[ zpět ]

Rozhovor s Edvardem Kožušníkem

18.5.2009

V roce 2005 stanul v čele nově se rodící iniciativy eStat.cz mladý a dynamický bojovník proti rozbujelé byrokracii, který před tím strávil několik let v cizině, zejména ve Španělsku, odkud pochází i jeho manželka. Zkušenosti z Evropy později uplatnil jako poradce Mirka Topolánka, v již zmíněném projektu eStat.cz a samozřejmě také ve službách Přemysla Sobotky na pozici ředitele sekretariátu předsedy Senátu PČR. Mým dnešním partnerem do diskuze je vedoucí projektu eStat.cz, předseda Česko-španělského výboru HK ČR, prezident Asociace plážového tenisu ČR a v neposlední řadě kandidát do EP

Edvard Kožušník

Manželka je Španělka, dcera se narodila v Praze a syn v Madridu. Původem pocházíš z Olomouce, ale žiješ s rodinou v Praze a máš velmi blízko k Libereckému kraji. Edo, cítíš se více Evropan nebo Čech?

Cítím se a jsem občanem republiky, která je součástí Evropy. Já bych to neodděloval a nestavěl do protikladu. Naopak, český píseček je součástí evropského pískoviště, na kterém si hrají všichni. Zdá se mi, že u nás lidé stále na vše hledí onou optikou "my" a "oni", my v Česku a oni z Bruselu. Tvoje otázka by mohla znít: jsi raději v obýváku nebo v bytě?

V poslední době se hodně mluví o návrhu na zrušení koncesionářských poplatků za veřejnoprávní televizi a rozhlas, jehož jsi spoluautorem a který začal projednávat Senát. Není to jen populismus a nehrozí omezení příjmu těchto médií?

Rozhodně to není populismus. Jde o jinou formu financování. A není to věc nová, kterou vytahuji kvůli volbám, ale původní návrh je více než dva roky starý. V roce 2007 na jaře jsme společně v eStat.cz navrhli společně s bývalým ředitelem televize PRIMA Martinem Dvořákem zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Myšlenku jsme tedy avizovali více než měsíc před příchodem tzv. topolánkova reformního batohu, kterým byly zavedeny regulační poplatky ve zdravotnictví a půl roku před tím, než Jiří Paroubek zahájil tažení proti zdravotnickým poplatkům. Jinak se přiznám, že já slovu veřejnoprávní nerozumím. Nerozumím tomu, že musím platit 145 Kč měsíčně za to, že jsem si koupil televizi a jezdím v autě, kde je autorádio. Navíc s rozvojem nových technologií považuji současný povinný způsob financování za nesmyslný. I z názorových reakcí lidí v mém okolí je patrné, že by měl stát platit veřejnoprávní službu z daní. Občané by poměrně výrazně ušetřili a velmi by se zlevnil výběr prostředků o desítky miliónů ročně. Myslíš, že tohle je populismus?
Tak tohle ne. A co ten boj s byrokracií? Já jsem téma snižování byrokracie nalezl v programu prakticky všech kandidátů do Evropského parlamentu.
To je možné, protože je to líbivé téma. Já však mohu říci za sebe a lidi z týmu eStat.cz, že na tom usilovně, dlouhodobě a precizně pracujeme. Z naší dílny vyšla řada návrhů zákonů a naše činnost je celou dobu podporovaná řadou politiků napříč politickým spektrem. Mnohé z těch zákonů byly schválené a jiné jsou ve stádiu přípravy, takže v našem případě o boji s nadbytečnou byrokracií zatěžující občany a podnikatele jen neřečníme, ale skutečně pracujeme.

