[ zpět ]

Rvačka o socialistickou ohlodanou předsednickou kost

Je zábavné sledovat, jak se socialisté vrhli na ohlodanou předsednickou kost a svádějí o ni až neuvěřitelné bitky, potyčky, ba i rvačky.

ODS a ČSSD řešily před volbami prakticky stejný problém. Co udělat s veřejností neoblíbenými předsedy. Zatímco u ODS pomohla s tímto problémem nafouknutá a de facto neexistující kauza, socialisté se ukolébáni přikrášlovanými průzkumy o jejich famózním vítězství ve volbách do sněmovny plácali po ramenou, jakým jsou správným týmem.

ODS vyřešila problém rázně. Pár týdnů před volbami se Mirek Topolánek poroučel a předal velení současnému předsedovi Petru Nečasovi. Výměna proběhla kultivovaně a troufám si tvrdit, že změna na postu předsedy zabránila totální volební blamáži.

Pro socialisty bylo tzv. Jyrrhovo vítězství tvrdým políčkem na jejich samolibost. Vždyť přeci celé okolí předsedy tvrdilo, jak skvěle volby dopadnou, socialisté měli průzkumy, naslibovali každému všechno, dokonce snad i nemožné, ba i skupinu Scorpions pozvali, s Michalem Davidem zapěli, voliče pivem za dvě kačky lámali, fanoušky šálami získávali a výtečný manažer "Luftjarda" Tvrdíků plnými hrstmi každého přesvědčil.

Socialisté zapomněli, že krize prošla světem i Evropou a i těm pomaleji chápajícím na řeckém příkladu došlo, že nezodpovědné utrácení může vést k ohromným problémům. Po volbách zdrcený Paroubek podle jedněch sebral v sobě sílu, podle druhých zbaběle utekl, každopádně na základě volebního nevítězství rezignoval.

A zde nastal pro socialisty onen průšvih, ze kterého se asi jen tak nedostanou. ČSSD ztratila svůj kredit. Svou politikou, svým vlastním rozhazovačným hospodařením, ale především tím, že se do čela dostali kariéristé, velkohubí papalášové a normalizační aparátčíci, kteří měli plná ústa chudýcha sami si libovali v přepychu.

Budeme-li považovat předsednický post za šunku, pak z té socialistické zbyla jen silně ohlodaná kost. Paroubkovi a jeho přikyvovačům se podařilo stranu zdiskreditovat, učinit ji nevěrohodnou až prolhanou nadto nabitou bezpáteřnými lidmi, pro něž dohoda neznamená nic a kde podpásovky jsou na denním pořádku.

Socialisté promeškali okamžik, kdy mohli rozhodnout o novém předsedovi. Nechat volbu předsedy až na jaro příštího roku, téměř rok po volbách, bylo rozhodnutím pro tuto stranu možná smrtícím. Najednou se sešlo tolik uchazečů o předsednickou kost, že to zákonitě musí vést k soubojům a tříštění strany na jednotlivé frakce.

Michal Hašek, Bohuslav Sobotka, Vladimír Dryml, David Rath, Jaroslav Foldyna je pětice, která by si to mohla o předsednický post rozdat. Foldyna chce stranu odparoubkovat, Rath prohlašuje, že nemá o post předsedy zájem, Dryml chce stranu zachraňovat. Sobotka s Haškem přišli o selanku, která je měla do volby předsedy čekat.

Vzájemné útoky jsou na denním pořádku a projevuje se v nich jak moc je strana roztříštěná a že nemá nosnou ideu, pouze větší či menší míru touhy jedinců po moci, kariérismu a plném korýtku. Podíváme-li se na tuto pětici možných uchazečů dlouhodobou a "aférní" optikou, pak je výběr příštího předsedy vcelku tristní.

Jaroslav Foldyna je zemanista, bývalý komunista, proběhla kolem něj aféra s černými dušemi, nejprve oblíbenec a pak zatracenec paroubkův, nyní jeho velký kritik bojující proti dalšímu Paroubkovu koni. Senátor Dryml proslul svým střetem zájmu, když chtěl z pozice vicehejtmana realizovat prodej soukromé nemocnice, kde byl zainteresován, kraji a následně sháněl kompromitující materiály na svou spolustraničku, člověk, který vyhrožoval, že chodí ozbrojen.

David Rath je slovní neurvalec, který rád uráží a obviňuje bez důkazů. V ODS mu to nevyšlo a byl odejit, přičemž tvrdil, že chce dělat rychlou kariéru, a to mu v ODS nehrozí. Člověk, který podváděl u své lékařské praxe a který je spjat s úplatkářskou aférou u časopisu Tempus Medicorum. Je to člověk, který se otevřeně hlásí ke své téměř bigamii a který velmi rád kumulje funkce.

Bohuslav Sobotka, bývalý ministr financí, které řídil coby právnický elév, mající na svědomí největší zadlužování státu v době hospodářského růstu. Po studiích okamžitě vstoupil do politiky a od roku 1996 je v poslanecké sněmovně. Přiznal se ke zneužití poslaneckých náhrad, které použil na nákup luxusního bydla.

Ani Michal Hašek se nemůže pochlubit pracovní praxí, také on vstoupil do politiky ještě v době studií. Když se stal hejtmanem, trval na svém odchodu z poslanecké sněmovny, protože dvě funkce najednou nejdou vykonávat obě na sto procent. Nyní si chce ponechat jak funkci hejtmana tak poslanecký mandát. Aby nebylo uchazečů málo, ještě se nechal slyšet exministr Martin Pecina, že by i on mohl mít zájem o předsednický post.

ČSSD je po vobách hodně ohlodanou kostí. Strana je zadlužená, stále probíhá spor o Lidový dům s právníkem Altnerem, ztráta důvěryhodnosti a voličů je další komplikací. Nový předseda, ať už jím bude kdokoli, bude mít hodně obtížnou pozici a socialisté mohou být jedině rádi, že se neobjevila strana podobná Ficovu Smeru, protože by následovali osud lidovců či Unie svobody.

Na druhou stranu, pokud mohl být předsedou socialistů prototyp normalizačního aparátčíka, pak už může být předsedou této strany úplně každý, třeba i člověk, jehož otec byl estébák a který si svým chováním a urážkami vykoledoval proslulou mackovku. Bylo by to jen zákonité dokončení rozkladu ještě před osmi lety demokratické strany.

 

Rudolf Polanecký

[ zpět ]