[ zpět ]

V Jiříkově vidění

18.7.2013

 Nedá mi to a musím se podělit o svůj zážitek. Byl jsem totiž delegátem krajského sněmu ODS v Liberci. Na úvod předesílám, že jsem jednak řadovým členem, ale také dlouhodobým kritikem praktické politiky ODS, respektive její mediální tváře a komunikačních (ne)schopností. Navíc mé členství a podpora této strany vychází z filozofického směru a dlouhodobých cílů, nikoliv z jednotlivých kroků.
Tvrdím, že jednou, za dvacet, třicet let, bude tato vláda hodnocena jako jedna z vůbec nejlepších v naší polistopadové historii, ačkoliv se to dnes mnohým nezdá a možná si teď ťukají na čelo. Na druhou stranu bude premiér Petr Nečas vnímaný jako nekomunikativní šedá myš s tragickou personální politikou, který odvolává ministry vlády přes média či mobilní telefon. Navíc prohospodařil neopakovatelný potenciál 118 ti mandátové většiny. Mnohdy jsem si kladl otázku, co by asi s takovou převahou dokázal otec zakladatel Klaus.
ODS dlouhodobě ztrácí jak členy, tak především voliče. Není to proto, že by měla špatný program a neměla podporu ve společnosti. Je to tím, že veškeré úspěchy úpěnlivě tají před veřejností a nesplnila to hlavní, co se od ní očekávalo. Především množství byrokracie, korupce, exekutorské zvůle a problémů, které trápí občany. To vše většinou proto, že s nimi nekomunikuje a to dlouhodobě. Nevysvětluje a neptá se. Nemá kontakt s realitou.
Co je ale největším balvanem na stranickém krku modrého ptáka je velká ztráta důvěry a rozčarování. Modří, nikoliv moudří, politici nechápou základní faktor důvěry, tedy důvěryhodnost politika samotného. Pokud totiž nevěříme jemu, nevěříme ani jeho slovům, příslibům a pak ani programu. Já vidím problém ODS především v personální politice strany, nebo možná v její absenci. Trnem v oku občanů je dnes omílané rozdělování „trafik“ a obsazování postů ve státních strukturách stranickými kádry jako za minulého režimu. Dále je to neschopnost mnohých politiků včas a s úctou odejít. Ještě tu snad nebyl předseda strany, to se netýká jen ODS, který by odešel sám od sebe, ve správný čas a s noblesou. Vždycky je to až v momentě, kdy je jeho situace neudržitelná.
Politika je nevděčné řemeslo, kde úspěch bývá zapomenut, dobrá práce neoceněna (myslím morálně) a selhání potrestáno. Bohužel ani nemusí jít o skutečné selhání, ale jen o politickou odpovědnost za určitý stav anebo mediální příběh. Pokud si novináři vezmou politika na paškál a znectí ho v očích veřejnosti, tak mu nepomůže ani svěcená voda. Stane se nedůvěryhodným a nevolitelným. Je to nespravedlivé, kruté, ale je to tak. Obecně řeknu, že jediné, co politik má, je jeho dobrá pověst. Když utrží šrám, ztrácí všechno.
Vrátím se k tomu regionálnímu sněmu. Čekal jsem, že delegáti pochopí společenskou poptávku po viditelné změně, ale nestalo se tak. Nechci to konkretizovat a předesílám, že to není mířeno na konkrétního člověka. V médiích jsem četl titulky, že jablonecká ODS nechce Přemysla Sobotku. Já to považuji za naprosté nepochopení problému a za scestné uvažování. Nemohu mluvit za jiné, ale mohu říct svůj pohled. Neznám nikoho, kdo by si v ODS pana Sobotky nevážil a kandidaturu jabloneckého primátora nevidím jako krok proti osobě Přemysla, ale jako snahu o generační výměnu. Vzkaz voličům, že strana nezamrzla a má v žilách transfúzi