[ zpět ]

Reality show: Přímá volby prezidenta

10.10.2012

 Už při požadavku přímé volby prezidenta mnoho komentátorů správně odhadlo, že podobný projekt se v České republice snadno změní ve frašku. Nedobrovolně se tak stáváme účastníky reality show, která obsadila hlavní zpravodajství seriózních médií. Zmíněný, a tolik pranýřovaný, televizní formát není uveden náhodou: vždyť kde jinde se veřejně předvádějí individua s podivnou minulostí.
Je s podivem, že většina prezidentských kandidátů není schopna pochopit jakou roli má prezident, totiž zejména reprezentovat jak uvnitř České republiky, tak navenek. Možná, že je uchazečům o nejvyšší úřad tato role známá, tím více ale vychází najevo, že nejsou schopni základní sebereflexe. Tu zřejmě neprovedl ani potetovaný Vladimír Franc, podle jehož slov se jedná o rozšíření estetického horizontu. Snad tento liberální postoj ocení i ostatní světoví lídři. Určitě není třeba, aby prezident vypadal jako většina Čechů, snad to není ani žádoucí, avšak málokdo ve světě zná Českou republiku hlouběji. Zapamatovat si nás jako národ pralesních divochů sotva vylepší mezinárodní renomé. Vždyť za divochy nás měli už za vlády komunistů, aniž by se Jakeš musel pomalovat. Problém reprezentace není jen otázkou vizáže: ale i schopností být vzhůru. Ano, i takto náročný požadavek je kladen na prezidenta, ovšem další kandidát, Karel Schwarzenberg, ho zjevně nesplňuje. Spánek v parlamentu ČR lze odbýt laciným heslem: ,,Pokud kecají, tak spím.“ Avšak prospat třeba desetiminutovou schůzku se světovým lídrem je ryze trapné. Určitý odér trapnosti se stále více line z dřívějších bonmotů Miloše Zemana. Expremiér zřejmě nevystihl zřejmý posun a rétoricky zůstal uvězněn v devadesátých letech.
Další zásadní rolí prezidenta je být morální autoritou. Jak je možné, že o se úřad, s vysokou šancí na zvolení, ucházejí bývalí členové zločinné KSČ Miloš Zeman, Vladimír Dlouhý a Jan Fischer? Zatímco Zeman aspoň stranu koncem šedesátých let opustil a Dlouhého kandidaturu snad nemůže brát vážně ani sám Dlouhý, Fischer ve straně prožil ,,krásná“ sedmdesátá. Jak je možné, že se úředník, jehož vláda nenašla odvahu k zásadním krokům, člen komunistické strany v době tuhé normalizace, člověk bez širších politických zkušeností, vede podle některých průzkumů ve volebních preferencích? I tím dokládá volba prezidenta charakter reality show – nevyhrává nejlepší, není hodnocena jeho soustavná práce. Vyhrává ten, kdo je aktuálně na vlně diváckého zájmu.
Spíše na okraji zájmu se tak pohybují slušní kandidáti. Proč není více slyšet o lidech, kteří požadavek reprezentace a morálního kreditu splňují? Jedním z takových je například Přemysl Sobotka. Lékař, který bez skandálů a kauz podporuje jako senátor pravicovou politiku. Občanské sdružení libereckých Mladých konzervativců si uvědomuje, že prostor pro takové kandidáty v médiích je sporadický. Jelikož cílem Mladých konzervativců je podpora a obrana demokracie, rozhodli jsme se pořádat besedy a akce s kandidáty, které tyto hodnoty hájí. Oceňujeme tak vstřícnost Přemysla Sobotky, který se zúčastnil diskuse se studenty Podještědského gymnázia v Liberci. Díky tomu jsme mohli mladým lidem nabídnout hlubší pohled na danou problematiku a mohli jsme se oprostit od primitivní schematizace, které nám je předkládána v médiích.
 

Ondřej Jerman, předseda Mladých konzervativců v Liberci

[ zpět ]