[ zpět ]

Kalousek chtěl tanky vítat, Paroubkovi zkazily narozky!

21.8.2011

Člověk na světě prožije zpravidla 20 až 25 tisíc dnů; to je ohromné číslo. I tak ale ze záplavy všední dnů vyčnívají data, u nichž si každý i po letech přesně vybaví, kde byl a co právě dělal. A 21. srpen 1968, jeden z nejčernějších dnů české (potažmo československé) historie rozhodně patří mezi ně. Takže: vzpomenete si i vy po 43 letech, jaký byl váš 21. srpen 1968, kdy naši zemi obsadily tanky okupantů a začalo 21 roků temna?

Deset osobností vypráví, jak prožily ráno 21. srpna

Václav Klaus (70) prezident ČR „Den okupace jsem prožil na evropském setkání vědců a spisovatelů v rakouském Alpbachu, vrátil jsem se domů až po týdnu. Autentické zážitky z Prahy mi tedy telefonovala Livie, s níž jsem se tři týdny předtím oženil. Ona se zase chystala na chmelovou brigádu...“

Jiří Paroubek (59) bývalý premiér „Ten den jsem zrovna měl šestnácté narozeniny. Byl jsem u rodičů na chatě a od rána poslouchal rádio. Ani nevím, jestli jsem tehdy dostal dárky, nebyla nálada slavit.“

Miroslav Kalousek (50) ministr financí „Bylo mi sedm, a když mi plačící maminka řekla, že přijely ruské tanky, chtěl jsem je jít vítat. Ze školy jsem věděl, že Sověti jsou hrdinové. Proč mi to rodiče zakázali, jsem pochopil až později.“

Přemysl Sobotka (67) místopředseda Senátu „Do konce života si budu pamatovat minutu po minutě vše, co se tehdy stalo. Pracoval jsem pouhé tři týdny jako chirurg v liberecké nemocnici a najednou sanitky začaly do nemocnice navážet desítky lidí, kterým sovětští »osvoboditelé« rozstříleli končetiny, hrudníky a hlavy. Operovali jsme celý den bez přestávky. Jen v Liberci zavraždili devět lidí a čtyřicet těžce zranili.“

Fotogalerie Pietní vzpomínka 21.8.1968

Jan Saudek (76) fotograf „V den invaze jsem hanbou brečel. Ale ty tanky s tupými chasníky nebyly to nejhorší - mnohem hůř mi bylo, když jsem pak druhý den viděl pár českých dívek zavěšených do těch primitivů! Pochopil jsem, že můj národ netáhne za jeden provaz.“

Karel Schwarzenberg (73) ministr zahraničí „Žili jsme ve Vídni, když přišel ten šok. Náš vídeňský palác jsme ihned dali k dispozici krajanům, kteří se báli vrátit z dovolené domů nebo přemýšleli o emigraci. Poskytli jsme jim ubytování, jídlo i telefon. Byly to dojemné chvíle - nic nám nepoškodili ani neukradli. Upřímně řečeno - jak by to asi s palácem dopadlo dnes?“

Vít Olmer (69) režisér „To byla absurdní situace. V Davli jsme zrovna natáčeli s Američany film Most u Remagenu, byla tam spousta amerických i německých tanků a komparzistů v uniformách. Byla klika, že nás tenkrát nepostříleli. Ale aspoň si to naše divadlo natočili a použili k propagandě: že prý za branami Prahy stála nepřátelská vojska!“

Bolek Polívka (62) herec, bavič, mim „Má historka je známá z Pelíšků. Nad ránem mě budí maminka: »Bolku, vstávaj, jsou tu Rusi!« A já ji rozespale odbývám: »Mamo, ať kurňa chvílu počkajú!« Pár týdnů předtím jsem totiž na Jiráskově Hronově na jednom bujarém večírku pozval do Vizovic kolegy z Leningradu a Gorkého. Myslel jsem, že přijeli ochotníci, ne vojáci se samopaly...“

21. srpen je 233. den roku podle gregoriánského kalendáře, rok 1968 byl však přestupný a šlo tedy o 234. den roku. Do konce roku zbývá 132 dní. Svátek slaví Johana. Z astrologického hlediska náleží tento den ke znamení lva. 1968, kdy v Československu začala přes 21 roků dlouhá noc

Ladislav Štaidl (66) hudebník „Byli jsme s Karlem Gottem na festivalu v polských Sopotech a v hotelu si nás ráno u snídaně všichni děsně soucitně prohlíželi. Až jsem se začal bát, jestli nejsme nemocní. Pak nám to řekli a Němci ihned nabídli pomoc. Vybrali peníze, abychom mohli kamkoliv odcestovat. Ještě dnes se stydím při vzpomínce na některé naše umělce, kteří valuty přijali, aby je v polském tuzexu proměnili na alkohol, čokolády a jiné dobroty...“

Věra Čáslavská (69) bývalá gymnastka „Já byla v Šumperku, na soustředění před olympiádou. Ve čtyři ráno správce Krmela začal křičet: »Napadli nás Rusáci!« Nikdo tomu nevěřil. Vzala jsem tedy kolo a za svítání jela do Šumperka na náměstí. Už tam stály polské tanky, což byl hrozný pocit. Ale bylo třeba dál trénovat, tak mě náčelník horské služby ukryl na chalupě Vřesová studánka. Tam jsem se aspoň oháněla lopatou, běhala a dělala shyby na větvi, abych se udržela v kondici.“

 

[ zpět ]