nové krve. Kdybych byl na jeho místě, tak řeknu: byl jsem tu dlouho, odvedl jsem své a teď je řada na vás – tady máte moje křeslo, poperte se o něj a najděte někoho slušného, kdo vás povede. Já budu stát za ním a budu vám říkat dál své názory, předávat zkušenosti a radit. Místo toho jsem měl pocit, že pokus o změnu je cosi nepatřičného, snaha o odstranění šéfa, znevážení jeho kvalit a zásluh, málem nemorální znectění majestátu otce zakladatele a chamtivé usilování jabloneckých o další funkce. Byl jsem z toho nemile překvapený. Já si Přemysla Sobotky velice vážím a funkci předsedy regionu mu opravdu přeji. Považuji ho za charakterního člověka a politika, vážím si jeho postojů nejen vůči KSČ i jeho bezúhonnosti po málem čtvrtstoletí v politice. Jenomže o tom to opravdu není. Domnívám se, že touto výhrou Přemysl vlastně prohrál a s ním i krajská odéeska. Poslala totiž občanům vzkaz, že všechno dělá správně a nehodlá nic měnit. Nereflektuje a nevnímá sdělení voličů, že tuhle partu nechce a očekává jinou nabídku. Zdůrazňuji, že ne lepší, ale jinou! Kromě místopředsedy z Liberce se snad nevyměnil jediný člověk ve vedení a delegáti ani neutřeli prach ze starých židlí. Z toho sněmu si odnáším ještě jedno nepříjemné zjištění. ODS je nemocná svými minulými úspěchy. Nemocná v tom, že žije sama pro sebe a vůbec se svými kroky nedívá tam, kde je to daleko důležitější. A přitom to je důležitější, životně důležitější! Směrem k voliči! Volič je ten, kdo rozdává moc, takže je nutné mu naslouchat a co víc, jeho názor respektovat. Členů ODS je něco přes dvacet tisíc a to jako voličská síla je prakticky nula. Ta voličská síla je mimo ODS a je neštěstím, že to mnozí členové ODS nevidí. Pro mě není rozhodující, zda ODS vede Petr nebo Pavel, pro mě je rozhodující zda ODS prosazuje v rámci koalice sice obtížně, ale přesto to rozhodující: svoji filosofii. A ta je či měla by být vůči voliči daleko odpovědnější než sliby. Když zvýšíme důchody, tak o tom mluvit až tak nemusíme. Ale když zmrazíme růst, tak se to má z televize řinout z úst našich vládních představitelů řadu týdnů. Proto to má levé spektrum u voličů jednodušší a ODS se bohužel chová, jakoby tento prostý fakt neznala. Výsledek? Ten vidíme v médiích denně. Náprava? Žádná, jsme vůči tomu hluší a slepí a volič z toho musí zákonitě vyvodit fakt, že ODS neví co s tím. To snad levice ví, jak zkrotí krizi? To víte že neví, ale při naší totální mediační neschopnosti jí stačí vypustit plky, jak se všichni budou mít blaze a je to. Populismus levice? Ano, ale daleko horší je hloupost pravice.
Dalším velkým hříchem uplatňování politiky ODS a to odshora dolů je naprostá absence respektu k vítězné mentalitě. Prostě když v ODS dosáhneš výrazný úspěch tak to není cesta nahoru, spíše dolů popřípadě ke stagnaci. V poklausovské éře bývaly hlavní bašty ODS kromě Prahy třeba v Liberci. Odrazilo se to na počtu tváří, které pak brázdí televizní kanály? Nikoli. Docela pravidelně získávali funkce naši kolegové, co ve volbách nic nevyhráli (opakovaně). Heslu, kterému se smějeme – že hlasy dodá Praha a ministry Morava, tak těm se já rozhodně nesměju. A teď se vrátím k našemu poslednímu sněmu v Liberci. ODS hledá zatím marně nové tváře, nové lídry. Odpovídá tomu naše volba na sněmu? Spíš se kolem v našem regionu mnozí radši spiknou, jen