[ zpět ]

Kardinál Vlk k pádu vlády a zodpovědnosti

29.3.2009

Kardinál Miloslav Vlk se ostře opřel do ČSSD, komunistů a poslance Vlastimila Tlustého, kteří ve čtvrtek ve sněmovně hlasovali proti vládnímu návrhu zákona o vyrovnání státu s církvemi.

Sněmovní církevní komise tak kvůli opozici a Vlastimilu Tlustému doporučila sněmovně vládní návrh zákona nepřijmout . Návrat majetku církvi se tak dál komplikuje.

"Pro odmítnutí vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání nemá sociální demokracie ve spojení s komunisty žádné racionální důvody. Odkazování na „lid“ je poněkud populistické využívání tradiční proticírkevní animozity a hrubé opomíjení práva! Toho, kdo sleduje sobecké politické zájmy, skutečnost, že tento návrh je i návrhem ve prospěch společnosti, nikoho nezajímá. Jde tu o politickou nevůli a snahu získat z odporu vůči katolické církvi politické body," uvedl kardinál Vlk na svých internetových stránkách.

Kardinál rovněž napsal, že i ustanovení parlamentní komise, která měla na podnět poslance Tlustého návrh na zákona prozkoumat před jeho předložením do parlamentu, vedl Vlastimila Tlustého úmysl vyřizovat si účty s premiérem Topolánkem.

Vznik komise si loni skutečně vyžádali opoziční poslanci spolu s Tlustým, kterým se nelíbil

Nejde jim o spravedlivé řešení, ale o politické body

Na podnět Vlastimila Tlustého (ODS), který byl veden svým úmyslem vyřizovat si účty s premiérem Topolánkem, byla založena parlamentní komise, která měla návrh prozkoumat před jeho předložením do parlamentu. Opozice tu k návrhu předkládala řadu námitek. Všechny otázky a námitky byly však dokonale zodpověděny. Navíc se ukázalo, že finanční ohodnocení je velmi skrovné a že stát dluží vlastně ještě asi 160 miliard za majetek, který celá léta užíval. Církev tuto sumu a některé další vůbec nezapočítala. Když pak už opozice neměla žádné další námitky a otázky, odmítla po pádu vlády návrh předložit parlamentu, prostě proto, že se jí nelíbil. Právo a spravedlnost jsou pojmy opozici zřejmě cizí, protože o ty jí nejde. Je to ukázka toho, jakými prostředky by asi vládla.

Pan předseda Paroubek v Impulsech Václava Moravce (25. března) mluvil populisticky o 270 miliardách, jak o tom mluví také komunisté. Majetek byl však odhadnut na 83 miliard. Otázka délky doby na vyplácení nebyla navržena námi. My jsme byli ochotni přistoupit na zkrácení třeba na 20 let. Pan předseda při tom poukazoval na velký majetek sociální demokracie, který prý nechtějí zpět. Jenomže jejich předchůdci už v dubnu 1948 rozhodli o sloučení s komunisty, což pak bylo stvrzeno v létě téhož roku na stranické konferenci. Sociální demokracie tedy odevzdala svůj majetek do rukou komunistické strany, takže na něj nemá dnes právo. Nemůže jít o restituci. Navrácení Lidového domu bylo velkým právním problémem. Nám byl všechen majetek komunistickou stranou ukraden. To je základní rozdíl. Nelze jej populisticky zakrývat.

Pro odmítnutí vládního návrhu zákona o majetkovém vyrovnání nemá sociální demokracie ve spojení s komunisty žádné racionální důvody. Odkazování na „lid“ je poněkud populistické využívání tradiční proticírkevní animozity a hrubé opomíjení práva! Toho, kdo sleduje sobecké politické zájmy, skutečnost, že tento návrh je i návrhem ve prospěch společnosti, nikoho nezajímá. Jde tu o politickou nevůli a snahu získat z odporu vůči katolické církvi politické body.

Mluvčí České biskupské konference tyto skutečnosti nekomentovala, jen lakonicky prohlásila: „Dnešní závěr parlamentní komise je politováníhodný výsledek. Předkládaný zákon byl dosud nejlepším návrhem ze všech dosavadních pokusů. Komise navíc prokázala, že nároky církví nebyly neopodstatněné a jejich požadavky byly velkorysé.“

Pád vlády

V těchto dnech se hodně mluví, píše a také čte o poslední události v našem parlamentu: o svržení vlády opozicí, totiž opozicí sociálních demokratů a komunistů za podpory poslance ODS Vlastimila Tlustého a dalších z koalice. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že kolem 70% občanů s tímto jednáním nesouhlasí. Jsou to voliči ODS, ČSSD, ale i ostatních stran. Ti dali poslancům důvěru a mandát, aby za ně mluvili a jednali. Nyní se ukázalo, že voliči s nimi nesouhlasí a že odmítají jejich závažný čin. A tomuto nesouhlasu se vlastně není co divit. Když sledujeme parlamentní debaty, zvláště v posledních dnech, tak nemůžeme být překvapeni. Někdy se mi zdá, že by televize tyto parlamentní „hrátky“ neměla přenášet, poněvadž to ohrožuje mravní výchovu mládeže. Od lidí s pokleslým morálním, lidským i politickým myšlením a pokleslými způsoby mezilidských vztahů nelze čekat nic jiného. Na své volební programy, na sliby a mandát voličů si málokdo z nich vzpomene. Jestliže poslanci jako základní program sledují osobní sobecké zájmy, nelze se divit, že potopí vládu i v takovéto vnitřní a mezinárodní situaci. Jde jim o vlastní cíle. Škoda, že při takovéto zradě mandátu nemohou být poslanci svými voliči odvoláni.

Pád vlády i celková parlamentní scéna je veliká lekce pro nás voliče pro příští parlamentní volby. Je to poučné defilé poslanců, ukázka, koho volit a koho nevolit. Je to i okamžik, kdy politické strany odhalují své skutečné zájmy a ohled na dobro a prospěch celé společnosti. V procesu přípravy pádu vlády se nám představili i další politici se svými záměry a uvažováním. Vedle neblahého vlivu na naši společnost jde i o dosti značné poškození obrazu našeho národa v zahraničí. Já jen doufám, že toto veliké politické divadlo, tato „veliká tragédie“ snad přispěje k probuzení voličů. Jde o budoucnost národa a tohoto státu. Dvacet let není snad tak dlouhá doba, abychom zapomněli na své nedávné zkušenosti.

-vlk-

[ zpět ]