[ zpět ]

Lži nosí užitek

13.4.2010

Už za týden skoro nikdo nebude vědět, že Jiří Paroubek nemluvil pravdu, ale něco o miliardách, které Petr Nečas buďto dostal, nebo ukradl, bude mít nejasné tušení každý. A to je právě cíl každého očerňování.
Sociální demokracie chce politickou dohodu o vedení slušné volební kampaně. Je to však jen pokrytecká součást jejich strategie, nikoliv snaha o zkultivování politické scény. Ta má být hrubší a hrubší.
Na malou serióznost české politiky jsme si už zvykli. Hranice hrubosti je ale jako horizont. Vzdaluje se, když se k ní blížíš. Už mnohokrát jsme měli pocit, že to, co se právě děje, je to nejsprostší a nejhanebnější a nic horšího nás už nepotká. Je to omyl. Každá kampaň je sprostší než ta předešlá. Vychází z poznání, že sprostota se ve volbách osvědčuje a že sprosťákům projde každá lež. A co se osvědčuje, to se také používá. Občané si nemají na co stěžovat. Sprostoty a lži tolerují, dokonce vítají. O politikovi, který sprostý není, říkají, že „nemá charizma“.
Lidé jsou přece hloupí
Ještě že tisk občas zaznamená ty nejviditelnější lži, jimiž se politici ohánějí. Je přitom nutno rozlišovat, co je politický názor a co je lež. Když někdo věří, že zvyšování státního dluhu zvyšuje blahobyt národa, není to lež, nýbrž přesvědčení. Na to má každý právo. Lež také není, když někdo naopak říká, že blahobyt zvýší snižování sociálních podpor. To jsou názory a ty jsou předmětem politického boje.
Paroubka lze jen podpořit v jeho úsilí za slušnější volební kampaň. Nejvíc by však slušnosti volební kampaně prospělo, kdyby se jí Paroubek a jeho parta nezúčastnili. Nejde o to, že je hromburácný, že má energii pohromy, že o protivnících mluví drsně. Jde o to, že prachobyčejně lže a že té lži nedává žádné meze. Vychází z úvahy, že lidé jsou hloupí, že jim lež v hlavě užitečně uvízne, i když ji někdo odhalí jako lež. Je asi pilným čtenářem Švejka a těží z té knihy mnohá poučení. Své konkurenty hanobí podle vyprávění o tom, že v Budějovicích propíchli obchodníka a bratr propíchnutého byl vyřízený, protože si o něm lidi říkali: To je bratr toho zavražděnýho, to bude taky pěknej lump. Každé bláto někam hozené zanechá nějakou skvrnu. Paroubek říká, že Nečas svým hlasováním umožnil zavedení elektronických vinět za dvanáct miliard. Voliči většinou nevědí jistě, jestli je ta viněta dobré opatření, nebo špatné, drahé, nebo úsporné. Důležitá je zpráva, že to Nečas umožnil. Má sílu těch dvanácti miliard. Vidíte ho, modrého ptáka Nečase, vyhodil z okna vašich dvanáct miliard. Bystrý oranžový pták Paroubek to odhalil. Jenže Nečas se hlasování o vinětách vůbec nezúčastnil. Paroubek to ví. Ale ví také, že lež je proti dvanácti miliardám úplné nic. Už za týden skoro nikdo nebude vědět, že Paroubek lhal, ale něco o miliardách, které Nečas buďto dostal, nebo ukradl, bude mít nejasné tušení každý. A to je cíl lži.
O lež se každý zajímá, lhaní nosí užitek. Způsob, jakým Paroubek popadl Nečase, je výmluvný. Nejde mu o to dokázat, že Nečas má špatné návrhy nebo že dělá špatnou politiku. Lidé o Nečasovi říkají, že je slušný, a Paroubek chce dokázat, že je neslušný. Protože nemůže nahrabat zajímavé příklady té neslušnosti, spustil kulometnou palbu lží. Nasázel jich do veřejného prostoru za těch pár dní už několik. Většinou se týkají poměrně složitých záležitostí, v nichž se laik málo vyzná – ekologie, církví, penzí. Zato ty lži jsou jasné: toto provedl Nečas! Však ono se něco ujme.
Debata, která nemá smysl
Paroubek vypadá, jako by byl reportér nějakého špinavého bulváru. Vyzývá Nečase k televizní debatě. Když Nečas výzvu nepřijme, bude zbabělý. Paroubek věří, že Nečase přeřve, ukřičí, umlátí absurdními výkřiky, které v televizi nelze vysvětlit, a pak odejde od kamery jako vítěz. Normální politická debata, viděli jsme to už mnohokrát, s Paroubkem možná není a nemá žádný smysl. Já bych s ním před kameru nešel nikdy. Kdysi v televizi vysílali pořad, v němž spodina štěkala na politiky. Vydávalo se to za demokratickou arénu, ale šlo tam o řev, o hrubost a o znemožňování každého politika, který stál uprostřed řvoucího davu. Bylo to výcvikové středisko sprosťáctví. Žactva mělo dost.
Být hulvátem je snadné
Prezident Masaryk přinesl do Česka výstižnou charakteristiku: Hulvátov a Kocourkov. Kocourkovem myslel absurdní a zmatené chování české politiky a veřejné správy státu. Hulvátov není potřeba vysvětlovat. TGM věřil, že za padesát let svobody se to zlepší. Obého máme dodnes dost. Padesát let svobody jsme vcelku ještě nezažili. Odkroutili jsme si teď dvacet, ale poměry se všeobecně vyvíjejí spíš k horšímu než k masarykovskému zlepšování. Nečas je zajímavý pokus: je možné, aby zaujala jeho slušnost? Nebo bere veřejnost vážně jen roztomilé tatrmany s jejich skopičinami, lžemi, hulvátstvím a podrazy?
Paroubek do toho spadl zrovna teď jen proto, že vyrazil na Nečase s bezelstným hulvátstvím a lhaním. A také, že je v tomto oboru premiantem. Myslím, že dost občanů postřehlo podstatu: on chce toho pana Nečase sprostě pomluvit, nic víc. To se, věřím, Paroubkovi nemusí vyplatit. Ale možná že Paroubek zná své Čechy lépe než já.
Být hulvátem je snadné. Zkusme to na Paroubkově kůži. Napišme, že nabízí voličům lístek do bordelu zdarma. Ale v bordelu nejsou krásné ženy, nýbrž jen nouze s bídou. A on to voličům nechce říct předem. Má recht, nechtěli by pak volné vstupenky. Jestlipak se toto hulvátství ing. Paroubkovi líbí?
 

Karel Steigerwald - komentátor MF DNES

[ zpět ]