[ zpět ]

Mediální hra

6.5.2011

Podívejme se na to Hájkovýma očima:
V malé zemi prohlásí prezidentův
poradce, že Usáma bin Ládin je
z velké části mediální mystifikace.
To podráždí mravokárce, média, a dokonce
prostý zdravý rozum. Každý totiž ví, že vůdce
teroristů je ze značné části legendární postava.
Sám na mýtech, které ho opřádaly, pracoval.
Každý však také ví, že byl zatraceně skutečný
a jeho dflo kruté a krvavé.
Po poradcově vypjatém prohlášení následuje
reakce prezidenta té republiky. Moudrý
muž svého oblíbeného služebníka kára. Hle,
všichni si toho všimnou.
Není tohle mediální hra, kterou prezident
s poradcem pochystali? Nechtějí dosáhnout
hned několika cílů?
1) Nebýt dělostřelecké přípravy, nikdo by
si v palbě kvalifikovanějších názorů na smrt
arcilotra nevšiml slov prezidenta té země.
2) Onen prezident je zmiňován poslední
dobou spíše v legračním kontextu. Úmyslně
či z roztržitosti totiž odcizil jistou maličkost.
Státotvorné pokárání prostořekého podržtašky
jej staví zpět tam, kde ho chce lid vidět.
Na sokl rozvážného monarchy.
3) Média jsou poradcovým plácáním rozčilena
a nažhavena. Jejich reakci bude možno
y další etapě války s nimi označit za morální
kýč a prezidenta s jeho týmem za otloukánka
kampaně řízené mainstreamovými levicovými
intelektuály.
Pojďme však dál. Není mediální hra ještě
důmyslnější? Klip, v němž prezident odcizuje
onu maličkost, sledují miliony lidí na celém
světě. Menšina zvedá prostředník
s opravdovým či hraným znechucením. Většina
se královsky baví. Ne snad samotným aktem
drobné krádeže, nýbrž radostně samolibým
výrazem herce, tedy prezidenta.
Klip ho zlidšťuje. Kdo z nás si nezatoužil
někdy nějakou maličkost přivlastnit? Není
tedy celý výstup nahranou mediální mystifikací,
či dokonce mystifikací médií?
Klaus to umí
Soudný člověk si povzdechne: Proč se zabývat
cirkusem kolem jednoho pera? Proč se
horšit nad výroky nějakého Hájka, který jednou
vstoupí do dějin coby okrajová figurka
používaná na opepření jinak nudných dějepisných
knih? Je přece tolik problémů!
V tom to právě je.
Prezidentovi poradci Hájek a Jakl i Klaus •
sám vědí, jak si zjednat pozornost skoro za
všech okolností. Médiím sice spílají, ale na
druhou stranu znají cesty, jak se dostat do
světla ramp. A jako správní političtí hráči
vědí, že i negativní reklama je reklama.
Silácké, zjednodušené, provokující výroky
zabírají. Jsou snadno zapamatovatelné a normální
lidé se proti nim přirozeně bouří, aniž
by si někdy uvědomili, že sedají na lep promyšleným
tahům, a provokatér se jim nad
lahví dobré whisky směje. Je to jako v manželství:
méně slušný partner toho slušnějšího
vždycky vyprovokuje. Ten slušnější totiž nevěří
míře cynismu toho druhého.
Vysvětlení, které zde předkládám pro pochopení
podivného jednání prezidenta Klause
a jeho poradců (případ s Usámou není zdaleka
první), je pro ně lichotivější než ta druhé.
Představme si je: Sedí v hradní komnatě
a vzájemně se utvrzují v tom, že Evropská
unie je čiré zlo, my její bezprávná provincie,
Usáma mediální fikce, 11. září též, Halík Koniáš
a Pavlica prznitel lidové hudby.
Při všem sklonu k provokaci a extrémům,
který Klaus a jeho klíčoví poradci mají, nelze
podceňovat jejich inteligenci a schopnost
promyšlené manipulace. (Pozor, manipulace
není neslušné slovo, je to legitimní politický
nástroj, nekonečně lepší než odposlechy
a pomlouvání.) Na rozdíl od většiny politiků
Klaus a spol. znají důležitost médií a znají i jejich
fungování. Jejich zájem o média někdy
přechází až do fixace na ně. Ostatně, co by
znamenal protokolární prezident, kdyby svého
druhu nebyl mediální hvězdou?
Jde o to jak
Klaus a jeho tým ve světle ramp cíleně přehrávají,
aby si zajistili pozornost. Ostatně
Hájkovy výroky samy by nebyly skandální.
Například v to, že nepochází jen z opice, věří
množství lidí včetně autora tohoto textu.
Problém spočívá v tom, jak jsou tyto názory
formulovány. Podobně jako prezidentovy
názory o Lisabonské smlouvě jsou hlásány
až fanaticky, s neúctou vůči oponentům, bez
špetky nadhledu a humoru. A nejen to, odpůrci
jsou už předem cejchováni jako ona
„levicová mediální většina", která nositele
nepohodlných názorů „křižuje".
Je to jako v oné manželské hádce. Viník
a útočník se staví do role oběti a rozpláče se.
Ačkoliv i to je do jisté míry součástí hry
pro média, nemělo by to být tolerováno. Poučování,
fanatický žár v očích, těžko uvěřitelná
demagogie a překrucování, jakých jsou
Klaus a spol. schopni, to všechno by mělo
být v moderní debatě přísně zakázáno. Z tohoto
hlediska je negativní reakce médií na takové
výroky na místě - přesto, že Hájek se asi
teď tetelí radostí, kolik místa na stránkách zalehl
díky tomu, že označil Usámu za fikci.
 

Martin Komárek
komentátor
MFDNES

[ zpět ]