[ zpět ]

Petr Nečas: Nejsme pro levičáckou politiku

7.9.2011

Ve vládní koalici se zakrátko rozhoří další spor. Proti snaze hnutí Starostové a tedy TOP 09 přidělit malým obcím a městům miliardy korun na úkor Prahy, Brna, Ostravy a Plzně je kategoricky ODS. "Tento levičácký návrh prostě nepodpoříme," říká premiér a šéf největší vládní strany Petr Nečas. Zároveň varuje ministry, kteří by nezvedli ruku pro státní rozpočet na příští rok. Jejich jedinou možností je podle předsedy vlády demise.

 

ODS hrozí čelní střet s TOP 09 kvůli návrhu na dělení daní mezi obce a velká města. Postavili jste se na stranu velkých a hodně podráždili hnutí Starostové. Nemůže to ohrozit existenci vlády a odradit voliče ODS v menších sídlech?

Voliči ODS nejsou závistiví lidé a nejsou zastánci jánošíkovské politiky, že bohatým je třeba brát a chudým dávat. To je levičácký přístup, kterým je návrh ministerstva financí přímo nasáklý. Na druhé straně vůbec nezpochybňuji to, že je kategorie obcí nebo spíše menších měst mezi pěti až deseti tisíci obyvateli, kterým je nezbytné pomoci.

 

Takže na střet či vážný spor s TOP 09 a Starosty jste připraveni?

Nechci říkat vážný spor. Ani na okamžik nezpochybňuji, že máme pomoci malým obcím a městům. Ale určitě není cesta, že v podstatě zlikvidujeme rozvoj v Brně, v Ostravě. Že o finance přijde Praha. Že se lacině, populisticky – a hnutí Starostové to dělá – nevkusně bude zvedat jakási zášť vůči lidem, kteří žijí ve třech čtyřech největších městech. Mimochodem právě v nich se produkuje přes 45 procent HDP.

 

Takže ODS je připravena hledat jinou cestu, jak upravit zákon o rozpočtovém určení daní?

Na to jsme připraveni. Ale není to možné dělat tímto levičáckým způsobem. Především ta tři největší města, tedy Praha, Brno a Ostrava vždy měla metropolitní charakter. A historicky vždy byla a jsou dodnes více než pouhými krajskými městy. Například z hlediska Moravskoslezského kraje je Ostrava v poměrně komplikované sociální situaci kvůli restrukturalizaci ekonomiky. A má-li být výsledkem návrhu, že se Ostravě vezme 900 milionů, tak se tím úplně podváže její rozvoj. Totálně se podváže. Obcím v Moravskoslezském kraji, těm menším, se přitom rozdělí pět set milionů. Takže celková bilance pro rozvoj měst a obcí tohoto kraje bude minus čtyři sta milionů. Podobná je situace v Jihomoravském kraji. Pak se táži, jestli vláda, která je svým programem středopravicová, opravdu chce být takto levičácky zaměřená.

 

Má ODS vlastní variantu rozpočtového určení daní?

Pracujeme s vlastními variantami. Opakuji, my ani na okamžik nezpochybňujeme záměr pomoci obcím mezi pěti až deseti tisíci obyvateli.

 

Můžete být konkrétnější?

Naše představy nejdřív sdělíme svým koaličním partnerům. A vlastně bych měl dodat – ještě na jaře letošního roku v rozhovorech, které jsem kolem tohoto problému vedl, mě pan ministr financí ujišťoval, že vůbec neuvažuje o tom, aby návrh nového rozpočtového určení daní byl dělán na úkor velkých měst.

 

Ale pak ho představil…

Zjednoduším to. Ty rozhovory byly ještě před rozhodnutím Ústavního soudu o platnosti výsledku pražských voleb.

 

Nicméně ministr financí je zřejmě odhodlán návrh prosazovat v podobě, o které mluvíme.

ODS prostě tento návrh nepodpoří. To můžu říct naprosto jednoznačně. Nemusím ani vycházet z rozhodnutí naší výkonné rady, která se takto usnesla. My prostě nepodpoříme levičácký návrh.

 

V tomto týdnu Poslanecká sněmovna jedná o další porci reformních norem. Bude pro premiéra velká úleva, až budou schváleny?

Bude to první balíček. Odškrtneme si – v tom dobrém slova smyslu – naplnění některých reformních cílů, na druhé straně to bude znamenat okamžitě pokračovat dál. Je zde nezbytnost schválit zákon o veřejných zakázkách, jsou tady zákony, které reformují státní správu, zřizují jednotné inkasní místo, máme tu zákon, jenž upravuje nový daňový systém. Takže práce je před námi více než dost. Je ale skutečností, že schválení tohoto prvního reformního balíčku, který zahrnuje rozsáhlé a dalekosáhlé systémové změny v oblasti sociální, důchodové a zdravotní, je velice důležitým krokem.

