[ zpět ]

Silvestr II. – 3. 1. 2020

8.1.2020

Pro mnohé z nás byl pátek 3. 1. 2020 zvláštním dnem. Byli jsme totiž v očekávání, jak dopadlo hospodaření státu za rok 2019.

Hned na začátku své úvahy chci říci, že se nejedná o úvahu politickou, ale zcela pragmatickou, kde hlavní slovo je kladeno na „selský rozum“ (vždyť jsem profesí zootechnik).

No a v pátek po obědě jsme se dočkali. Paní ministryně financí nám oznámila, že stát hospodařil dobře, neboť proti plánovanému schodku státního rozpočtu ve výši 40 miliard Kč je výsledek 28,5 miliard Kč.

A tak jsem seděl před televizí a říkal jsem si: „Silvestr II. je zde, můžeme slavit!“

Pak jsem si vzpomněl na krásný český film, Vesničko má středisková a použil jednu nesmrtelnou hlášku: “Nalejme si čistého vína… a ono nám v tom víně něco plave“. Ani mi snad nejde o to, že se do rozpočtu 2019 použily miliardy z privatizačního fondu. Ani mi snad nejde o to, že stát ještě nemohl vrátit podnikatelům, firmám, živnostníkům… DPH.

Jde mi spíše o celkový pohled na financování ze strany státu.

Jako starosta menší obce opravdu na daňových příjmech vidím, že se ekonomice daří. Naše obec a věřím, že většina obcí je na tom stejně, je na tom finančně tak, jak nikdy nebyla. Žádné dluhy, žádný zastavený majetek bankám a podobně. Naopak „nějaké“ peníze na účtech. Přiznám, že ve výši jednoho rozpočtu naší obce.

A jak je možné, že takto alespoň přibližně nehospodaří stát? Jak je možné, že dlouhá léta hospodaří stát se schodkem? A zvláště pak v době, kdy se daří?

Kdyby takto hospodařila jakákoli obec, už by ji stát přidělil správce, protože takto není možné spravovat obec, by pravil stát v podobě pravidelného auditora, který kontroluje, jak každá obec v ČR hospodaří.

Kdyby takto hospodařila jakákoli rodina, už by na sebe dávno musela vyhlásit osobní bankrot.

Mám kamaráda, neskutečně schopného podnikatele a velice slušného člověka. Ten, když vidí, jak hospodaří stát, tak používá jednu krásnou a velice pravdivou hlášku: „To víš, jednou tenhle mejdan co dnes prožíváme, bude muset někdo zaplatit“.

Nejsmutnější na této glose je její závěr. Tento mejdan jednou budou muset zaplatit naše děti resp. vnuci a vnučky.

Přeji všem čtenářům Českolipského deníku dobry rok 2020.

Ing. Vít Vomáčka, MBA

[ zpět ]