[ zpět ]

Kudy kam, Česko? Do nebíčka nebo do peklíčka?

1.2.2010

Co článků bylo napsáno, kolik komentářů bylo vyřčeno a kolik argumentů, grafů i rozborů bylo předloženo. A výsledek? Populistům preference stále rostou, střízlivé pravici stagnují nebo klesají. Ať socialisté v　čele s　Paroubkem provedou jakoukoliv lumpárnu, je jim odpuštěno a pro levicově naladěné voliče v　tom není problém. Dokola omílané shození vlády, destrukce podzimních voleb, skandály s　nákupy bytů Grosse i Bohuslava Sobotky a podivné bratříčkování s　podivnými lidmi včetně odpouštění dluhů či daní kamarádům, dotace pro přítelíčky a tak podobně: vše zapomenuto, vše odpuštěno, nic nevadí.

Ačkoliv nepatřím k　naivistům, nepatřím k　idealistům a pasuji se do pozice realistické, toto nechápu. Nerozumím tomu, že většina občanů nemá ani základní pud sebezáchovy a poklidně přihlíží na přicházející katastrofu. S　lehkovážností rozměrů nebývalých se bagatelizuje děsivý stav našich financí a většina populace se nechává ukolébat bláboly komunistických poslanců, že se vlastně nic neděje a všechno je v　nejlepší pohodě a až se vlády ujme spojená levice, nastane ráj na zemi. Jako bychom ho už jednou neprožili!

Jsem v　koncích a nenacházím už slov. Jedna třetina ekonomicky aktivních občanů, podnikatelů a živnostníků živí dvě třetiny výdělečně nečinných zaměstnanců státní správy, nezaměstnaných, důchodců a dětí včetně studentů. Proto všechny pravicové argumenty připomínající házení hrachu na zeď. Stokrát může ministerstvo zdravotnictví ukazovat statistické výsledky blahodárného vlivu poplatků, ale Rath si stále vede svou, dokonce navzdory prohlášení prezidenta ČLK. O nutnosti seškrtat mandatorní výdaje hovoří pravice, bezpartijní ministr financí (který sestavoval rozpočty už komunistům i později socialistům) Janota, odborníci Měnového fondu a tým odborníků z　NERVu. Reakce předsedy ČSSD Paroubka je naprosto směšná: ODS prý nemá ekonomy a odborníci z　Lidového domu to vidí jinak. Úsměv však ztuhne na rtu, když sledujeme dav lidu, ochotný socanským blábolům věřit. Proti odborníkům demagogové. A lid, který verbálně volá po odbornících si volí nekompetentní slibovače a populistické prohnance. Ať tuto situaci zvažuji z　jakéhokoliv úhlu, nevidím východisko. Reálné argumenty nejsou přijímány, není ochota naslouchat, není ochota k　domluvě a není kloudného východiska.

Já bych nejraději překreslil mapu republiky. Ne současný hierarchický systém, ale podle názorů. Například v　pěti krajích by žili liberální pravičáci, ve dvou konzervativci, jeden kraj by měli zelení, čtyři kraje středolevicoví a dva kraje ultra levičáci. Stát by se do ničeho nevměšoval a zaručoval jenom obranu státu, diplomatické a evropské zastoupení. Zbytek by si dělala vláda kraje sama. Od školství, zdravotnictví přes soudnictví po vnitřní bezpečnost. Než mne umlátíte za demagogii, představte si na chvilku tu nádheru. Jeden kraj by prosperoval a exportoval, v　druhém kraji by občané pracovali v　kolchoze a fabrice se stoprocentní zaměstnaností. V　dalším kraji by lidé žili v　zemljankách a jeskyních bez elektřiny (jediná elektrárna z　obnovitelných zdrojů zásobuje úřad vlády); občany již téměř nelze rozeznat od ostatní fauny. Další kraj je rájem na zemi. Nikdo moc nepracuje, všichni jsou spokojení a poslední metr čtverečný půdy propadl ve prospěch věřitele - Evropské banky. Bohužel je tato utopie netestovatelná v　praxi a tak zůstane jen prázdnou hypotézou.