STRAVENKY NEJSOU FETIŠ

 

O novém daňovém systému se zřejmě ještě povede debata, Věcem veřejným vadí rušení superhrubé mzdy i daňové výjimky pro stravenky. Pokud jde o ně, ODS naznačila, že je ochotna přidat se k VV. Je to tak?

Musím konstatovat jedno – tím, že byl schválen návrh ve vládě, tak je podle koaliční smlouvy považován za takzvaně koaličně dohodnutý. Tedy z koaliční smlouvy je povinností všech tří poslaneckých klubů ho podpořit. Na druhé straně, a to platí u všech zákonů, nejenom u tohoto, poslanci nejsou hlasovací automaty, nějací roboti, před které se jenom něco hodí a oni pozvedají ruce. Je možné jednat o případných změnách. Ty ale opět musí být koaličně dohodnuty. To znamená schváleny všemi třemi koaličními partnery.

 

Proto o tom hovoříme…

Jistě, když se nedospěje ke shodě, platí pro všechny tři kluby, že musí podpořit návrh ve vládním znění. My bychom si tam také dokázali představit řadu věcí trošku jinak, některé věci jsme si museli vybojovat – viz třeba podporu soukromých institucí v oblasti vědy a výzkumu. To jsme považovali za velmi klíčové z hlediska podpory našeho průmyslu a jeho konkurenceschopnosti. Některé věci jsme připraveni diskutovat a myslím si, že žádná z koaličních stran nemá žádný důvod, aby ten návrh nějakým způsobem potápěla. Návrh je koaličně dohodnut a je podle mého názoru, byť pro někoho se skřípěním zubů, akceptovatelný.

 

Jste ochotni znovu diskutovat o zachování daňové výjimky pro stravenky?

Jsme ochotni o všem diskutovat, čímž neříkám, že jsme ochotni pro všechno hlasovat. Na druhé straně, ze stravenek se stal úplně zbytečný fetiš. Jestli tady mám zástupce jednoho podnikatelského sdružení za druhým – nemluvím o zástupcích odborů, ale podnikatelů – a naprosto, řekl bych jednomyslně, mi říkají, že stáli o to, aby stravenky zůstaly… Jestliže se ukazuje, že návrh zaměstnaneckého paušálu, který je navíc převedený do bonusu, je vůči veřejným financím a jejich příjmům daleko méně šetrný, než kdyby zůstaly stravenky. A jestli se ukazuje, že stravenky a závodní stravování nejsou daňová výjimka, protože se týkají až devadesáti procent zaměstnanců… To už je pak daňová výjimka i podpora hypoték anebo dokonce i odečitatelná položka na děti.

 

Argumentů máte dost, ale nebude to jednoduchá diskuze.

Opakuji, stravenky se týkají až devadesáti procent zaměstnanců, je to legitimní diskuze. Jen se z toho stala prestižní otázka, a podle mého názoru úplně nesmyslně. Jestliže kvůli tomu máme jít i do nějakého sporu se zástupci podnikatelských kruhů, tak jsem připraven o tom diskutovat. Ale to neznamená, že pokud se nedohodneme, bude potopen celý daňový zákon. Jsem připraven respektovat koaličně dohodnuté znění z vlády. Ale tvrdit, že všechno je tesáno do kamene a o ničem se bavit nebudeme? Znovu opakuji, při reálném zhodnocení faktů, je taková diskuze legitimní, zavedení zaměstnaneckého bonusu je rozpočtová ztráta. Výpadek příjmů při ponechání stravenek bude menší. To pak opravdu připomíná to známé rčení Šimka a Grossmana – nechci slevu zadarmo.

 

Návrh zákona už je ve sněmovně, jaký tedy zvolíte postup?

Prvním čtením musí projít. Ve druhém čtení je prostor pro diskuzi. Vzhledem k tomu, že ODS nezaujímá ani jeden z extrémních postojů – v případě TOP 09 je to postoj tesáno do kamene, a na geniálním návrhu nesmí být změněno ani písmenko, a postoj Věcí veřejných je vykřikování, že když nedojde k záchraně stravenek, nebudou pro návrh hlasovat přesto, že by tím porušili koaliční smlouvu – pak máme úlohu moderátora. A jsme povinni přispět ke kompromisu.

 

Takže celou záležitost bude řešit K9?

