[ zpět ]

Jak to bude po předčasných volbách? Co nás čeká?

23.4.2009

Strana zelených se díky svým dlouhodobým vnitřním sporům ve výzkumech veřejného mínění propadá stále níž a čím dál je jasnější, že se do parlamentu nedostane. Ve finišující předvolební kampani tak jde o to, zda získá více ODS, či ČSSD. S odstupem za nimi jsou komunisté se svými stabilními 15 procenty. Lidovci se potácejí kolem hranice volitelnosti a bojují o parlamentní existenci.

Nastává všemi toužebně očekávaný volební den. ODS potvrzuje svou stále pomalu stoupající popularitu a parlamentní volby vyhrává s 3 procentním náskokem před ČSSD. Komunisté jsou na svých dlouhodobých pozicích. Lidovci skončili s 4,8 procenty těsně před branami Sněmovní ulice. Splnil se dávný sen mnoha voličů. Konečně! Všichni škarohlídové otvírají šampaňské. Konečně to ti černokabátníci dostali! Radost je na obou stranách politického spektra. Levice nemůže lidovcům odpustit aféru Grosse. Pravice zase permanentní vydírání při sestavování koaličních vlád.

Úsměv však tuhne na rtech, když všem demokratům dojdou důsledky.

V parlamentu má ODS 89 poslanců, ČSSD 81 a KSČM 30. Nikdo jiný se tam nedostal.

Prezident Klaus pověřuje vítěze voleb, Mirka Topolánka sestavením vlády a rozjíždí se jednání s Jiřím Paroubkem. Paroubek, vědom si levicové převahy v parlamentu, přichází na jednání se silně založenými levicovými představami o vládním programu a to včetně personálních otázek. Zvýší se daně nejbohatším skupinám a firmám. Zavedou se registrační pokladny a minimální odvody pro podnikatele. Zároveň se skokově zvýší důchody a zavedou se nové druhy sociálních dávek. Zastaví se veškeré privatizace, změny systému důchodového zabezpečení a samozřejmě se okamžitě zruší veškeré poplatky u lékaře. „To bychom snad mohli společně odhlasovat ještě před sestavením vlády jako ukázku vůle se dohodnout“ navrhuje Paroubek. Na námitky Topolánka, že všechny tyto věci podstatně zvýší schodek rozpočtu Paroubek kontruje, že je přece krize. Kromě toho jsme stále méně zadluženi než zbytek Evropy. I následující personální požadavky jsou pro Topolánka naprosto nepřijatelné.

Po několika týdnech jednání krachují a Topolánek vrací prezidentovi pověření k sestavení vlády. Rath vystupuje dramaticky v televizi a oznamuje, že díky neochotě arogantní ODS udělat sebemenší ústupek, se bohužel ČSSD musí opřít o podporu komunistů.

Prezident pověřuje předsedu druhé nejsilnější strany Jiřího Paroubka sestavením vlády. Jednání netrvají dlouho, levicová politika je jak ČSSD, tak KSČM společná. Po dvou týdnech je kabinet sestaven, obsahuje i dva zástupce komunistů. Ti trvali na tom, že resort ministerstva vnitra musí patřit jim.

Parlament vyslovuje nové vládě důvěru a nastává legislativní smršť. Kromě již výše zmíněných změn v oblasti daní, důchodů a sociálních dávek přichází na řadu jako jeden z prvních nový tiskový zákon. Inspiruje se na Slovensku, kde má každý nárok na zveřejnění omluvy. Ale náš zákon jde ještě dál a zavádí sankce za „osočování na veřejnosti“. Kromě toho se jeho působnost rozšiřuje i na internet a soukromé stránky např. bloggerů. Rada ČT a Českého rozhlasu je promptně obměněna a nehrozí tedy nebezpečí nějaké investigativní žurnalistiky. Soukromá média jsou novým zákonem svázána dostatečně. Není proto ani nutné jim škrtit reklamu státních podniků. Naopak, využije se tzv. pozitivní motivace. Tedy více oslavných článků na vládnoucí garnituru = více zadané reklamy. Mediální trh je naprosto ovládnut a průzkumy veřejného mínění pak už jen pomalu potvrzují stále stoupající oblíbenost politiky vlády.

