[ zpět ]

Politická krize nebo krize svědomí?

1.5.2009

Píšu tyto řádky v době, kdy tato země má dva premiéry. Jeden, který dostal šanci po volbách do Poslanecké sněmovny před třemi lety, vede dál sebevědomě Evropskou unii a řídí zemi, byť jeho manévrovací možnosti jsou vyslovením nedůvěry vládě velmi omezené. Druhý, dočasný premiér, vybraný politickými stranami, sestavuje vládu a proplouvá na křehkém člunu kompromisů mezi politickými tlaky, věcností své mise a dočasností svého působení. Má naši zemi dovézt v klidu a pořádku k předčasným sněmovním volbám, ke kterým půjdeme nejspíš někdy v půlce října.

Proč k této situaci došlo, řeší média i lidé v práci, v restauracích a v rodinách už skoro měsíc. Jsou zřejmé dvě věci. Jedna, že koaliční vláda, respektive její podpora v Poslanecké sněmovně byla slabá, někteří koaliční poslanci neunesli tíhu reforem a přestali s koalicí hlasovat. Druhá, že tato slabá vláda získala silné postavení v Evropě, o českém předsednictví se především díky premiérovi Topolánkovi, ale i většině ministrů začalo ve světě mluvit bez diplomatických vytáček málem v superlativech. A tato vláda začala pomalu získávat body i doma svým přístupem k řešení ekonomické krize, svou jistotou a rozhodností. A to se některým politikům natolik nelíbilo, že pro ně začalo být důležitější odstavit premiéra Topolánka od moci, než dopřát této zemi trochu výsluní a hlavně klidu při řešení problémů.

Dramaticky ostře vystoupil osobní zájem nad zájmy národní. Myslím, že nemusím jmenovat, je velmi zřejmé, kdo se takto sobecky, nepoliticky zachoval.

Jako by to tento národ měl napsáno v osudu. Kdykoliv se začíná dostavovat úspěch, je potřeba se navzájem poškodit. Jsou to rozvázané a rozpojené Svatoplukovy pruty. Řádí ekonomická krize a pociťujeme to na každém kroku. Vládnutí je obtížné, je nutné udržet finance státu v racionální poloze, je nutné pomoci firmám, lidem, městům. To jsou zdánlivé protiklady, které může řešit jen konzistentní přístup zodpovědné a legitimní vlády.

Současná řešení jsou průsečíkem kompromisů a všichni si přejeme, aby tato řešení byla účinná a efektivní a aby nám pomohla krizi překonat, nastartovat znovu růst.

Ekonomická krize dříve či později odezní. Odezní i politická krize, jsem přesvědčen, že bez problémů dojdeme k předčasným volbám. Doufám, že z nich vzejde silná a zdravá vláda, která nebude disponovat převahou jednoho hlasu. Věřím, že v té vládě nebo v jejím pozadí nebudou komunisté. Byl by to paradox v roce dvacátého výročí svržení komunistického režimu. A bylo by to velmi nebezpečné pro další osud České republiky.

Ale doufám také, že po těchto předčasných volbách zeslábne vliv těch, kteří vyměnili své ambice za vyšší cíle, kteří vlastně tak trochu vzali nás všechny jako rukojmí. Je totiž jedna věc něco rozbořit, svrhnout vládu, ničit a negovat a druhá věc je být konstruktivní, hledat řešení, přicházet s pozitivními kroky. To druhé je nepoměrně těžší a ti, kteří vstoupili do politiky právě před dvaceti lety, to poznali na vlastní kůži. Bylo jednodušší kritizovat komunisty než začít spravovat tuto zem. Měli bychom si všichni uvědomit, že zatímco ekonomické a vládní krize přicházejí a zase pominou, zasáhla nás ještě jedna krize. Krize svědomí. Jako by dvacet let svobody a zodpovědnosti každého z nás za sebe sama učinily pravý opak toho, co svoboda přináší. Tedy růst sebevědomí, velkorysost a nadhled. Katolická církev to nazvala jidášství. Nesouhlasím s tímto vyhroceným výrokem. Ale vím, že si musíme neustále připomínat, že svoboda je úsilí a zodpovědnost. Zodpovědnost i v tom, že dobře odhadneme, kde a u koho začala krize svědomí, koho naopak pominula a jak kdo se k takovým projevům postavil.

Jsem si jist, že naše společnost je zdravá a sebevědomá. Natolik sebevědomá, že lehce rozezná kořeny dnešní politické krize v krizi svědomí jen některých, co chtějí vládnout, nikoliv spravovat tuto zem.
 

MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR a senátor za Liberecko

[ zpět ]