[ zpět ]

Práva versus potřeby

25.9.2015

Byly doby, kdy lidé neměli žádná práva. Právo jako privilegium bylo určeno pro starověkou a středověkou šlechtu. Omezení panovnické svévole zajistila anglická Magna charta libertatum v roce 1215.

V roce 1776 byly založeny americké Spojené a nezávislé státy podpisem „Deklarace nezávislosti“. Píše se v ní doslova: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí“.

V r. 1789 přijalo francouzské Ústavodárné národní shromáždění „Prohlášení práv člověka a občana“, kde byly pro všechny lidi bez rozdílu stanoveny zásady nedotknutelnosti života, majetku občanské a náboženské svobody.

V roce 1948 schválilo Valné shromáždění OSN Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod, která byla rozšířením téhož. Zde v článku 25 se poprvé vyskytují tzv. sociální práva: „ Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.“

Pokud je zde sociální potřeba formulována jako nárok, musí existovat strana povinná, v tomto případě „sociální stát“, který toto právo garantuje. To není možné bez společenské smlouvy a bez rozpočtových pravidel, kde zdroje a výdaje jsou (pokud možno) vyrovnané.

Od konce minulého století ochránci zvířat začínají prosazovat tzv. „práva zvířat“, která zvířatům přisuzují etické a právní nároky, podobně jako lidem. Především v knihách australského filosofa a bioetika Petera Singera je tato problematika od roku 1975 řešena. Peter Singer však zároveň razí jednu kacířskou myšlenku: Zvířata nemají práva, mají potřeby. Je to velice pozoruhodný koncept. Pokud totiž začneme obecná práva rozšiřovat na další kategorie, zjistíme, že nám chybí kapacita na straně povinného. Kdo má všechna ta práva financovat a naplňovat? Stejně tak v oblasti sociální. Spíše než lidská práva bychom měli říkat, že všichni lidé mají sociální potřeby, ale není na světě žádná instituce, která by naplnila sociální potřeby všech.

Patrno to je v současné době, kdy lidé ze států s nízkou úrovní uspokojování sociálních potřeb putují do států s vyšší úrovní uspokojování sociálních potřeb. V každém případě je nutno přehodnotit ideu sociálních práv, aby pod záminkou základních lidských práv necestovali do bohatých států lidé s výhradně sociální motivací. Základním lidským právům na celém světě je nutno říci ANO, sociální práva je však možno dodržovat pouze v uzavřené komunitě na základě sociální smlouvy a teprve její přebytky systematicky exportovat.

MUDr. Vít Šlechta

[ zpět ]