Druhým krokem je okamžité zastavení všech reformních kroků předchozí vlády. Žádné poplatky u lékaře, v nemocnici. Žádné soukromé spoření na penzi.

V zahraniční politice je potřeba zaujmout realistické postoje a uvědomit si, že na jednom kontinentu nežijeme s USA ale s Ruskem. USA jsou s okamžitou platností vypovězeny všechny smlouvy o radaru a při nejbližší příležitosti budou staženi všichni naši vojáci ze zahraničních misí. Moskva tato rozhodnutí hodnotí kladně a mluví o nové éře vzájemných vztahů. Při velvyslanectví Ruska v Praze je zřízena vojenská mise a mise zvláštního určení (špionáž). Spojenci v NATO přestávají Česku důvěřovat a naši představitelé nejsou zváni k nejdůvěrnějším jednáním. Češi si s Rusy vzájemně vyměňují vojenské pozorovatele. Nicméně vystoupeni z NATO není zatím na pořadu dne.

Ministerstvo vnitra pod vedením KSČM vydává nový zákon o shromažďování. Zpřísňují se pravidla pro nahlášení i povolení. Zároveň se podstatně zvyšují i sankce za nedodržení podmínek. Za „obzvláště velkou a neohlášenou demonstraci“ hrozí organizátorům i trest odnětí svobody.

Po roce vládnutí je nutno přiznat, že deficit v oblasti zdravotnictví a důchodů je neúnosný a je nutno do systému nalít další peníze. Zvyšují se platby na zdravotní a sociální pojištění. Ale pouze firmy a živnostníci! Zaměstnanci nebudou odvádět ani o korunu víc. Z Česka se začínají stahovat první velcí zahraniční hráči. Hyundai radši zaplatí sankce, než za těchto podmínek u nás dále vyrábět. Škoda se u nás stále drží, protože napůl levicová vláda v Německu má pro naše opatření pochopení. Dochází k vlně vracení živnostenských listů a bankrotů malých firem. Přesto výkon ekonomiky stále roste. Poptávka je totiž živena stále vyššími výdaji státu do oblasti spotřeby. Ovládnutá média tak mají důvod k oslavným chorálům na hospodářskou politiku vlády.

Deficit státu ale přece jen už dosáhl úrovně, z které to jde zpět jen velmi, velmi těžko. Naprosto bezzubá ČNB se může snažit pouze kontrovat zvyšováním úrokových sazeb. Stoupá inflace, i když stále jen jednociferně. Úspory se tak stále více znehodnocují. Zdražují se ale i úroky na půjčky a hypotéky. Vláda zavádí zvýhodněné novomanželské půjčky a půjčky na bydlení s dotovanými úroky. Do systému tak proudí další miliardy ze státního rozpočtu. Zadluženost stoupá, dluhopisy státu se prodávají stále hůře, ČNB zvyšuje sazby ….

Schodek veřejných rozpočtů dávno překonal Maastrichtská kritéria. „Zavedení Eura není na pořadu dne“, obhajuje fiskální politiku Paroubek. Evropská komise hrozí sankcemi. „Ale my v té Evropě přece vůbec nemusíme být“, hlásí sociálně demokratický ministr zahraničí. To je ale už silná káva i pro ovládaná média a objeví se řada kritických článků. Vládnoucí garnitura pochopila, že někde jsou hranice a bere své výroky zpět. Jsou věci, které lze měnit pouze ústavně a na to nemá v parlamentu sílu.

Blíží se další volby. Volební kampaň je v podstatě jednostranná, protože média mají strach z přílišného vyzdvihování opozice. Poslední průzkumy krátce před volbami naznačují, že ČSSD by společně s KSČM mohla získat vedle již dobyté ústavní většiny v senátu i tu v poslanecké sněmovně… .
 

Tomáš Flaška

[ zpět ]