Petr Fiala: Rozhovor pro www.parlamentnilisty.cz

 

Na otázky týkající se soukromí nejsem zvyklý odpovídat a myslím si, že veřejný prostor by tím neměl zahlcován. Ale dobře. Můj osobní život je velmi konzervativní – jsem ženatý 24 let s jednou ženou, s ní mám tři děti a nehodlám na tom nic měnit.

 

 

Ano. Existuje tradice v moderní české politice, která může k takovým otázkám navádět. To chápu. (smích) Ale obecně si myslím, že rizika pro společnost spočívají mnohem více v jiných věcech.

 

 

Je třeba rozlišovat. Nějaký jednoduchý antikomunismus, na kterém se bude profilovat ODS, je jistě pryč. Nezajímá to naše voliče jako prioritní téma, a pokud bychom se omezili jen na toto, bylo by to špatné. Nicméně je nutné bránit revizi minulosti a relativizaci toho, co se tu za předlistopadového režimu dělo. Je nutné rozlišovat mezi zlem, které představuje totalitní diktatura a drobnými zly, které se odehrávají v demokracii. To musí být nadále významným úkolem pravicové strany. Souhlasím ale s tím, že tímto se nemůže nabídka voličům vyčerpat a ani to nemůže být dominantní téma.

 

 

Pokud jde o jeho chybějící lustrační osvědčení, tak tam vůbec není klíčové samotné téma lustrací. Tam je jiná podstatná věc, která musí voliče zajímat, a která není tématem minulosti, ale současnosti. Tou je rovnost podmínek a rovnost šancí. Pokud někdo koncentruje obrovskou mediální, ekonomickou a politickou moc a pak udělá jako jeden z prvních a nejviditelnějších kroků to, že nějakým způsobem a za pomoci někoho jiného obejde pravidla, která platí pro všechny ostatní, tak nás to musí znepokojovat.

 

 

V rámci své kritiky vůči dosavadnímu působení ODS jsem řekl, že se musíme zabývat problémy, které trápí občany a především naše voliče a na to hledat adekvátní odpovědi. A nemůžeme to přenechávat jiným. Část bývalých voličů ODS volilo hnutí ANO právě proto, že pan Babiš jim nabízel, že dá do pořádku stát a bude hájit zájmy podnikatelů. To jsou věci, které si nesmíme nechat vzít a za zájmy občanů a našich tradičních voličů, tedy např. podnikatelů se musíme stavět. I proto, že z koaliční smlouvy vyplývá, že pan Babiš bude hájit především zájmy velkých podnikatelů. V tom je rozdíl mezi námi a jím, protože nám jde o podnikatele jako celek včetně drobných podnikatelů a živnostníků, a o všechny lidi, kteří se chtějí živit prací a vytváří hodnoty. Musíme hájit zájmy lidi, kteří vytváří hodnoty nejen pro sebe, ale i pro společnost.

 

 

Odpovím tedy jako politolog. Ta situace vztahu ČSSD a ANO je strukturálně podobná situaci ODS a TOP 09 po volbách 2010. V roce 2010 nebyl rozdíl ve volebním výsledku mezi ODS a TOP 09 dramaticky velký, podobě není velký ani mezi ČSSD a ANO. Tehdy TOP 09 získala klíčové rezorty, hlavně ministerstvo financí, nyní klíčové rezorty má opět ANO, a to především opět ministerstvo financí. Pokud má ministerstvo financí jiná strana, vždy to oslabuje pozici premiéra, který nese odpovědnost za celou vládu. Tedy se nabízí, že bude mít tato vláda podobné problémy jako měla vláda Petra Nečase. Dlouhodobý problém České republiky je vysoká míra vládní nestability, která je jedním ze zdrojů politické krize, do které jsme se dostali. Bylo by naivní mít z tohoto radost.
 

Když to budu nyní komentovat jako opoziční politik, tak bych radost z takového vývoje neměl. Protože pokud by vláda nějakou dobu působila, tak jak má působit, tedy realizovat svůj program, tak by se velmi rychle ukázalo, že pan Babiš žádné konkrétní představy o tom, jak řídit tento stát nemá a že hnutí ANO je do značné míry marketingová bublina bez politického obsahu. A pak by byl mnohem snazší návrat politiky ke tradiční struktuře pravicových a levicových stran a srozumitelnému politickému prostředí, aby se společnost vyvíjela dobře. Tedy ano. ČSSD může hrozit podobný vývoj jako ODS. A je to o to dramatičtější, že TOP 09 nikdy nedisponovala takovou mediální pozicí, jakou má pro sebe Andrej Babiš. Ale není to něco, z čeho by se měla pravice radovat. Celý ten vývoj okolo hnutí ANO je nebezpečím pro českou demokracii.

 

 

Nepatřím k lidem, kteří by kritizovali populismus. Ale musíme říct, co tím pojmem myslíme. Pokud tím myslíme podbízení se veřejnosti či mediálnímu mainstreamu čímkoli, aniž by to vycházelo z nějakých hodnot, které hájíme, tak to je populismus, který odmítám. Ale pokud rozumíme populismem to, že věci, kterým věříme, dokážeme lidem zprostředkovat srozumitelnou a pro ně přijatelnou formou, která může obsahovat i emoce, tak se k tomu hlásím. Souhlasím s vámi, že všechny klíčové demokratické pravicové strany s tímto nástrojem uměli do jisté míry nakládat. Já jsem profesor, intelektuál, považuji to za svou výhodu. Myslím si, že pokud se někdy ve veřejném prostoru příliš mnoho vzdělání považuje pro politika za nevýhodu, tak je to neuvěřitelně hloupé. Ale jsem si sám vědom, že pokud chci v politice uspět, tak musím dokázat věci, které znám a kterým rozumím v různých souvislostech, podat lidem tak, aby jim rozuměli oni. K tomu jsem připraven. Dlouholetý předseda bavorské CSU Franz Josef Strauss říkával, že politik musí myslet složitě a mluvit jednoduše, a pokud to dělá naopak, tak je to špatně.

