situaci. Diskuse je pokřivena a říkat pravdu je obtížné. To ovlivňuje nejen politiky, ale i obyvatele. Zločinci jako Lenin, Mao, Che Guevara jsou dodnes někde pokládáni za hrdiny. Není to názor jen extrémistů, ale celých socialistických uskupení s velkým vlivem. Na Západě chybí znalosti o zločinech komunistů. Ve Švédsku 90 % studentů neví nic o gulazích, zatímco 95 % o holocaustu ví. Plných 22 % Švédů si myslí, že komunismus byla demokratická a prospěšná forma vlády a že mrtvých nebylo ani 10 000. Musejí se proto dozvědět pravdu o komunismu stejně, jako ji znají o holocaustu a nacismu. Musíme udělat jiné učebnice a vysvětlit v nich, že komunismus nebyl zločinný jen proto, že ho někdo špatně realizoval. Existuje jen jeden komunismus! Zločinný už ze své samé podstaty!“
 

Fragmenty: Ivana Haslingerová

[ zpět ]