[ zpět ]

Pohltí nás Asie?

18.11.2009

Často mezi známými slýchávám nářky nad tím, jak nás brzy Číňané a Vietnamci převálcují, zničí náš obchod i průmysl. Prý zanedlouho budeme v područí asiatů, kteří dnes vyrábějí naše tradiční zboží za bezkonkurenční ceny. Někteří, stavíce se do role spasitelů národního hospodářství tvrdí, že u asiatů nenakupují. Další viní za tento stav stát potažmo vládu i jednotlivé politiky za to, že dostatečně nechrání náš trh. Pak je ještě skupina, která s jistotou tvrdí, že východní obchodníci neplatí daně. Výsledkem je všeobecné žehrání na osud a současně nákupy levného zboží u asijských obchodníků. Jak to tedy vlastně je?
V první řadě je potřeba popsané problémy rozdělit. Opravdu je v kompetenci finančních úřadů, aby kontrolovali odvod daní od provozovatelů obchodů i trhoveckých stánků. Tento argument je lichý, protože stejnou šanci porušovat zákonnou povinnost má každý obchodník bez ohledu na barvu kůže, sortiment či původ zboží. Je tedy na vynalézavosti úředníků této nemilované instituce, aby zjednali nápravu.
Druhý názor říká, že je potřeba bojkotovat zboží z Orientu. Jenomže koupě a uzavření jakéhokoliv obchodu je projev svobodné vůle a bránit tomu je platné asi jako nabírání vody cedníkem. Člověk ekonomický nakupuje nejvýhodněji ze svého pohledu a nebere v úvahu jiné faktory.
Pohled třetí skupiny ulpívá na srovnání tuzemských výrobcích a asijského zboží. Je neoddiskutovatelným faktem, že cena práce u nás se nedá srovnávat s cenou práce v Číně, například. Samozřejmě, protože cena naší práce zahrnuje odvody, ze kterých se platí značná část sociálních nákladů. Platíme daň za životní standard, zahrnující sociální síť, čili „rozmařilé“ dávky v nemoci, nezaměstnanosti a výplaty důchodů. Asijské státy zpravidla nemají srovnatelný systém ani životní úroveň těch, kteří nejsou zaměstnaní. Protože je práce jedním z hlavních nákladů každého výrobku je logické, že nemůžeme cenově konkurovat. Otázka ovšem nespočívá v tom, zda můžeme cenově konkurovat, ale zda potřebujeme cenově konkurovat. Jestliže je dovážený textil z východu nesrovnatelně levnější než tuzemský, ačkoliv cena obsahuje i dopravu, pak je zřejmě nesmyslná snaha o konkurenci ve stejném sortimentu.
Jistě se najdou zastánci českých výrobců, kteří by problém řešili vysokým dovozním clem. Tedy prostřednictvím finančního postihu potrestat ty, kteří dokáží vyrábět levněji než tuzemští výrobci. Tato cesta je sice legitimní, mnohdy v praxi užívaná, ale nevede k vyřešení problému a hlavně není ve prospěch spotřebitele. Není přeci účelem zdražit zboží a intervenovat proti jednomu účastníku svobodné soutěže ve prospěch jiného. Tím se deformuje trh a porušují pravidla svobodného podnikání. Domnívám se, že právě konkurence je tím, co spotřebitelům zajistí nejvyšší užitek za přiměřenou cenu.
Silný argument zastánců ochranářských opatření spočívá v tvrzení, že dovozem levného textilu přichází náš pracující o práci a hned je pokládána otázka: „Co bude textilka dělat, přijde-li o zakázky?“ neumím odpovědět, ale vzpomínám si na jednu větu z filmu Jurský park, když vědci tvrdili, že mají populaci prehistorických ještěrů pod kontrolou a oponent poznamenal, že život si vždycky cestu najde. S trhem je to obdobné. Vždycky si nalezne jinou cestu, když nemůže jít po původně naplánované. Když není možné konkurovat v ceně za šití košil, musí výrobce přejít na šití luxusních oděvů, které asijští výrobci neumí nebo změnit podstatu a vyrábět potahy do auta. Jak říká můj přítel, moudrý nestor a patriot Václav Vostřák: „Co není k životu, to chcípne“.
Pokud jsem vás nepřesvědčil, zkusím příklad. Představme si, že cena košile od tuzemského výrobce stojí 500,- Kč a cena v asijském obchodě 150,-Kč. Poslechneme-li propagátory uvalení cla, bude každá dovezená košile zdražena na úroveň našeho výrobce. Každý z kupujících, kteří si budou kupovat košili, utratí o 350,- Kč více a nekoupí si za tyto prostředky jiné zboží, takže ochranáři tímto opatřením poškodí například výrobce mléka nebo zbytnějšího zboží, třeba výrobce svíček. Výhercem nebude zákazník, ale stát, který kasíruje peníze za clo. Ovšem ztratí daně od výrobců svíček a dalšího nenakoupeného zboží. Dalším průvodním jevem bude rozsáhlý rozvoj pašeráctví a vzestup šedé ekonomiky. Kdo bude mít příležitost, ten nakoupí pašované zboží a stát přijde, nutno dodat, že po zásluze, o onu minimální daň z prodeje.
Takže nechť nás nebesa ochraňují před ochránci našeho trhu a výrobců. Neregulovaný trh si sám cestu najde.
 

Vladimír Kordač

[ zpět ]