[ zpět ]

Rizika přímé volby prezidenta

8.2.2012

Volba prezidenta z roku 2008, v níž nakonec uspěl Václav Klaus, je ještě poměrně dobře v paměti. Události kolem této volby, zejména podivné úniky informací do médií, kterých se zúčastnili lidé napojení na bývalého ředitele rozvědky Karla Randáka, také. Právě průběh a okolnosti této volby byly v zárodku procesu přípravy změn české ústavy, které by umožnily přejít z nepřímé volby prezidenta na přímou. V současné chvíli je v parlamentu změna ústavy schválená poslaneckou sněmovnou ústavní většinou a čeká se na vyjádření senátu. Tam má, jak známo, většinu téměř ústavní ČSSD, a tak by bylo možné teoreticky očekávat hladké schválení změny způsobu volby prezidenta z nepřímé na přímou i tam. Jak známo, panují ale i mezi senátory zvolenými za ČSSD rozdílné názory na přímou volbu prezidenta a tak je konečné rozhodnutí senátu zatím ne zcela jasné.
Přesto se domnívám, že náš ústavní pořádek žádnou změnu ústavy od nepřímé volby prezidenta k přímé nevyžaduje. Tento názor vychází jednak z celkového rozvržení moci v naší republiky mezi vládu, parlament a prezidenta. Naše republika zdaleka není republikou prezidentskou, jakými jsou například USA a v Evropě Francie, či polo prezidentskou, jakými jsou některé další státy světa. Náš prezident nedisponuje žádnými velkými pravomocemi a ani zamýšlená přímá volba prezidenta jeho postavení v ústavním systému nemění. Proto je vcelku velmi logické způsob volby prezidenta nepřímo parlamentem neměnit.
Zanedbatelným kritériem není ani to, jaký typ kandidáta má v přímé či nepřímé volbě šanci. Přímá volba prezidenta akceleruje mnohem více volbu založenou na populistickém nadbíhání veřejnosti. Prezidentem se v takovém systému může stát skutečně téměř každý, kdo dokáže kázat vodu a mít dostatečnou podporu médií (tj. finanční zázemí). Může to být opět dalším pokusem najít jakéhosi paní či pana „čistého“ bez ohledu na jeho skutečné schopnosti. Příkladem takové volby bylo vítězství někdejšího majitele CK Fischera v doplňovacích volbách do senátu. Aureola pana senátora vyprchala rychlostí, s jakou se rozpadl jeho vliv na CK Fischer.
Zatímco rizika nepřímé volby jsou známá, lze přeci jenom očekávat, že prezidentský kandidát bude mít jasnou a čitelnou vazbu na hlavní politické směry v našem státě. Přímá volba by do úřadu mohla naopak vynést populistu mimo standardní rámec naší politiky a způsob fungování systému by se tak mohl dostat do ještě větších obtíží než dnes. Příkladem budiž úvahy o tom, zda by českým prezidentem nemohl být Tomio Okamura, expert na cestování do zahraničí. Ať už bude parlamentem schválena přímá volba nebo zůstane u volby nepřímé, budu vždy raději podporovat ty případné kandidáty, za nimiž stojí dlouholetá jasná politická práce než lidi bez politické minulosti, kteří by se prosazovali populistickými nápady a jednoduchými řešeními.
 

Eva Bartoňová

[ zpět ]