Co považuješ za největší úspěch?
Czechpointy. To je první realizovaný krok k elektronizaci státní správy. Idea je jednoduchá: místo tuny lejster, které žadatel nosí pod paží z jednoho úřadu do druhého obíhají počítačovou sítí podání samy. Stejně je tak zamýšlena i přímá volba. Neznamená to, že občané, kteří nejsou schopní či ochotní použít počítač nemohou volit ve volebních místnostech, ale jde o to, aby mohli volit lidé, kteří jsou v zahraničí, nemají čas a nemohou se k volbám dostavit. Prostřednictvím internetu mohou volit kdykoliv a kdekoliv, navíc je to nejlevnější způsob komunikace. Představ si, jak by snadný a levný by byl průzkum veřejného mínění nebo referendum prostřednictvím internetu. Vzorem je funkční elektronický stát v Estonsku a není důvod, proč by nemohl fungovat i u nás.
eStat.cz se svou činností profiluje v pěti základních oblastech – Debyrokratizace, Elektronizace procesů, Registry dat, Transparentnost veřejného sektoru a Restrukturalizace a změny v řízení úřadů. Za dobu naší existence jsme v těchto oblastech zpracovali 11 skutečně rozsáhlých projektů. Jejich součástí jsou analýzy a návrhy změn, včetně konkrétních podob zákonů. Uspořádali jsme šest velkých konferencí, z toho pět v Senátu za spoluorganizace s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou. Odborných a pracovních seminářů, jako například s Mirkem Topolánkem, Martinem Římanem, Tomášem Julínkem, Alexandrem Vondrou…atd, těch bylo opravdu nepočítaně. Mimo to již třetím rokem udělujeme Antibyrokratickou cenu Michala Tošovského. Kromě politiků pravidelně komunikujeme s přibližně 4 tisíci úředníky, které o našich aktivitách informujeme prostřednictvím, jak jinak, emailem a formou elektronických Newsletterů.
Můžeš to zkráceně shrnout?
Na to bych si půjčil slova Přemysla Sobotky: "Byrokracie musí pomáhat a ne škodit občanům.“ Já bych dodal, že moderní komunikace může napomoci k přímé účasti občanů na správě věcí veřejných. Naše vizí je štíhlý efektivní stát poskytující občanům jimi vyžadované služby rychle, správně, přívětivě. K tomu účelu používající moderní nástroje informatiky.

Když sleduji tvé nemalé aktivity u nás, nemohu se nezeptat: proč kandiduješ a neodcházíš od rozdělané práce?
Tak to rozhodně není. Tady zůstává velmi kvalitní a odborný tým lidí, který bude na projektu dál pracovat. Já budu samozřejmě spolupracovat i v případě zvolení. Jádro mnoha byrokratických problémů je na evropské úrovni a my musíme usilovat o to, aby se byrokracie zmodernizovala především tam. Snad všichni vnímáme, že toto je jedna ze slabin EU a proto považuji za nesmírně důležité těmi věcmi pohnout právě tímto směrem. Evropa přeci nepotřebuje vysloužilé politiky, aby jim zajistila pohodlnou trafiku a nepotřebuje, aby si z ní politická reprezentace dělala odkladiště nepohodlných politiků. Co potřebuje je dynamika, nové pohledy na praktické řešení problémů a silný náboj. Také je potřeba říci, že se všechno, co Evropský parlament schválí, vrací k nám jako bumerang.

Nezdá se ti, že to jde příliš pomalu?
Nic se nedá udělat mávnutím proutku. Změna probíhá pomalu, ale je nutné si uvědomit, že je to zásadní změna celého aparátu a že každý krok schvaluje politická reprezentace. Naší snahou je odborně připravit a prodiskutovat vše v této rovině. Výsledek je nabídkou pro premiéra, vládu, poslance, senátory a pro každého z veřejné správy. Kdo chce do problému trochu proniknout, má možnost navštívit naše webové stránky, kde je všechno podrobně vysvětleno.

Poslední otázky míří do tvého soukromí. Jaké umíš jazyky? Abychom věděli, jestli se v Bruselu domluvíš.
Španělky, anglicky, německy, rusky a bulharsky. Zatím jsem se domluvil s každým.

Co děláš nejraději?
Pořád něco. Sportuji, pořád něco čtu a stále se mi něco honí hlavou, ale nejraději jsem s rodinou.

Oblíbené jídlo?
Zřejmě se z předchozích informací dá odhadnout, že je to česko-španělský mix ;-) Ale stejně jako v rámci cestování rád poznávám nová místa, lidi i zvyklosti, tak stejně rád poznávám i nová jídla, v tomto nejsem konzervativní.

Hudba?
Často se někam přesouvám a jsem tedy spíš takový rádiový konzument, a to díky nabízenému mixu hudby a informací. Doma se k poslechu hudby téměř nedostanu, ale s manželkou s napětím očekáváme, co budeme „poslouchat“ s našimi dětmi, až dorostou do patřičného věku.

Lidé?
Předně pochopitelně rodina, následují přátelé z domova i ze zahraničí.

Hlavní povahový rys?
To ať posoudí manželka a ti, kdo mě znají.

Děkuji za rozhovor!

Já děkuji také, zdravím čtenáře a ty s volebním právem prosím: zaškrtněte sedmičku na kandidátce ODS.
 

Vladimír Kordač

[ zpět ]