[ zpět ]

Koncesionářské poplatky jsou přežitkem.

19.6.2009

Když jsem poprvé slyšel o návrhu zrušit koncesionářské poplatky, říkal jsem si, co že je to nějaký nesmysl, vždyť je potřeba veřejnoprávní televizi a rozhlas nějak platit. Proto jsem se na ten návrh z roku 2005 podíval z blízka a musím pochválit jeho racionalitu a logiku.
Návrh zákona, který prošel prvním čtením v Senátu počítá s tím, že by byla veřejnoprávní média placena přímo z daní. V obecné rovině je to správné, protože i dnešní, tzv.koncesionářský poplatek, má charakter daně, neboť je to platba, která se vztahuje na každého, kdo má zavedený elektrický proud, tedy plošná povinnost platit bez toho, aby plátce získal nějakou protihodnotu, nějaký bonus. Dnes je za něj považováno vyvážené zpravodajství a objektivní publicistika. Ovšem srovnáme-li programovou strukturu televize veřejné služby se strukturou televizí komerčních, nenalezneme přílišné rozdíly. A také nevím proč koncesionářsky přispívat na výrobu filmů a seriálů, když to komerční televize zvládnou ze svého a ve srovnatelné kvalitě?
Zpravodajství ano, tomu rozumím. Nechť jsou placeny například zpravodajské kanály, vzdělávací programy, kultura a podobně z našich daní, tedy ze státního rozpočtu. Návrh zákona předpokládá při financování České televize s pravidelným daňovým příjem z výnosu daně z přidané hodnoty v celkovém ročním úhrnu ve výši 5 800 000 000 Kč, doplněný o příjem z vlastní podnikatelské činnosti. U Českého rozhlasu pravidelný daňový příjem z výnosu daně z přidané hodnoty v celkovém ročním úhrnu ve výši 2 000 000 000 Kč a opět příjem z reklam. Ta čísla vycházejí z dnešní reality. Koncesionářské poplatky činí 5,8 miliardy za ČT a 2 miliardy za ČRo. Přímým financováním by došlo k výrazné úspoře za transfery peněz a zúřadování ve výši 250 mil. Kč za rok u televize a 180 mil.za rozhlas. Úspora celkem činí 430 miliónů a to už je částka, která by mohla být využita podstatně lépe, než je tomu nyní.
Za zmínku stojí malý výlet do minulosti poplatků, abychom věděli proč a jak to začalo. Ty dnešní berně mají svůj prapůvod v koncesionářském poplatku, který byl do českého prostředí zaveden v roce 1923 zákonem o telegrafech na jehož základě bylo vydáno vládní nařízení, které určilo podmínky pro zřizování, udržování a provoz telegrafů. Tehdy si stát osvojoval veškerou moc nad oblastí telegrafního vysílání a to nejen nad samotným aktivním vysíláním, ale také nad příjmem telegrafního signálu. Občané si tak mohli požádat o koncesi – zvláštní ústupek, přiznání práva na jehož základě mohli používat rozhlasový přijímač. V prvních letech museli žádost podávat přímo na ministerstvu pošt a telegrafů, později jak se fenomén rozhlasových přijímačů rozšiřoval, bylo možné získat koncesi na poště. Za tento „ústupek“, který stát poskytnul občanům se musel platit zmíněný koncesionářský poplatek, který byl považován za určitou platbu z luxusu.
Rozhlasové a televizní poplatky jsou v současnosti již naprostým přežitkem, jehož jedinou
funkcí je zajištění financování České televize a Českého rozhlasu. Proto je navrženo zrušení institutu rozhlasových a televizních poplatků a přenesení odpovědnosti za financování veřejnoprávních médií na stát. To vše, samozřejmě, při zachování nezávislosti České televize a Českého rozhlasu. Je to spravedlivější i z pohledu příjemce. Dnes je možné sledovat vysílání na počítači, takže koncesionářský neplatič, který propadl sítem sledovacího systému se může kochat celý dne na svém notebooku zcela zdarma. A chudák, který propadl akčním seriálům komerčních televizí, který ČT přehlíží se placení nevyhne. Prostě poplatek je pokuta neboli daň za to, že má občan el.proud a krabici schopnou TV či rozhlasového signálu. Myslím, že je změna namístě.
 

Vladimír Kordač

[ zpět ]