[ zpět ]

Paroubek a zachránce? Jidáš Mesiášem!

10.4.2009

Pozorovateli našeho veřejného života neunikne, jak se bořitel Paroubek natřásá před kamerami v roli zachránce, který státotvorně pomáhá řešit vládní krizi, aniž by jen zmínkou zavadil o fakt, že tuto krizi způsobil.
Kritiku schytal Paroubek z českého prava i evropského leva. Bylo by zajímavé býti muškou na stěně a vidět ho jak se tváří, když mu předáci socialistických stran spílali, že se takovéto gesto v době předsednictví nedělá. Sice vidíme snahu ospravedlnit sestřelení vlády průpovídkou, že české předsednictví je jen jakýmsi moderováním diskuzí a technickým zabezpečováním různých akcí a konferencí, jenže ono to tak ve skutečnosti není. Především je faktem, že po dlouhých desetiletích česká unijní hvězdička zazářila. Dříve bylo Československo jen přitakávačem východního bratra bez vlastní zahraniční politiky a po vzniku samostatného Česka jedním z mnoha států, které hromadně přistoupily k EU jako zelenáči, plní očekávání. Od ledna jsme se stali hráči, o kterých se mluvilo a kteří překvapili schopností zvládnout svou roli i -překvapivě - mnohé vyjednat. Významným počinem bylo třeba snížení DPH ve službách a podobně. Náš ministr financí Kalousek byl, po krátkou dobu, uznávaným a vysoce ceněným šéfem financí. Premiér zase dokázal říct to, co měli mnozí na jazyku, ale z obavy to nahlas neřekli. Prokázal rozvahu státníka a odvahu politika. To vše bylo také důvodem mnoha bilatelárních schůzek a kontaktů, které mohly být velmi dobrým evropským základem pro naše mezinárodní angažmá. A výsledek? Češi nejsou věrohodným partnerem. Jsou jakási podivná nesourodá chamraď, která si nadělá do vlastního hnízda. Nevím, zda bychom nalezli na starém kontinentu národ, který nedokáže ani v zásadních věcech táhnout za jeden provaz: za vlast.
Schválně jsem užil trochu archaického výrazu "vlast", abychom si uvědomili rozdíl mezi státníkem a mocichtivým politikem s přízemními cíly. Důležitým momentem, před pádem vlády, bylo vystoupení prezidenta Klause na sjezdu ČSSD, ve kterém zdůrazňoval fakt, že socialisté v minulosti upřednostňovali zájmy republiky před zájmy strany a apeloval, aby tak vystupovali i nyní. Dnes lze konstatovat, že ČSSD udělala přesně pravý opak, ačkoliv tři dny před tím odměnila prezidentova slova potleskem. Socialisté se zachovali nezodpovědně a poškodili Česko. Znedůvěryhodnili nás v zahraniční politice. Je jejich dílem, že nyní evropští státníci, od ministerské úrovně výš, ruší plánované dvoustranné schůzky a návštěvy v Česku. Také s kým by jednali?
Samozřejmě nesmím opominout podíl na pádu vlády ze strany bývalých členů ODS Schwippela a Tlustého a také dvou "demokratickozelených" žabiček Zubové a Jakoubkové. U dvou kdysi "modrých ptáků" bylo převlečení kabátu zajisté motivováno kandidaturou do EP za Libertas.cz a pravděpodobně se domnívají, že jim tento velký a veřejný podraz zajistí takovou medializaci, která jim místečko v evropském sboru zajistí. Nakonec v Česku už by o ně rodná partaj ani nezavadila a do politického důchodu se zprofanovaným chlapíkům zjevně nechce. Nicméně uvidíme jak česká voličská veřejnost ohodnotí, že prodali utkání, protože mají pifku na trenéra...
Obě zmíněné dámy udělaly mnohým radost. Rozbitím strany, která má méně poslanců než pavouček nožiček, způsobily zánik strany melounů (navrchu zelení, uvnitř rudí). Zdá se podivné, že se euroskeptici, Tlustý a Schwippel, spojili s "eurohujerkami" a společně to evropskému integračnímu procesu u nás pěkně osolili. Nedivil bych se, kdyby odpůrci Lisabonské smlouvy, nyní proces ratifikace poslali k ledu.
Humorné, pokud jste příznivci humoru černého, bylo pozorovat tváře socialistických poslanců, když tito utrpěli vítězství. To, co bylo laciným populistickým gestem, získalo najednou reálné obrysy celorepublikového průšvihu. Žádný jásot ve sněmovně, spíše ušpiněné spodní prádlo aktérů, které jejich populismus dostihl. Snad jim došlo, že tímto krokem uzavřeli pokrevní bratrství se svými rudými názorovými souputníky, na které budou v nedaleké budoucnosti závislí. Co můžeme přeci čekat po volbách? Smrt Zelených, možná rozkol KDU s ČSL a jejich vygumování ze sněmovní mapy. Zůstane-li na pravém křídle ODS sama, pak nalevo je jediná možnost: vláda socialistů v područí komunistů. Děsivá realita!
 

Jiří Bečvář, budoucí emigrant.

[ zpět ]