[ zpět ]

Paroubek vs. Topolánek = populismus proti věcnosti.

29.3.2009

Pro nezaslepené a rozum užívající diváky musel být pohled na diskutujícího Topolánka v Otázkách VM a Paroubka v Partii naprosto jednoznačný. Premiér Topolánek na ČT hovořil věcně, erudovaně a pragmaticky. Vyzařovala z něj energie, znalost problémů a odvaha. Jak poznamenala babička: „Dozrál nám, chlapec!“ Jasné argumenty o opatřeních proti krizi, sestavení týmu profesionálů NERV, zvládání evropského předsednictví a především jasné výsledky v postupu reforem včetně ekonomických úspěchů. To vše je na straně Topolánkovy vlády.

Na straně druhé je nářek poslance Paroubka na Primě, připomínající spratkovitou umíněnost mazánka, kterému nechtějí dát oblíbenou hračku, vzduchovku na špačky. Laciné argumenty, šrotovné jako zaklínadlo a plytké obviňování, to vše završeno neuvěřitelnou dávkou samolibosti a arogance.

Jsou zásadní momenty, u kterých je potřeba se zastavit. Prvním bodem je postup při ztrátě důvěry vlády Mirka Topolánka. Ponechme stranou, jak hloupý tento krok byl a jak nejméně vhodné bylo jeho načasování. V období vlády ČSSD 2002 – 2006 se střídali premiéři jako ponožky a po neslavném odchodu Stanislava Grosse byl pověřen sestavením vlády málo známý Paroubek, tedy ten, kdo dnes odmítá možnost pověření jak Topolánka, tak Béma. Zvláštní užití různých metrů.
Dalším bodem je nesmyslné zaklínání šrotovným jako léku proti krizi. Šrotovné znamená zvýhodnění nákupu nového auta. Stejné jako to, co někteří výrobci dělali dříve, tedy výkup starých vozů protiúčtem. V důsledku se chci zeptat na cílovou skupinu: kdo si koupí nové auto, aby mohl čerpat šrotovné? Bude to znamenat nárůst leasingů? A kdo bude dluh platit, když nadšenému uživateli šrotovného dojde dech? Není dnes na Slovensku hodně inzerátů nabízející bezúhradové převzetí leasingu? Pokud nevíte, otevřete si inzertní noviny a spočítejte kolika nadšencům již došel dech a přenechají splátky při prodělku vlastních již investovaných prostředků. Navíc náš průmysl rozhýbou opravdu jenom západní trhy a poptávka po autech v zahraničí nikoliv u nás na marginálním českém rybníčku.

Třetí poznámka se týká neuvěřitelného přezírání vlastních prohřešků. Jak psáno v Bibli: „Třísku v oku jiného vidíš, ale trám v oku svém nikoliv“. Osm let měli socialisté „pod palcem“ ministerstvo vnitra i spravedlnosti. Aférami, které byly zameteny pod koberec, byly stohy od Bamberského kufříku, přes Grossovo zázračné týdenní zbohatnutí až po vraždu Mrázka a rádoby neviditelném spojení s ČSSD. V neposlední řadě také machinace s pozemky na fondu, kdy se zázračně zemědělská půda měnila ve stavební parcely a zrovínka náhodou ve vlastnictví lidí kolem ministra Zgarby. Kdo je bez viny ať hodí kamenem a nikoliv, aby viník metal žulové kvádry...

Poznámka poslední je spíše údivem nad neuvěřitelnou drzostí a arogancí. Mocichtivý strojek na praktický výkon sociologických průzkumů uvede do chodu proces shození vlády a pak se tváří, jako by se nic nestalo. Kde je elementární zodpovědnost? Jak to, že nemá připravené řešení a návrhy na krizi, kterou vyvolal! Místo snahy o státotvorné řešení jen pokusy o vydírání a diktát podmínek, za kterých bude tolerovat vládu, která dle jeho vlastní odvolávací rétoriky musí okamžitě skončit? Mimochodem je roztomilá záminka, pro kterou musí vláda od válu: kamarád bez funkce šel za novinářem a žádal neuveřejnění reportáže. Co je to ve srovnání s výhrůžkami novináři z Deníku Právo a jaké nic to je ve srovnání s výhrůžkami hejtmana Ratha, když vzkázal vedení kontrolních orgánů, že je po vyhraných volbách odvolá, budou-li dnes „zlobit“ a dělat svou práci. To musí každý demokrat označit za bolševické manýry a pamětník si s hrůzou připomenout staré časy. Ještě v něčem je dobré si připomenout aféru Wolf. Paroubek celou dobu věděl, že měl poslanec Wolf nějaké čachry, ale kauzu vytáhl na světlo až v momentě, kdy začal Wolf zlobit při volbě prezidenta. Nebyla to před tím spoluvina, když náš právní řád jasně vymezuje povinnost nahlásit trestný čin, o kterém se dozví.

Je jediné, čeho je třeba se bát. Tím je slabá paměť našeho voličstva. Mám obavu, že dnešní nestátotvorný krok socialistů bude do října zapomenut. Ti, kdož dnes odsuzují chování ČSSD, respektive jeho vedení, nabudou nové letní zážitky a do podzimka uvěří novým slibům. Zapomenut bude bilión dluhů ČR a podíl socialistů na tomto výsledku. Co je proti tomu fakt, že poslední vyrovnaný výsledek hospodaření byl za vlády Václava Klause a nejnižší deficit od těch časů až loni. Za ekonomického růstu se deficity pohybovaly kolem stamiliardové hranice a komu to vadilo? Kdo byl tak zodpovědný, aby si uvědomil, že nás může potkat to, co Maďarsko, Island, Pobaltské republiky a další? Definice zní takto: Deficit je to, když máme méně než jsme měli v době, kdy jsme neměli nic. Tak vzhůru ke světlým socialistickým zítřkům!

Znechucený Jirka Bečvář
 

[ zpět ]