[ zpět ]

Liberec městem sportu? Radujme se, ale také toho využijme!

4.11.2011

Když bylo v minulém týdnu rozhodnuto, že se Liberec stane evropským městem sportu pro rok 2012, nebyl jsem ani překvapen, jako mnozí jiní, ani zaskočen. Myslím, že je to zasloužené ocenění městu, které se sportu, sportovní výchově a turistickému ruchu na sport navázanému věnuje již mnoho let. A je to také potvrzení toho, že cesta, kterou směřuje, je i přes občasná zaškobrtnutí správná.

Přestože se v této souvislosti skloňuje především Tipsport aréna a mistrovství světa v klasickém lyžování, je potřeba nezapomínat také na malé sportovní kluby, které v Liberci sídlí, které našly zázemí právě například v aréně, nebo i v dalších prostorech a areálech, a které město ze svých zdrojů podporuje. Když ještě můj předchůdce ve funkci primátora Jiří Drda před více než patnácti lety přišel s nápadem pořádat v Liberci lyžařský šampionát, z počátku jsem nebyl příliš velkým příznivcem této myšlenky. Nakonec jsem v ní ale nejen uvěřil, ale především jsem přijal za své, že Liberec by z podpory sportu a sportovní turistiky mohl v dalších letech těžit. Možná je ocenění Evropské město sportu 2012 další možností, kterou bychom měli uchopit a nepustit se jí. Každopádně jej ale vnímám jako ocenění práce náš všech, kdo jsme podporovali a bojovali za sport v Liberci. Možná se ne vždy vše stoprocentně podařilo, ale Liberec má vybudovány silné základy, na kterých může nadále stavět tuto strategii.

Když se připravovala výstavba Tipsport arény, většina obyvatel města byla podle průzkumu pro její stavbu. I dnes, po šesti letech, nacházím v její existenci velký smysl. Nejedná se jen o extraligové zápasy Bílých tygrů, jakkoli jsem jejich velkým fanouškem, nebo o další sportovní, ale i kulturní a společenské akce, které se ve velké hale konají. Bohužel se často zapomíná na to, že Tipsport aréna má další multifunkční prostory, na kterých trénují gymnasté, badmintonisté, basketbalisté, volejbalisté, fotbalisté, zájemci o bojové sporty, krasobruslaři, stolní tenisté, ale třeba také střelci, hráči ricochetu nebo fanoušci aerobicu a mnozí další. Jsou zde exteriéry, které se také využívají pro sportování, a to jak amatérů, tak poloprofesionálů a také rekreačních sportovců. Nemám k dispozici přesná čísla, kolik obyvatel města (ale také přilehlého okolí) arénu pro své sportovní využití navštěvuje, ale jsem si jistý, že to jsou desetitisíce ročně. Stejně, jako vidím vyprodanou halu při utkáních již zmiňovaných Bílých tygrů, ale třeba také koncertech (včetně koncertů filharmonických orchestrů).

A proč se tedy o aréně tak často hovoří negativně? Tím důvodem je politika. Jak už to v České republice bývá (a Liberec toho není výjimkou, ba právě naopak), uzmuly si některé skupiny s politickými ambicemi právě Tipsport arénu jako politikum, ve kterém říkají jen poloviční pravdy, ve kterém úmyslně zapomínají na to, že se jedná o jednu z nejlepších a přitom nejlevnějších srovnatelných multifunkčních hal v celé České republice. Snaží se získat laciné politické body, aniž by přitom mysleli na dobro a budoucnost našeho města, pro které právě turistický ruch může být jednou z cest dalšího rozvoje.

Nemohu se zde nezmínit o lyžařském šampionátu. Jeho historii asi nemá cenu opakovat, byly o ní napsány již stovky stránek, stejně jako o samotném průběhu mistroství a o tom, co po něm zůstalo. V českých médiích se, bohužel, častěji setkáme s popisem politických a hospodářských následků, než s charakteristikou, jak jsme jako město a pořadatelé šampionát zvládli po sportovně technické stránce a jakou reklamou bylo pro Liberec ve světě, minimálně v tom sportovním. Osobně mne velmi mrzí, že do libereckého šampionátu takovým způsobem zasáhla politika, že jsme se jako město stali v mnohém jen obětí politických rozhodnutí učiněných v Praze. Dopad hospodářský je potom z části jen důsledkem toho, že se do přípravy akce vměšovala politika, a ze zbytku tím, že od počátku nebyla nastavena pevná a jasná pravidla (po kterých jsem právě já po celou dobu volal, a která byla přijata až po libereckém mistrovství, nevím, zda bohužel až, nebo zda chvála tomu, že alespoň). Jenže to jsou dnes již všechno věci, s kterými zpětně nic neuděláme, a s kterými se bude třeba nějak vypořádat.

