Pavel Žáček: Mezinárodní konference Sovětská a ruská subverzní činnost proti Evropě upozornila na užívání sovětských praktik i v současném válečném konfliktu Ruska s Ukrajinou
Když se Jaroslavem Zemanem scházíme k rozhovoru, tak má za sebou právě měsíc od zvolení do horní parlamentní komory. Na první dojmy směřovala i moje první otázka.
Jardo, už si se ve Valdštejnském paláci rozkoukal?
Jaroslav Zeman:
Ještě jsem toho moc nestihl, ale už se mi povedlo zabloudit. Palác je rozlehlý, nádherný a umístění horní komory zde je trochu nepraktické. Na druhou stranu je z velké části přístupný veřejnosti a ak je dobře využitý.
Jak víš, proběhlo první zasedání s volbou předsedy a místopředsedů Senátu. Proběhly volby předsedů a členů výborů, takže se naplno rozbíhá všední práce, řada pracovních schůzek a jednání.
Jaké jsou teď tvé priority a do čeho se pustíš nejdříve?
Jaroslav Zeman:
Tak hlavně si musím udělat zasedací pořádek, vytvořit jakýsi jízdní řád a hlavně posbírat všechny praktické a provozní informace. Jednou z prvních věcí je zřízení mé jablonecké kanceláře, kde se budu setkávat s občany. Kontaktní místo bude na stejné adrese v Komenského ulici, jako mají kolegové poslanci, takže to lidem zjednodušíme.
Takže už si zvykáš na nový režim?
Jaroslav Zeman:
Zvykám, zvykám… Ono to všechno půjde a pro mě je hlavní zůstat nohama na zemi a hlavou ve svém obvodě. Já mám ty své věci v hlavě srovnané a budu na nich systematicky dělat. Zatím nemůžu říct nic konkrétního a je to všechno příliš čerstvé. Kancelář v Senátu sdílím s Milošem Vystrčilem, bývalým hejtmanem z Vysočiny, dobře jsme si padli a máme dost podobné názory.
Kdy se s tebou mohou občané setkat?
Jaroslav Zeman:
V podstatě kdykoliv, pokud není zasedání, tak jsem k dispozici a stačí si domluvit schůzku prostřednictvím mých asistentů.
Díky za krátký rozhovor a přeji, ať se vše daří!
Jaroslav Zeman:
Já děkuji také a dopředu přeji tvým čtenářům pěkné vánoce a chci všechny pozvat k nám do muzea na Vánoce s českou hračkou.
Senát očima návštěvníka
Na první zasedání Senátu jsme vyrazili v úzké skupince, kterou tvořil Jardův volební tým. Marcela Pánková, Vladimírové Matouš a Kordač, Víťa Popr, Honza Sikorjak jeli společně dohlédnout, jak novopečený senátor složí slib a s kým bude sedět v lavici.
Na nádvoří před konírnou Valdštejnského paláce stála nepřehlédnutelná skupina Asiatů a tak jsme si nebyli jisti, zda nás obsadili Číňané nebo na jednání dorazila Tomiova rodina. Nakonec se ukázalo, že jsou to japonští zástupci médií, pro které je zvolení Tomio Okamury do Senátu zřejmě pikantní informace. Možná již kalkukují, že budou mít cenné fotky s budoucím novým českým prezidentem u společného oběda, což se nepovede často.
Po řádném prolustrování, zrentgenování, průchodem detektorem kovů a málem i detektorem lži nás pustili na galerii do sálu, který je daleko menší, než se jeví v televizi. Novináři, kameramani a Japonci se natlačili k zábradlí tak, že hostům na galerii zůstal jen pohled na jejich záda a pozadí.
Součástí našeho programu byla návštěva kanceláře senátora, ze které se vyklubal dálkový pochod s nemalým převýšením na konec chodby, za kterým už je jen skleník a zastávka metra. Cestu na oběd do „Tácárny“ nám náš průvodce Miloš Vystrčil zpestřil výkladem, takže byla sic dlouhá leč poučná.
Například se příliš neví, že hlavní sál paláce je jeden z nejkrásnějších v Praze a v jeho prostorách měla být hlavní jednací síň Senátu, jako tomu bylo v období První republiky. První čeští senátoři však ve své osvícenosti dospěli k názoru, že by byla škoda veřejnosti tento skvost znepřístupnit a rozhodli se zřídit jednací sál v prostorách konírny. Vladštejn by zíral, jací hřebci se mu ve stáji zabydleli!
Jídelna zvaná „Tácárna“ ani vzdáleně nepřipomíná mediálně vykreslený obraz luxusní jídelny s honosnými jídli za směšné ceny. Je to obyčejný bufet, byť s malovaným stropem, kde stojí ve frontě senátor vedle kluka z ostrahy a slečny z recepce. Nabídka je sestavena ze dvou druhů polévek a asi osmi hotovek, které se cenově pohybují od šedesáti do osmdesáti korun. Než jsme vystáli frontu, tak na nás zbyla jen rybí polévka a cikánská (nepřizpůsobivá) pečeně. Za stejné peníze se na Staré poště najím kvalitněji o několik tříd výše!
Kávu jsme si vypili v druhé restauraci „Nádraží“, která je kuřácká a s obsluhou, takže dokonalá! Sice si zprvu nebylo kde sednout, ale když odešel Tomio and comp., tak bylo skoro prázdno a zbytek návštěvníků vyhnal Jarda Kubera pokřikem: „Šup, šup, honem ke strojům!“ Pak už byla hospoda jen naše.
Nakonec všechno proběhlo hladce a naše výprava byla úspěšná. Jarda Zeman složil slib, náš liberecký Přemysl Sobotka byl opět zvolen prvním místopředsedou a my neudělali žádnou ostudu, pominu-li své narušení bezpečnosti, když jsem pátral po toaletách a pronikl do místnosti překvapené ochranky.
Valdštejnský palác je architektonickou perlou a důstojným místem pro Senát, který v té záplavě zlata nepůsobí tak oranžově do ruda. Kéž by výsledné normy zákonné měly stejnou kvalitu a životnost, jako řemeslnné zpracování sídla onoho úctyhodného sboru.
Nakonec jsme se nejvíc těšili domů, protože Jablonec je stejně nejlepší!