[ zpět ]

Vánoce po dvaceti letech

1.12.2009

Před pár dny si celá země připomínala dvacetileté výročí pádu železné opony a konce komunistického totalitního režimu u nás. Nám, kteří tu dobu dobře pamatujeme, běhal při některých dobových dokumentech mráz po zádech. Ne, že by se nám vybavoval tehdejší mrazivý listopad, ale události odstartované 17. listopadem byly hlubokým dějinným zvratem, u kterého jsme byli, jehož jsme byli součástí a často i hybateli.

Šlo opravdu o dějinný hluboký zvrat?
Vzpomínám si na tehdejší Vánoce. Vánoce roku 1989 byly opravdu trochu jiné než Vánoce předtím a potom. Mezi vánočními svátky se stal prezidentem Václav Havel, tehdejší záruka, že se naše země dočká po čtyřiceti letech svobodných voleb. Zároveň pořád panovala nejistota kolem činnosti komunistické tajné bezpečnosti, přesto, že čas dějin se z dnešního pohledu nezvratně posunul, tehdy panovala ještě částečná nejistota, budoucnost byla velmi otevřená.

O Vánocích také přišly zprávy z rychlosoudu a popravě rumunského diktátora Nikolae Ceausesca. Celý svět fandil Rumunům v jejich úsilí se osvobodit, tak jako jen před pár týdny my, ale zároveň, ve vánočním čase, s nejistotou hleděl na popraveného vůdce.

Jaké budou letošní Vánoce, Vánoce po dvaceti letech od nabytí svobody? Vím, že většině z nás jako první vytane na mysli ekonomická krize, obavy z nezaměstnanosti, obavy ze schopnosti splácet půjčky, to vše je ve vánočním čase jaksi výraznější, horší.

V tomto směru sdílím pocity většiny z nás a s nadějí sleduji poslední ekonomické ukazatele, které snad naznačují, že to nejhorší z krize máme za sebou a že nás snad konečně čeká alespoň pomalé oživení.čeká alespoň pomalé oživení.

V úvodu článku jsem položil otázku, zda tehdy, v nadějném roce 89 šlo o nezvratný dějinný pohyb. Ptal jsem se proto, protože sleduji, že probíhající krize jako by vrátila do našich srdcí stín totalitního režimu. Tedy nedůvěru ke strukturám moci, obavu z budoucnosti a také, bohužel, u některých z nás,náchylnost naslouchat hlasu těch sil, které stěží lze považovat za demokratické. Vzestup nacionalistických a xenofobních hnutí v dobách krize není náhodný. Není ani náhodou, že jsou více slyšet demagogové, věrozvěsti pevných pořádků a silné ruky. Právě v tom je moje obava.

Demokracie a svoboda není něco samozřejmého, co jsme si jednou provždy vybojovali a od té doby to máme. Je dobře, že jsme se ve svobodném a demokratickém světě naučili žít a že jsme jeho přirozenou součástí. Na druhou stranu je ale nutné připomínat, že svoboda znamená také zodpovědnost a demokracie podíl na věcech veřejných. Nezapomínejme ani o vánočním čase, že naše svoboda je závislá na našich rozhodnutích, a že ti, kteří chtějí větší díl moci, než jim v demokratickém světě náleží, stále o svou šanci vládnout usilují.

Záleží jen na nás, na našich rozhodnutích příští rok v květnu u volebních uren, na naší občanské zodpovědnosti, kterou jsme tak výrazně prokázali právě před dvaceti lety.
Dvacet let není mnoho. Přesto se naše životy dramaticky proměnily. Totalitní svět zmizel z naší části světa, jsme součástí Evropy a svou budoucnost máme ve svých rukou.

Přeji vám klidné Vánoce po dvaceti letech života v demokracii a občas si vzpomeňme, jak vypadaly Vánoce 1988 i dříve.
 

MUDr. Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR a senátor za Liberecko

[ zpět ]