Liberci ale po šampionátu nezůstaly jen opravené koleje, silnice, tramvajová trať, páteřní optická síť, ale také dvě špičková sportoviště, která stále slouží svému účelu. Rekreační a sportovní areál Vesec byl od počátku koncipován tak, aby se na něm mohly realizovat nejen závody nejvyšších kategorií, jakými jsou mistroství či světové poháry v různých sportech, ale aby sloužil také a především obyvatelům města a jeho návštěvníkům. O tom, že si do něj lidé cestu nacházejí, svědčí nejen zájem o zimní běžkaření na jeho tratích, ale také kurzy in-line bruslení, různí běžci, anebo třeba také lidé na procházkách. Věřím, že město pochopí jedinečnost tohoto areálu a do budoucna se stane prostorem, do kterého budou chodit také místní školy, který bude sloužit jako oblíbené místo víkendových návštěv zdejších rodin, a které se tane podobnou kulisou Liberce, jako je dnes například Babylon, který také vzbuzuje mnoho kontroverzí, ale o jeho přínosu městu pochybnosti veskrze nejsou.

Ještědský areál je svou specifičností ve využití sice komplikovanějším, ale jsem přesvědčen, že i jeho budoucnost může být pro Liberec přínosem. Ještě jako primátor jsem usiloval o to, aby se ještědské můstky staly oficiálním tréninkovým místem české reprezentace. Díky dobrým cenám můžeme naše můstky také pronajímat dalším týmům, které zde mohou trénovat, a v neposlední řadě bychom měli usilovat o to, aby se zde pravidelně konaly závody ze série FIS. Jedině pravidelné využívání můstků přinese jejich popularitu a zvýší tak jejich využití.

Liberec má díky lyžařskému šampionátu dva špičkové areály, které jsou nejen jedním z důvodů, proč se stalo evropským městem sportu roku 2012, ale které jsou především jeho velkou devizou. Je otázkou na současné vedení města, jak s nimi hodlají naložit a jak tento potenciál využijí ve prospěch místních obyvatel a ekonomiky města.

Třetím pilířem, o kterém jsem se zmínil, a který osobně považuji za neméně podstatný, a možná ještě podstatnější, než předchozí dva v ohledu na udělené ocenění, jsou místní sportovní kluby. Statutární město Liberec vždy podporovalo amatérské sportovce. Dbali jsme na rozmanitost, na to, jaký dopad má působení takového klubu pro město a jeho obyvatele. Jsem rád, že se nakonec podařilo najít jakousi symbiózu mezi městem, kluby a například sportovišti. Jakkoli nelze vždy vyjít vstříc všem, vždy jsme se snažili dávat najevo naši podporu sportu. Když jsme o Liberci hovořili jako o městě sportu, nemysleli jsme tím jen ty sporty, které jsou vidět v televizi, nebo na které chodí tisíce diváků. Zajímaly jsme se také o sporty menšinové, které tolik pozornosti nepřitahují, které jsou ale pro město a jeho život také důležité. Jsem rád, že i této dlouholeté činnosti si komise, která o titulu rozhodovala, všimla, a že i na něj ve svém hodnocení upozornila.

Není vlastně ani tak podstatné, zda se toto všechno podařilo vybudovat městským vládám bývalým, za těch uplynulých dvacet let, a že tedy toto ocenění přichází v tuto chvíli takříkajíc „in memoriam“. Soustřeďme se nyní na to, jak s ním naložíme a co uděláme proto, aby nebylo jen dalším vyznamenáním ve skříni.

Kdysi jsme byli průmyslovým městem. Minulost s mnoha komíny, které můžeme vídat na starých fotografiích či kresbách, se již nebude opakovat. A my si musíme říci, kam bude směřovat Liberec nyní, jak se bude profilovat. Možná je chybou, že jsme toto více nezdůrazňovali v minulých letech, ale je nesporné, že Liberec by se mohl (měl) stát ideální turistickou destinací a měl by podpořit své hospodářství právě tím, že přitahuje sportovce, ať již rekreační, nebo profesionální, nejen z České republiky, ale také z okolních zemí. Jistě, ještě náš čeká daleká cesta, než se staneme takovým českým Val di Fiemme. Nicméně máme příležitost, kterou nově podpořila Evropská unie tímto významným oceněním, a na které najdeme jistě shodu v celém širokém regionu. Je jen na nás, zda se jí ujmeme, nebo zda si ji necháme ukrást některými populistickými politiky.
 

 

Jiří Kittner

[ zpět ]