minulý týden skončilo poslední zasedání Evropského parlamentu a také pět let mého mandátu poslance Evropského parlamentu.
Za těch pět let se toho v Unii hodně změnilo. Po finančním kolapsu několika evropských států se částečně zlepšila rozpočtová odpovědnost. Evropská komise začala předkládat právní normy, tak, aby se alespoň nezvyšovala evropská byrokracie. To však neznamená, že by byrokracie klesala, neboť to co nepředložila Komise, se snažili dohnat někteří europoslanci formou třeskutých pozměňovacích návrhů, případně nesprávným provedením evropské legislativy vzniklé byrokratické deficity nakonec dorovnaly samotné členské státy. V lecčems se Evropa neponaučila. Neustále se snaží podkopávat svou konkurenceschopnost v zájmu konání všeobecného světového blaha ať již je to v ochraně klimatu, energetice, regulaci internetu, oblasti pracovně právní či daňové.
Evropská unie dnes stojí na své možná poslední křižovatce, z níž ještě vedou některé cesty zpět do hlavního světového proudu. Nadcházející volby do Evropského parlamentu rozhodnou o tom, kterou cestou se Evropa vydá. Zda zpět do světové politiky nebo do nicoty, učebnic historie a vzpomínek na zašlou slávu na „starou dobrou Evropu“.
Buďte prosím 23. a 24. května při tom, kdy se bude o všem rozhodovat.