Pavel Žáček: Mezinárodní konference Sovětská a ruská subverzní činnost proti Evropě upozornila na užívání sovětských praktik i v současném válečném konfliktu Ruska s Ukrajinou
Korytismus dnešní doby je příkladný tím, že se jedná o dlouhodobou strategii, která má několik fází a jejím cílem je převzetí moci ať už někde v obci nebo o několik stupňů výš. Jsou dva typy korytismu. Korytismus bohatých a korytismus ostatních.
S polistopadovým vývojem postupně řada lidí bohatla. Je to naprosto logický proces, kdy demokratická společnost umožňuje komukoli, aby se vlastním přičiněním, díky svým nápadům, či pracovitosti a píli mohl obohatit, aniž by někdo z establishmentu stanovil jakékoli maximální hranice. Mnoho těchto lidí, kterých bychom si měli všichni vážit, jsou díky této své činnosti pevným ekonomickým, ale i morálním základem naší společnosti. Většina těchto lidí se o politiku zajímá jen z nutnosti, především proto, že výplody politických představitelů jim spíše staví do cesty překážky, než aby jim pomáhaly. Většina těchto „bohatých“ dobře ví, že k večeři prostě nesní víc jak dva řízky, a že opravdu není možné jet v osmi autech najednou. Navíc si velmi dobře uvědomují, že jejich majetek je přímo závislý i na jejich zaměstnancích a tudíž se snaží o to, aby se i oni měli dobře. Nejsou rozpínaví, závistiví, nemají potřebu mít pod svou kontrolou všechny ve svém okolí, naopak bývají většinou těmi, kteří se snaží ostatní podporovat v jejich rozvoji a přejí jim úspěch. Bohužel se mezi nimi najdou i tací, kteří jsou přesně opačného ražení. Jsou rozpínaví, nepřejí si, aby měl úspěch kdokoli jiný. Udělají vše proto, aby měli každého ve svém okolí pod kontrolou a mohli s ním podle svých představ manipulovat. Nemají pro své ukojení hranice, prostě chtějí vše, i když ani nevědí, co všechno už mají. V určitý moment u těchto lidí dojde k tomu, že už není jiné možnosti jak své megalomanské choutky ukojit, než tak, že se musí za každou cenu dostat k politické moci, aby byl tím, kdo stanovuje celospolečenská pravidla. To je korytismus bohatých.
Pak jsou tady všichni ostatní. Většina z nich poctivě pracuje a snaží se o dosažení určitého blahobytu a komfortu. Ostatní dobře vědí, že stále platí, že bez práce nejsou koláče. Bez ohledu na to, jakou práci kdo dělá, každá práce pokud je poctivá, tak je i důležitá. Některá je více a některá méně odborná. Některá je čistá a jiná špinavá. Některá je náročná fyzicky a jiná zase psychicky. Nicméně společnost nemůže fungovat bez lékařů, sester, učitelů, úředníků ale ani bez řidičů, prodavaček, popelářů, instalatérů a všech ostatních. Avšak i mezi ostatními jsou korytisti. Korytismus ostatních je založen na podobných myšlenkových principech jako korytismus bohatých, pouze s tím rozdílem, že k dosažení svých cílů využívá jiné zdroje. Na rozdíl od představitelů korytismu bohatých, kdy je cesta k moci vedena především prostřednictvím různého typu podplácení a využívání osob na těch správných místech, tak korytismus ostatních na to musí jinak. Jeho představitelé zakládají hlavně různé neziskové organizace a jejich prostřednictvím odsávají z eráru prostředky, které do něj v rámci daní vkládají ti ostatní, kteří prostě normálně pracují. Pod hlavičkou většinou složitě definovaných projektů ve finále nedělají nic, jenom si za to vyplácejí plat. Převážnou část svého, díky tomuto jejich systému, volného času pak věnují na to, aby se dostali k politické moci. Představitelé korytismu