 

 

ODS taková podle mých představ být má. Že by ODS hájila zájmy velkého byznysu, jak vy říkáte či velkokapitálu, je do jisté míry iluze, minimálně z hlediska toho, kdo ODS volí. ODS nevolí velkokapitál. Pokud někteří občanští demokraté podléhali zájmům velkého byznysu, tak dělali chybu. Že sociální demokracie hájí zájmy velkých podnikatelů, to je pravda. Každý, kdo činí své podnikání závislým na veřejných zdrojích, na dotacích, popřípadě na úpravě legislativy ve svůj prospěch, může být přirozeným spojencem levice. Pravice by měla být pro lidi, kteří chtějí žít ve svobodě, nejen politické, ale ve svobodě pro podnikání a jejich aktivity. Stát je nemá obtěžovat a musí je nechat žít jejich životy. Takové lidi by se měla pokusit pravice oslovit všechny bez ohledu na jejich sociální zázemí a výši majetku.

Nejde jenom o živnostníky a drobné podnikatele, ale i o veřejné a státní zaměstnance či svobodná povolání. Když se podíváte na skupiny lidí, kteří v minulosti volili ODS, tak to byli dominantně živnostníci a podnikatelé, ale také mladí lidé, kteří v ODS viděli záruku svobody a prostoru pro své aktivity. Bohužel tyto skupiny jsme v posledních letech významným způsobem poztráceli. Volili nás i senioři. Čili nás nevolily jenom skupiny spojené s hájením konkrétních sociálně-ekonomických zájmů. K tomu se musíme vrátit, protože bez toho moderní pravicová strana neuspěje. Jsme ve střední Evropě ve 21. století. Pravicová strana, která nemá dobrou nabídku pro veřejné a státní zaměstnance, tedy i pro učitele a lékaře a další sociální skupiny, např. pro seniory, tak vůbec nemá šanci.

 

Přidal bych k tomu jako negativum i fixaci na některé parametry státního dluhu, které jsou pro veřejnost nesrozumitelné. Ano, do značné míry tomu bylo, jak říkáte. ODS je jejími voliči kladena za vinu řada věcí, které v koaliční vládě prosazovala TOP 09. Pokud máte premiéra, který nese odpovědnost za vládu, tak se nelze divit voličům, že přisuzují vinu za to, s čím nesouhlasí, premiérovi a jeho straně. Když se na to díváme zpětně, řadu věcí šlo vysvětlit lépe, některá opatření měla racionální jádro. To se prostě nepovedlo. Je pravda, že největší daň za vládu nesla ODS.

 

Pokud jde o to, zda je TOP 09 partner či soupeř, tak platí oboje. Na jedné straně, a vidíme to v Poslanecké sněmovně, v řadě věcí spolupracujeme, musíme a budeme, protože mnohdy čelíme mnohem větší koalici, než je ta oficiální vládní. Velmi často totiž s ČSSD, ANO a KDU-ČSL hlasují ještě KSČM a Úsvit. Dovedu si představit, že v převážně levicových obvodech by bylo racionální postavit kandidáta buď ODS či TOP 09. Na druhou stranu TOP 09 ústy svého předsedy deklarovala, že není pravicovou stranou a v řadě věcí, které TOP 09 prosazuje, lze mít pochybnost o její pravicovosti. Tím neříkám, že nepatří do pravého středu. Pokud má politická strana tendenci neustále měnit legislativu spoustou iniciativ směrem k větší kontrole, většímu prověřování občanů či zdánlivé větší transparentnosti všeho, tak je otázkou, do jaké míry to je pravicová strana. Kromě tradičních atributů pravice, kterými jsou požadavek nízkých daní či nízkého přerozdělování je podle mě jedním z příznaků vztah k reformismu. Levice je v neustálém pokušení svět měnit, přetvářet, reformovat, upravovat a kontrolovat naše životy. Pravicový postoj je vytvářet větší prostor svobody pro lidi, věřit jim, neměnit jim neustále prostředí novými nápady a vytvářet stabilitu prostředí pro lidi.

 

 

V minulé otázce jsem se snažil ukázat to, v čem je TOP 09 méně pravicová, v oblastech, kde to není tak známé. U evropské integrace je to zřejmé. My jsme jediná česká parlamentní strana, která má jasnou dlouhodobou pozici k EU. Pozici realistickou, ve které kritizujeme řadu věcí, které se odehrávají na úrovni EU, a snažíme hájit zájmy českých občanů. Pro ODS jsou věci, jako je přijetí eura, naprosto nepřijatelné z řady dobrých důvodů, které padly i ve vaší otázce. ODS ve vládě velmi důsledně hájila zájmy českých střadatelů v případě bank. Opakovaně jsme nesouhlasili s tím, že by zdravé české dceřiné banky mohly být zbaveny svých aktiv ve prospěch zadlužených mateřských bank v zemích EU. To jsme důsledně hájili. Chyba je, že tento postoj Petra Nečase a ODS nebyl dostatečně komunikován s českou veřejností. To jsou konkrétní věci, které vytváří eurorealistický postoj.