aby ten Jablonec co má dva poslance, senátora, europoslance proboha ještě neměl šéfa regionu! A já si říkám, že právě proto toho šéfa měl Jablonec získat z důvodů, které nahoře snad srozumitelně popisuji. Vím, také patřím do jabloneckého regionu a mnozí si budou myslet, že kopu jen za něj. Ale to by byla velká mýlka. Delegát sněmu měl volit hlavně to, co je dobré pro ODS jako celek a hlavně, co osloví či lépe řečeno přesvědčí naše voliče, protože pouze voliči rozhodnou o tom co ve volbách naprší. Snad to dojde i většině větších či menších funkcionářů ODS, co se dnes bijí v prsa, jak dobře volili.
Mě to v pondělí připadalo, jakoby mnozí sněmovní delegáti vůbec neviděli mimo hranice ODS. Politika bývá krutá, ale kdo se na ní dá, tak pak musí ustát realitu. A ta je taková, že naše ODS má blbou pověst a pokud chce s tou pověstí něco udělat, tak musí udělat především změny. Kádrové. Na minulém kongresu si Petr Nečas sypal popel na hlavu, jak zlepší komunikaci. A závěr? NULA. Liberec má mezi občany špatnou pověst, někdy dokonce hroznou. Nejsem soudce, abych řešil, zda ano či ne. Ale v minulých volbách nastal opakovaně v úspěšnosti takový sešup voličské přízně, že to nemá obdoby. Vzala to liberecká ODS na vědomí? Posuďte sami: závěr té volby, který čte každý, kdo se ještě o politiku zajímá tento: byli jsme dobří, musíme se semknout a bojovat. A já se obávám, aby to nemělo dopad ten, že naši političtí soupeři budou bojovat o místa na radnicích, zatímco ODS o místa ve svých stranických orgánech.
Jako v Jiříkově vidění jsem si připadal, když jsem slyšel názor jednoho z diskutérů, že se nemá nic řešit přes média. Já do novin píšu hezkou řádku let a tohle vidím jako naprosté nepochopení. Politiku a politiky nepoškozují názory, sdělené veřejně, ale věčná snaha před novináři všechno tajit. Pánové, přece pracujete s veřejností a pro veřejnost. Čím více řeknete svých názorů a představ, tím více vás může veřejnost pochopit a třeba i podpořit. Já když čtu strohé nic neříkající tiskové zprávy, tak z nich cítím snahu raději nic neříct. Jenomže politika se dělá především v médiích a odlišnost názoru je sympatická. Není pravda, že stranu poškozuje. Kdyby to tak bylo, tak ODS se svým mlčením by měla mít 40% nikoliv 9. Když chci někoho volit, tak mu musím rozumět. Když mi sdělí jen obecná klišé, tak to není opravdové a důvěryhodné.
Současná vláda měla odvahu udělat řadu nutných kroků, které byly nutné, pomohly ke zlepšení ekonomické kondice Česka a byly opravdu zásadní. Například všichni, včetně zejména levicových kritiků vědí, že důchodová reforma je nezbytná, ale všichni také tušili, jak nevděčné důsledky bude mít její přijetí. S ohledem na své volební zisky raději neudělali za svých vlád nic, ale současný návrh torpédují. Církevní restituce mají stejný příběh i aktéry. Sociální demokraté věděli, že je vypořádání nutné a Ústavní soud je k tomu vyzýval. Přesto raději neudělali nic, ale současný zákon odmítají. A stejně farizejsky se chovají i v ostatních oblastech. Někdejší srabi jsou dnes za hrdiny.
Nečasova vláda udělala nezbytné a tvrdě za to zaplatí. Přesto by ta daň za reformy nebyla tak vysoká, kdyby měla schopnost normálně a srozumitelně říkat lidem fakta a pokud možno slovníkem běžnému občanu blízkým, jako to dělá senátor Kubera.

Jaroslav Hrabák

[ zpět ]