ostatních se věnují většinou komunální politice. Jejich útoky jsou vedeny především prostřednictvím různých hnutí jako je to v případě korytismu bohatých, avšak s tím rozdílem, že jejich absorpční kapacita není hlavně mentálně schopna překročit hranice obce, natož kraje. Na rozdíl od druhé skupiny neuplácejí, ale uplácet se nechávají. Využívají k tomu možnosti, kdy vstupují do různých správních řízení, v jejich různých fázích se svými připomínkami a požadavky. Zaměřují se většinou na více či méně komplikované stavby, kdy tímto způsobem uměle protahují vydání různých povolení. Ve chvíli kdy si investor uvědomí, jak se mu tyto komplikace mohou prodražit, začne s těmito skupinkami, které se většinou schovávají za ekologická hnutí vyjednávat. Výsledkem pak bývá příspěvek formou daru pro tu či onu ekoteroristickou organizaci. Tato organizace následně přehodnotí svůj podnět, a jako neopodstatněný ho stáhne. V brzké době pak podá další, na něco jiného, někde jinde. Během toho neustále pátrají a napadají všechno, co se do té doby postavilo, všechny kteří u nějakých projektů byli a osočují je z korupce, podplácení sjednání výhod a podobně. Rozvíjejí různé spiklenecké teorie kdo s kým a za co. Všem kolem sebe slibují, jak oni to napraví, jak právě oni s těmi korupčníky zatočí, protože oni jsou čistí, oni to dělají pro lidi, oni to dají do pořádku už proto, že jsou jedni z nás.
Ve chvíli kdy se korytisti bohatí i ostatní dostanou k moci, začnou se dít věci.
Nastává období neokorytismu. Neokorytismus je další fáze, respektive období, kdy jsou korytisti u moci. Markantní změny nastanou především v jejich chování, když zjistí, jaké mají najednou možnosti a moc. Ti bohatí to většinou ustojí, neboť jsou na jistý typ moci zvyklí a přesně věděli, do čeho jdou, co je jejich cíl a jsou na to připraveni. Ti ostatní většinou zjistí, že problémy nejsou až tak černobílé, a že některé věci prostě ani legislativa neumožňuje dělat jinak. V tento moment zpanikaří a snaží svou neschopnost cokoli řídit a svůj hlad po moci a penězích zakrýt rozpitváváním starých kauz a bořením všeho co se doposud postavilo. Na druhou stranu umně využívají nedokončených projektů, které byly nastartovány tolik kritizovanými předchůdci a s chutí se vyfotí u stříhání pásek. Co na tom, že to bývá často to jediné, co mají s projektem společného. Vše co je špatné, je podle nich díky těm, co tu byli před nimi a vše co funguje je jen díky tomu, že už jsme tu my. Postupně zjišťují, že musí pracovat. To se jim vůbec nelíbí, protože předpokládali, že budou jenom vládnout. Pravidelné činnosti spojené s jejich úřadem se jim vůbec nelíbí, protože tam prostě musejí být. Dost je popuzuje i nutnost účasti v komisích, což je vidět na jejich časté absenci. Neuvědomují si, že je potřeba svými rozhodnutími pomáhat rozvoji společenstva lidí a oblasti, které dočasně vládnou. Místo toho se vyhýbají svým povinnostem, nepřinášejí žádné nové vize, a pouze boří. Ve svém období slávy stihnou na úřadě vytvořit pouze několik na první pohled nesmyslných projektů, které jsou určeny k odměnění několika věrných, na které se nedostalo při reorganizaci úřadu, protože posadit takové idioty na křesla vyhozených úředníků by bylo smrtící pro všechny. Pro ostatní se místa najdou. Mnoho schopných úředníků odejde, jelikož se to pod vedením neokorytistů opravdu nedá. Nahradí je samozřejmě ti jejich. No a na ty, na které se nedostalo, nevadí, nová místa se jednoduše vytvoří.
