Paní ministryně se domnívá, že kdyby si platili větší částku na důchodové pojištění, tak by se mohli těšit z většího důchodu. Její rada však mnohým z těchto proletářů připomíná špatně míněný žert. Většina z OSVČ totiž nejsou žádní velcí kapitalisté, ale normální lidé, kteří mají problém se uživit. Musí si sami shánět zakázky. Když nemají zakázku, nevydělají žádné peníze. Ale i v tom případě musí každý měsíc zaplatit daně, sociální a zdravotní pojištění. Mnozí z nich zakázku dostanou, ale na peníze čekají dlouho, někdy i půl roku. Ale i v tom případě mají povinnost každý měsíc odvést daně, sociální a zdravotní pojištění. Někteří z nich vykonají práci, za kterou nikdy nedostanou zaplacenou (konkrétních stavbařů znám v okolí několik). Ale i v takovém případě musí každý měsíc zaplatit daně, sociální a zdravotní pojištění.
OSVČ jsou lidé, kterým nikdo nezaplatí žádnou dovolenou. Pokud nějakou chtějí, musí si za sebe zaplatit náhradu.
OSVČ jsou lidé, kteří si nemohou dovolit marodit. Většina z nich si ani neplatí nemocenské pojištění, prostě jim na ně nezbývá rezerva. Pokud si OSVČ nemocenské pojištění hradí, tak v případě nemoci si prvních 14 dní platí sobě sami. Teprve od čtrnáctého dne jej platí ČSSZ, ale většinou to bývají částky malé, podobně jako s těmi důchody. Mnoho živnostníků si sjednává komerční pojistky pro případ nemoci. Ale není to řádná výhra. Komerční pojišťovny jsou velice skoupé a když máte problémy s páteří nebo Vás trápí duševní onemocnění, žádné peníze Vám většinou nezaplatí.
Zaměstnanci jsou na tom jinak. Dvě třetiny sociálního i zdravotního pojištění za ně platí zaměstnavatel. Mnozí z nich to ani nevědí. Zaměstnanci mají právo na tři až pět týdnů dovolené. Zaměstnancům platí pracovní neschopnost zaměstnavatel od čtvrtého dne jejich nemoci. Ministryni Marksové je to málo. Ráda by, aby zaměstnavatel platil nemocenskou již od prvního dne nemoci. To je cesta do pekel.
Aniž by to většina obyvatel tušila, vytvořily se nám ve společnosti dvě kasty. Kasta privilegovaných zaměstnanců, kteří požívají všechny výhody sociálního státu a kasta čím dál více ožebračených soukromníků, kteří na většinu benefitů sociálního státu nedosáhnou.
Kdyby dnes vstal Karel Marx, zjistil by, že díky silným odborům a silnému sociálnímu státu se situace obrátila. Zaměstnanci si užívají nebývalých sociálních jistot a kapitalisté jsou sociálně ožebračováni. Možná, že by se Marx těchto novodobých proletářů zastal a přepsal by kvůli nim svůj Kapitál. Ne tak ministryně Marksová. Ta svými dobře míněnými radami připomíná nejvíce Marii Antoinettu. Když tato francouzská královna viděla hladové bouře v Paříži, ptala se po jejích příčinách: „Proč se ti lidé bouří?“ Někdo jí odpověděl: „Protože nemají chleba“. „A proč si tedy nevezmou koláče?“ zeptala se Marie Antoinetta ve své naivitě.
Ministryně Marksová nechápe, že většina OSVČ prostě nemá žádné rezervy, naopak, dostávají obálky ze státních úřadů, kde jim je vyhrožováno exekucí, pokud nezaplatí to minimum, které jim stát ukládá. Dopis paní ministryně můžeme brát jako její naivitu nebo jako urážku normálních OSVČ. V každém případě nám svým dopisem dokázala, že není ministryní všech občanů, ale pouze těch „zajištěných“.
P.S.: Včera jsem provedl namátkovou kontrolu mezi práce neschopnými v mé ordinaci. Zjistil jsem, že aktuálně je v pracovní neschopnosti 56 osob, z toho 54 zaměstnanců a pouze dva pacienti v PN patří mezi OSVČ. Těch 3,6% OSVČ oproti 96,4% zaměstnanců v PN moje výše uvedené skutečnosti dotvrdilo.
MUDr. Vít Šlechta