[ zpět ]

Volební průzkumy

6.1.2010

Poslední volební průzkumy naznačují dva trendy. Jednak pomalu ubývá počet lidí, ochotných jít k volbám a druhak posilují strany nalevo v politickém spektru. Ten první trend může nahrávat velkým politickým uskupením, na druhou stranu ale cosi vypovídá o stavu naší společnosti. Tradiční česká rezignace a pasivita se prohlubují na úkor hospodských rádobypolitických keců o tom, že VŠICHNI jsou stejní a stejně blbí a nebude to jiné ať už TAM sedí kdokoli. To je velký omyl.

Druhý trend svědčí o tom, že čím dál více lidí začíná věřit populistickým slibům čehokoli pro kohokoli, vemme na to odkudkoli. Jednoduché řeči o tom, že ten kdo krizi nezavinil, nesmí na ni doplácet, jsou v dnešním globalizovaném a propojeném světě zcela bezpředmětné. Politika podněcování závisti vůči úspěšným, které je třeba za jejich úspěch potrestat, začíná slavit úspěch. Chtělo by se říct, tak jen s chutí do toho, on vám to za nějaký čas mezinárodní měnový fond spočítá stejně jako to nyní počítá Maďarsku, Litvě či jiným. A až vám to spočítá, tak nebudete stačit kroutit hlavami nad účtem, který vám vystaví.
 

Jenže to má háček. Vlastně spíš hák. On to spočítá nám všem a platit za chyby druhých budeme také všichni. A to včetně našich ještě nenarozených potomků.

Humorná poznámka mého kamaráda Michala by s obrovskou nadsázkou a velkou dávkou humoru mohla být řešením: Pojďme navázat na Klausovsko-Mečiarovské dělení ČSFR z roku 1993 a rozdělme ČR na Českou pravicovou republiku (ČPR) a Českou levicovou republiku (ČLR – nezaměňovat prosím s Čínskou lidovou republikou). Na hranicích bychom se určitě domluvili, nejsme přeci horké balkánské hlavy. Dva státy, dva rozdílné pohledy na způsob řízení ekonomiky. Keynes, Samuelson či snad nedejbože Engels nebo někdo úplně jiný? Kteří ekonomové by se svými teoriemi slavili úspěch? Bylo by zajímavé sledovat po pěti, deseti, patnácti letech, která z obou republik by byla úspěšnější, která by té druhé poskytovala hospodářskou pomoc (podobně jako Jižní Korea své sestře na severu). Vsadil bych se, že ČPR by si ponechala svou měnu a hrdě by šla svou vlastní cestou ekonomické nikoli politické integrace s EU, kdežto ČLR by zřejmě platila eurem, dlužila, kam se podívá a pomalu se ztrácela pod tíhou euroadministrativy někde v půli cesty mezi Bruselem, Paříží a Berlínem…

Konec legrace, zpět do reality šedého dne. Spasitel nablízku žádný není a nebude a tak si budeme muset svůj osud vybrat ve volbách sami a společně a bezrozdílně ho pak nést. Čím více nás bude vybírat, tím lépe.
 

Martin Vágner

[ zpět ]