[ zpět ]

Jsme svědky krachu Věcí veřejných v přímém televizním přenosu

19.5.2011

Obrana dinosaurů
Dochází na slova Václava Bělehradského, který nazval Věci veřejné INSTANTNÍ POLITICKOU STRANOU. Jak se to projevuje? Série politických a finančních skandálů „véček" připomíná proces, kdy granule kakaa
v hrnku zalijete horkou vodou. V tu chvíli už je nikdy nedostanete do původního stavu, jen se rozplynou a někde vzadu na jazyku z nich zbude podivná pachuť. Věci veřejné a jejich étos tedy končí. Znamená to rehabilitaci světa politických dinosaurů, jimž vyhlásily před rokem a půl válku?

DVĚ STRANY
Před dvaceti lety vznikly dvě politické strany. Jedna (ODS) se stala reprezentantem rodících se převážně městských, středních vrstev, jež požadovaly větší distanci od komunistické éry a velké pole osobní
a podnikatelské svobody.
Druhá strana (ČSSD) se programově formovala s několikaletým zpožděním jako reakce na novou dobu a její problémy. Zastupovala lidi, kteří se cítili znejistěni novými poměry, požadovali větší míru solidarity a důraz kladli na přerozdělování společenského bohatství.
Za posledních dvacet let se obě střídaly u moci nebo jedna strana tolerovala vládu druhé. V jednu chvíli nastal zkrat. Po volbách 2006 neměla ani jedna, ani druhá dostatek sil na vytvoření stabilní vlády. Bohužel
ani velkorysost na to, aby vytvořily vládu společnou. Éra Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka proto bude z hlediska historie hodnocena jako období, kdy vůdci dvou hlavních stran nebyli schopni odblokovat politický pat.
Namísto toho nastalo přetahování o poslance, korupční nabídky, špehování, osobní útoky. Po dvou letech trápení Topolánkova vláda padla, ale ani potom obě strany nevytvořily nějakou překlenovací politickou vládu. Namísto toho uplácaly úřednickou vládu, přes niž v Parlamentu prosadily největší deficit státního rozpočtu v české historii. To všechno vyvolalo poptávku po změně, jakékoli změně.

ROZČILENÍ JAKO PROGRAM
Začátkem devadesátých let 19. století vstoupil pozdější prezident státu, T. G. Masaryk, do vídeňského parlamentu, ale po dvou letech rezignoval. Uvědomil si, že nemá pozitivní program, takže v následujících letech napsal několik knih zabývající se českou otázkou a jejím politickým řešením. Z této doby je známa jeho věta: Rozčilení není program. Přesně opačným směrem se v roce 2009 vydala pražská lokální
strana Věci veřejné.
Oprávněné rozčilení na poměry vydávané za program se stalo mimořádně účinným ve chvíli, kdy dostalo tvář v podobě instantně rozčilené televizní hvězdy - Radka Johna. Hlavním heslem se stal boj proti dinosaurům minulé éry, což krásně souznělo s atmosférou doby.

KOUPILI BÁRTU
Prvním překvapením voličů Věcí veřejných bylo, že sice ve volebním supermarketu kupovali Johna, ale místo něj dostali Víta Bártu. Od začátku se jednoznačně profiloval jako představitel třetí polistopadové generace politiků, která nejenže spojila politiku s byznysem, ale přímo se postavila do čela státu. Jednou na Věci veřejné budeme vzpomínat jako na tu nejméně odpovědnou a současně nejbezskrupulóznější
partičku, jež v české politice fungovala.
To ostatně předpokládal sám faktický předseda Bárta, když rok před vstupem do politiky na setkání manažerů své firmy prohlásil, že „kde bereme odvahu se domnívat, že my budeme lepší než elity současné? Zvláště pokud k pokoření současných elit použijeme metody stejně nevybíravé, ne-li zákeřnější, než které ony používají?"
Téměř roční působení Věcí veřejných v české politice a různé šílenosti s tím spojené ani v nejmenším nerehabilitují éru Topolánek-Paroubek, spojenou se vzájemnou neústupností, vzrůstem provizí z veřejných zakázek, Monte Argentariem, negativními kampaněmi a tlakem na média.
Obrana dinosaurů před generací Věcí veřejných v čele s Vítem Bártou je v něčem jiném. Když v ODS a ČSSD odsuneme balast dne, uvidíme na dně alespoň pozůstatky politiky a společenských zájmů, k nimž se mohou nástupci Topolánka a Paroubka vrátit. U W se není vracet kam a všechno končí s odchodem jedné garnitury a rozčilení se jen přesune o stranu dál.
Kdyby se takto instantně rozpustily i další strany, sesul by se celý společenský systém. Proto dinosaury kritizujme, ale také si buďme vědomi, že bez nich to nejde.

Zdroj: Reflex.cz

[ zpět ]