„Nevím a kdybych snad věděl, neřeklbych,“ zní vznešená zásada z knihy „Chaloupka strýčka Toma“. Napsala ji Harriet Beecher Stoweová v 19. století a tato slova vložila do úst pronásledovaného otroka. V naší společnosti dnes otroky nemáme, ale uchovávat tajemství se nám ve svobodné společnosti stále nedaří. Jsou to právě noviny a časopisy – nejen bulvární – kde si čas od času můžeme číst věci, v nějakém státním režimu utajené. Zvykli jsme si na přepisy policejních odposlechů, zvykli jsme si nahlížet do soukromí exponovaných osob, aniž by tyto s tím daly souhlas.
Novinářské tajemství se od výkladu ostatních tajemství liší: Úkolem investigativního novináře je odkrýt co nejvíce neznámých informací a zveřejnit je, pomlčet však o zdroji těchto informací. Možná s tímto úmyslem ospravedlnil ve svém článku „Teroristy za turisty“ Ondřej Kundra (Respekt 6/2016) zveřejnění informace o částce, kterou měl český stát zaplatit za dvě unesené Češky. Poskytnutím této informace nám však současně sdělil, jak děravý je systém ochrany tajemství v Bezpečnostní radě státu. Zveřejnění částky okamžitě strhlo vlnu nevkusné kampaně rádoby spravedlivých občanů, kteří jako by hned věděli, za co lepšího šlo peníze utratit. K faktu se vyjádřil i nejvýše postavený žvanil v ČR, což vtipně okomentovala redaktorka Cieglerová v ONA DNES.
Poučení z dalšího úniku informací v českém mediálním prostoru je následující:
1.) Informace, pronesené na Bezpečnostní radě státu, nejsou dostatečně chráněny proti úniku .
2.) Informace z policejních odposlechů a shromažďovaných údajů nejsou dostatečně chráněny proti úniku.
3.) Fakt, že by někdy někdo snad mohl být potrestán za jejich propustnost, ničemu nepomůže.
4.) Jakékoliv další registry, které spravuje či zřizuje stát, nejsou chráněny proti úniku informací.
5.) Pokud v ČR vnikne EET, evidence bankovních účtů, národní registr zdravotních služeb, je jen otázkou času, kdy informace z nich budou nelegálně čerpat komerční firmy či zainteresovaní jednotlivci.
Ano, v životě se každý z nás dozví mnoho tajemství. Na jejich vyzrazení kdekdo může vydělat. Z hlediska vyššího principu mravního však nadále platí ona vysoká meta, kterou nasadil otrok v Chaloupce strýčka Toma: „Nevím a kdybych snad věděl, neřekl bych“. Pro všechny bez výjimky pak platí ono anglické moudro, že „gentleman pomlčí“.
MUDr. Vít Šlechta