[ zpět ]

NATO přináší stabilitu a demokracii

17.4.2009

Přesně v den, kdy jsme si připomínali deset let od vstupu České republiky do Severoatlantické aliance a také šedesát let od jejího vzniku, se v Senátu konala dvoudenní mezinárodní konference „Deset let od rozšíření NATO: Úspěchy, výzvy a vyhlídky“.
Za její největší úspěch považuji samotný fakt, že aliance 4. Dubna 1949 vůbec vznikla. V zakladatelských zemích aliance šlo o jednoznačné vítězství realistické politiky, postavené na odpovědnosti vůči demokracii, lidské svobodě a základním hodnotám euroatlantické civilizace.

Vzpomeňme si, v jaké době aliance vznikala. Byla to doba, kdy po strašné světové válce polovina Evropy žila ve Stalinově stínu. Vše bylo dokončeno v únoru 1948 komunistickým pučem v demokratickém Československu. V této době startovala studená válka, která polovinu Evropy držela v totální komunistické diktatuře, a druhá polovina Evropy budovala demokracii i s ochranným uskupením NATO.

Mým trvalým politickým krédem je heslo: Spojujme se pro něco pozitivního a nikoliv proti někomu. A v tom byl i smysl vzniku aliance, přestože jsme byli desítky let totalitními vyznavači třídní nenávisti mediálně masírováni, že NATO je pakt útočný, zatímco jeho protipól Varšavská smlouva měla být údajně obranné sdružení. Dnes není žádným problémem dokázat, že opak byl pravdou! Archivy nám nabízejí operační mapy i plány Varšavské smlouvy, které jasně ukazují představy sovětských generálů o řešení evropských problémů – masivní údery proti západní Evropě včetně útoků jaderných. V praxi potom stačí vyslovit slova „srpen 1968 v Československu“ a každému snad již musí být vše zcela jasné. Osobně považuji datum 12. březen 1999, kdy se Česká republika spolu s Polskem a Maďarskem stala v americkém Independence novým členským státem aliance, za zásadní zlom v zajištění bezpečnosti a demokracie v našich zemích.
Za jednu z důležitých výzev pro další existenci aliance považuji otázku jejího dalšího rozšíření. Měl jsem v roce 2004 upřímnou radost z přijetí pobaltských republik, Rumunska, Bulharska, Slovinska a samozřejmě Slovenska. Jsem zároveň zastáncem přijetí dalších zemí do aliance. Severoatlantická aliance vznikla na základě odpovědnosti k principům demokracie, a proto je v ní místo i pro další země. Aliance však dnes musí čelit zdrojům celosvětových bezpečnostních rizik v podobě mezinárodního terorismu, který zmiňované hodnoty ohrožuje po celém světě ke škodě všech lidí bez ohledu na jejich etnický původ a náboženství.

K tomu, aby aliance své cíle mohla plnit, je třeba si tyto hodnoty v první řadě zcela odpovědně uvědomovat. Opravdu mne netěší, když se v některých zemích, včetně České republiky, stávají otázky zahraničních misí NATO a problematika kolektivní bezpečnosti jako celku záležitostí politických licitací, vydírání a populismu, který má svůj úhel pohledu omezen pouze na horizont příštích domácích voleb, a nezodpovědnost ke kolektivní dohodě.

Severoatlantická aliance prokázala svůj hluboký smysl a životaschopnost v letech studené války a prokazuje ji i nyní na počátku 21. století. Důkazem toho je i česká protichemická jednotka. Její příslušníci plnili a plní v misích NATO vysoce specifické úkoly týkající se chemického zabezpečení. Chemickou jednotku tvoří příslušníci 311. praporu 31. brigády radiační chemické a biologické ochrany v Liberci.

Bylo by osudovou chybou snažit se paralyzovat organizaci NATO vznikem různých samostatných paralelních regionálních struktur, které sledují často nevyřčené zájmy některých bývalých velmocí a které by jen těžko byly schopny čelit globálním soudobým bezpečnostním hrozbám. Mějme to na paměti a važme si naší Severoatlantické aliance.

MUDr. Přemysl Sobotka

[ zpět ]