Horší je, že nás čeká naplnění jiné utopické myšlenky, která vychází z　vědeckého marxismu. Nezmění-li se něco, vyhrají socialisté s　komunisty volby. Co potom můžeme očekávat? Zrušení zdravotnických poplatků, zavedení progresivního zdanění a mnoho regulačních opatření ve všech oblastech života. Následkem bude ekonomická emigrace s　následným propadem hospodářství a gradování společenské lhostejnosti z nemotivačního prostředí. Ačkoliv pojedou mnozí v　první třídě, bude to jízda do pekel.

Pokud zůstanou zbytky rozumu naší politické elitě, která známky elitního jednání zdaleka nevykazuje, nastane nejpravděpodobněji jiný scénář. Socialisté dnes vědí, že řeč čísel je nekompromisní a reformy jsou nevyhnutelné, pokud nechceme v　Česku nucenou správu a řecko – maďarský model. Jenomže levice nikdy sama reformy neudělá, protože to není strana akce, ale strana slibů. Jediným východiskem je rozvolnění zodpovědnosti mezi všechny subjekty napříč politickým spektrem. Vše, podle mého názoru, spěje buď k　velké nebo k　duhové koalici. Podle mých odhadů je pravděpodobnější koalice demokratických stran, tedy všech s　výjimkou komunistů. Dá se očekávat, že ODS i TOP 09 upřednostní státotvorné řešení před levicovým experimentem. Pokud bude koaliční smlouva obsahovat jasné proreformní zadání, nebudou váhat. Lidovci, zejména pod vedením Cyrila Svobody, půjdou do každé vlády i kdyby měli kupovat svým členům anténky pro překládání do Marťanštiny. Dalším subjektem, který má teoretickou šanci uspět, je Zeman se svou novou stranou. Nemyslím, že bude usilovat o vládní angažmá a rozhodně nebude mezi ní a “paroubkovci” hořet plamen přátelství. Nicméně je možné, že bude mít Zeman dostatečný vyděračský potenciál, který je malým stranám tak vlastní. Proto má šanci zobchodovat podporu vládě za programové ústupky a prosadit některé body programu do reality.

Pokud situaci odhaduji správně, pak může vzniknout poměrně silná konsensuální vláda, která může provést některé velmi vágní reformy. Určitě nenastane shoda v　otázce volebního systému. Pokud budou mít vliv “malé” politické strany, nemůže nastat inklinace k　nějaké formě většinového systému a důraz zůstane na proporčnosti. Tím je do budoucna vyloučena silná, zodpovědná, jednobarevná vláda. Vždy budou jen chatrné, slabé a akce neschopné vlády jako dosud.

Určitě nenastane shoda v　otázce reformy zdravotnictví. Tam bude stále vládnout zcela odlišný pohled a případný výsledek bude nefunkční kočkopes. Podobné je to v　otázce důchodové reformy. Snad jen v　redukci státních, zejména ministerských úředníků je šance na určité mírné snižování stavu v　počtech jednotlivých procent (nikoliv desítek). Možná jsou určité šance v　oblasti spravedlnosti, bezpečnosti a obecného zelenání.

Jak patrno, ani varianta velké koalice nepřináší naději pro konsolidaci veřejných rozpočtů. Jediným dobrým řešením by bylo vítězství pravice s　možnou podporou Miloše Zemana, který by zabral ve sněmovně místo lidovců. Krásný sen… leč nepopulární spořivé kroky by pravděpodobně způsobily prohru v　dalších volbách, pokud by nepřinesly hmatatelné výsledky a další nutnou podmínkou by bylo jejich prezentování na veřejnosti. To je, bohužel, velice slabá stránka ODS. Přesto by to stálo za to.

Už se těším na reakce v　diskuzi – nadávky stupidních zabedněnců a tolerantní úsměv ostatních. Bohužel mne už nějak smích přešel a jsem pesimistický skeptik. Co vy?
 

http://becvar.blog.idnes.cz/

[ zpět ]