Je otázkou, zda se dokážeme dohodnout na úrovni poslaneckých klubů. Ve druhém a třetím čtení návrhů zákonů velmi uplatňujeme mechanismus, že se sejdou zástupci klubů a dohodnou se na případných pozměňovacích návrzích. Vytvoří se pracovní skupina a řekne se, co bude hlasováno v rámci třetího čtení.

KDO NESOUHLASÍ S ROZPOČTEM, AŤ ODEJDE

 

Vláda se teď zabývá návrhem rozpočtu na příští rok. Ministři jsou sice vždycky nespokojení s přidělenými penězi, ale tentokrát to vypadá, že Věci veřejné kvůli financím pro dopravu půjdou na ostří nože. Může příprava rozpočtu rozložit vládní koalici?

Chování našich koaličních partnerů je skutečně někdy nepřiměřené a neadekvátní. A netýká se to pouze Věcí veřejných. Nicméně je to realita. To, že některý ministr nebo politická strana budou bojovat za své rezorty, považuji za přirozené a nijak se nad tím nepohoršuji. Drtivá většina ministrů je nespokojená, naprosto to chápu. Sám jsem byl přes dva roky ministrem. Z částek, které představují několik promile státního rozpočtu, ale nemá smysl dělat fatální otázku. Ministrům zdůrazním to, co jim říkám před každým důležitým jednáním o rozpočtu. Verbálně může protestovat každý z nich, ale politicky může dát svoji nespokojenost najevo pouze svou rezignací. A představa, že se některá strana nebo ministr budou distancovat od rozpočtu? To nepřipouštím. Jde o zásadní návrh zákona toho kterého roku, za nímž všichni členové vlády musí stát. Možnost, že by snad někdo o rozpočtu nehlasoval, neexistuje.

 

Rozpočtové provizorium tedy nehrozí?

V nynější situaci by bylo rozpočtové provizorium vrcholem nezodpovědnosti a absolutním hazardem s důvěryhodností a budoucností této země. Obrovsky by nás to finančně poškodilo.

 

Takže schvalování návrhu tentokrát skutečně bude hlasováním o důvěře?

De facto u každého důležitého zákona koalice hlasuje sama o své schopnosti držet pohromadě a důvěřovat si. Důvěřovat nejenom vládě, ale i sama sobě.

 

V následujících letech to s rozpočtem nebude o nic lepší, má-li se radikálně snížit schodek veřejných financí. Například policie a armáda mají přijít o miliardy, propad oproti současnosti má být skutečně velký. Nedojde k ohrožení vnitřní bezpečnosti Česka a také jeho závazků vůči NATO a Evropské unii?

Nechci zlehčovat rozpočtový výhled schválený vládou. Je to záležitost, která se pečlivě propočítává. Když ale použiji laické přirovnání, výhled na roky 2013 a 2014 vychází z odhadů, kde je opravdu mnoho neznámých, a trochu připomíná předpověď počasí na vánoční svátky v daných letech. Mohou být bílé Vánoce, anebo Vánoce na blátě.

 

Jenže rozpočty vnitra a obrany v posledních letech stále klesají.

Opravdu si nedovedu představit, že bychom třeba rozpočet armády vzhledem k našim zahraničním závazkům mohli dále snižovat. To prakticky vylučuji.

PŘIJMOUT EURO BY STÁLO STAMILIARDY

 

Prezident Václav Klaus se nechal slyšet, že možná nepodepíše zákony související s penzijní reformou. Jak velká by to byla komplikace?

Tento názor může mít. Na druhé straně i pan prezident si je určitě vědom oné obrovské míry politického kompromisu a vzájemné tolerance uvnitř vládní koalice, které byly k přijetí důchodové reformy potřeba. Všechny tři strany za ni zaplatily velké politické náklady. Mimochodem agentura Standard & Poor's zvýšila Česku o dva stupně investiční rating právě kvůli této dosud ještě neschválené reformě. Mimo české území tedy analytici nepovažují penzijní reformu za nějakou hloupost. I když reformu zřejmě vrátí Senát a Poslanecká sněmovna jeho veto nadpoloviční většinou všech svých členů přehlasuje, nevidím důvod, proč by poslanci měli rozhodovat ještě o případném prezidentském vetu. Věřím, že vedle krvavého kompromisu, který vláda za reformu zaplatila, si je pan prezident vědom i této skutečnosti.

 

Kvůli hlavě státu má česko vyjednanou výjimku Lisabonské smlouvy. Dá se vyhnout blamáži, kterou v zahraničí nejspíš vyvolá český Senát tím, že ji bude vetovat?

Netvrdím, že každý člen vlády považuje způsob prosazení takzvané české výjimky za politicky a ústavně korektní a správný. Vláda ale udělá všechno pro to, aby výjimka byla schválena. Je to její povinnost. Také pevně doufám, že čeští zákonodárci v obou parlamentních komorách jsou si vědomi toho, že to byl kompromis dosažený na úrovni Evropské rady, byla tím podmíněna samotná ratifikace Lisabonské smlouvy. Není přece možné, abychom se v okamžiku, kdy má být smlouva plněna, tvářili, že se nás netýká. To by bylo stejné, jako když vám v obchodě prodavač nabízí zboží, vy souhlasíte a zaplatíte, ale prodavač pak řekne, že si to rozmyslel a nic vám nedá.

 

Z Hradu také v posledních dnech zaznělo, že bychom si měli vyjednat trvalou výjimku pro přijetí eura. Je to věc k úvaze?

Je to intelektuálně zajímavý námět. Z politického hlediska by ale šlo o zbytečné plýtvání energií. Nikdo nás nemůže přinutit, abychom vstoupili do eurozóny. Nikdo nás nemůže přinutit, abychom vstoupili do mechanizmu směnných kurzů. To je pouze naše rozhodnutí. Navíc se nyní objevil ještě jeden faktor. Správním aktem přijetí eura bude také přistoupení k evropskému mechanismu stability. To jsou sice dva oddělené právní akty, ale politicky budou jistě svázány. Jinými slovy, nedovedu si představit, že by eurozóna přijala novou členskou zemi, aniž by jí současně neuložila povinnost platit do evropského stabilizačního mechanizmu. To by v případě Česka znamenalo hotově složit 40 miliard korun. A dalších 250 až 350 miliard by představovaly naše záruky.

 

A na to nehodláme kývnout.

Vznikla tak další politická a rozpočtová bariéra vůči rychlému vstupu do eurozóny. Pokud nyní někdo volá po přijetí eura, musí současně říkat i tato fakta. V roce 2003 jsme se v referendu zavázali ke vstupu do měnové unie. Nehlasovali jsme ale o vstupu do přerozdělovací a dluhové unie, protože v té době platila maastrichtská kritéria a znění základních smluv. Tam bylo jasně stanoveno, že státy si navzájem neručí za své závazky. Nyní je to jinak. A my ještě nevíme, kde je koncovka toho jiného eura. To znamená, že vše budeme muset ještě velmi pečlivě zvážit. Vedle toho se ukazuje, že flexibilní kurz koruny za určitých okolností představuje jistou komparativní výhodu. Ta se ovšem může změnit v komparativní nevýhodu. Mám na mysli situaci, která byla třeba kolem švýcarského franku. Příliš masivní zpevnění koruny by se mohlo velmi nevýhodně obrátit proti českému exportu a tudíž i výkonnosti naší ekonomiky.

 

Což je důvod, proč po euru volaly především firmy.

Myslím si, že toto volání už oslabilo. Jde opravdu o něco, za co bychom platili zbytečné politické náklady. Vedle toho souhlasím s panem prezidentem, že vedle makroekonomických, tedy maastrichtských kritérií jsou značně zanedbaná i mikroekonomická kritéria. Mám na mysli fakt, že v rámci eurozóny musíme mít konkurenceschopný průmysl a ekonomiku. A také na to se nyní musíme zaměřit. Vlastně to znamená, že nám přibyla další podmínka. O přistoupení k euru bychom měli uvažovat tehdy, až náklady na udržení vlastní národní měny překročí náklady na přijetí eura. Takže toto téma nepovažuji za aktuální. Současná vláda proto ani nebude stanovovat termín přistoupení České republiky k eurozóně.

 

Evropská agenda je v Česku dosti citlivou záležitostí. Nyní to jiskří i mezi vámi a šéfem diplomacie Karlem Schwarzenbergem kvůli funkci tajemníka pro Evropskou unii. Odhadnete výsledek smírčího řízení s TOP 09?

Každý člen vlády, který zodpovídá za širší evropskou agendu, má svého státního tajemníka, nebo chcete-li náměstka. Celé to považuji spíše za úsměvnou záležitost. Platí vládní programové prohlášení, tedy koaliční smlouva, že za koordinaci evropské politiky je zodpovědný premiér. Jakékoli jiné uspořádání by bylo podstatně komplikovanější. A pokud se někdo prohlašuje za skutečného Evropana, tak musí připustit, že takzvaná evropská politika je dnes z více než devadesáti procent vnitrostátní politikou.

(Autor: Jana Havligerová, Pavel Otto)

 

[ zpět ]