2024
sobota 23. listopadu
Aktuálně:
[ archiv novinek ]
Aktuality:
21.11.2024
Jezdil jsem na skateboardu. VIP lóže nejsou pro mě, říká Petr Fiala v Nosičích vody
[ Více ]
21.11.2024
Vládní výbor pro strategické investice řešil rozvoj lidských zdrojů, ale i stavbu vysokorychlostních tratí v ČR
[ Více ]
20.11.2024
Je třeba stanovovat si odvážné cíle, nikoli říkat, že něco nejde, řekl Petr Fiala v debatě Deníku
[ Více ]
20.11.2024
Vláda podpoří povodněmi postižené sportovní organizace a firmy, rozšíří i pomoc podnikatelům obchodujícím s Ukrajinou
[ Více ]
19.11.2024
Modernizace vysokého školství: ODS přináší konkrétní řešení pro studenty i vědce, reaguje na konkrétní výzvy
[ Více ]
[ zpět ]
5.12.2012
Počátkem června letošního roku vyhlásil ředitel továrny Detoa Albrechtice a dnes již i senátor za volební obvod 35 – Jablonec Jaroslav Zeman soutěž, o které jsme vám již v prázdninovém a podzimním vydání psali. Soutěž měla za úkol zapojit mládež do úvah o společném soužití většinové společnosti s Romy a formou eseje vyjádřit svůj názor na řešení této problematiky.
Čtěte také ZDE
Uzávěrka prací byla 20. září a sešla se jich dvacítka. Ještě jednou všem děkujeme za snahu. Řada prací byla na dobré úrovni a hodnotitelská komise ve složení Jaroslav Zeman, Lenka Klimentová, Jiřina Polanská a Vladimír Kordač neměla jednoduchou práci, jak zdůraznil i autor soutěže: „Jako hodnotitelé jsme měli nelehký úkol vybrat nejlepší práce a musím uznat, že bychom těch prvních, druhých a třetích příček potřebovali mít více, aby to bylo spravedlivé. Nakonec jsme se na pořadí shodli a jako vítěznou práci jsme ocenili esej, jejíž autorka je Andrea Tokárová. Na druhém místě se umístil Vít Šimberský a třetí příčku obsadil Daniel Večeřa.“
V Deníku jablonecka již všechny tři vítězné texty byly otištěny v pátečních a pondělních speciálech. My dnes přinášíme dvě práce. První je vítězná práce Andrey Tokárové. Druhou je pak práce, kterou samostatně ocenil šéfredaktor Jabloneckého zpravodaje, a jejíž autorkou je Šarlota Bukajová – na snímku přebírá zvláštní ocenění.
Šarlota Bukajová: Život Romů v Česku
Odjakživa jsou Romové považováni za negramoty, nebo spíše nepřizpůsobivé občany této republiky.
Já si myslím, že všichni Romové nejsou stejní. Někteří pobírají dávky od státu, jiní zase pracují, ale takhle přesně je to i s ostatní částí populace. Ostatní část populace nás, Romy, strašně rychle odsoudí. My jsme všichni ti špatní, my nehledáme práci, přitom tu nejtěžší práci vykonávají Romové.
Proč všechny romské děti už od prvních tříd nastupují do zvláštních škol?
Já jsem Romka a mám normální základní školu, tak proč by to nemohli zvládnout i ostatní. Myslím si, že to není všechno tak jednoznačné, sama to znám. Mé mámě je jedno, jestli budu vzdělaná, nebo jestli budu třeba těhotná v sedmnácti letech. Já mám svou hlavu a myslím na svou budoucnost.
Vzdělání je budoucnost
Sama vidím, jak je těžké najít si práci v dnešní době, a to ještě když jste Romka. Většina Romů nemá ani základní vzdělání. Pro romská děvčata většinou vzdělání neznamená nic, nic, jsou ráda, že dokončí základní vzdělání. Většinou už mají svého přítele a hned spolu chtějí žít.
Romské matky by měly své děti vést k tomu, aby se vzdělávaly, protože samy vědí, jak je to těžké v České republice najít práci.
Děti vidí, že jejich matky berou celý život dávky. Česká populace říká: „Cikáni jenom kradou, nic nedělají atd.“ Já jsem chodila na textilní průmyslovou školu, byla jsem jediná Romka ve třídě. Cítila jsem se mezi ostatními dobře, ale vím, že by mě raději vyměnili. Někteří se se mnou bavili v pohodě, jiní viděli Romku a raději na mě ani nepromluvili. Většinou jsem se cítila špatně. Byla jsem sama, nechtěla jsem chodit do školy, nebyla jsem líná, ale prostě to nešlo. Musela jsem školu změnit. Teď chodím do školy, kde je nás, Romů, víc, cítím se tu lépe, a tak ji snad v pohodě dokončím. Sama bych si to, samozřejmě, přála a taky pro to všechno udělám.
Proč píšu tento sloh?
Myslím si, že Romové jsou pro většinu populace nepřizpůsobiví, přece nám tak i říkají. Kdyby si mohlo co nejvíc lidí přečíst mou práci, snad by i připustili, že alespoň část mladé generace Romů chce slušně a důstojně žít a pracovat.
Vítězka soutěže ANDREA TOKÁROVÁ a její esej:
Život Romů, podle mého názoru, nebyl nikdy lehký. Už to, že nemáme svou zem, zem, kde bychom byli jenom „my“. Stále kočovat a někam stále cestovat? To není moc hezké, ale hlavně to je v dnešní době nemožné. Být někde, kde se nám líbí, už to tam znáte, a opět muset popojet o kus dál.
Co si tak asi představíte, když se řekne Rom? Budou to určitě dvě věci. Ta první bude to, že když si představíte Roma, vidíte snědou tvář, velké hnědé oči a vlasy černé jako vrána. Rom, který umí krásně tančit, zpívat a hrát na hudební nástroje. To je ten krásný obraz temperamentu. A ten druhý? Že to je obyčejný nepracovitý Rom, který dělá ostudu všude, kam přijde. Prostě to už tak asi bude. Romové jsou obecně velmi dobrosrdeční lidé, kteří když uvidí, že se k nim chováte přátelsky, hezky a mile, tak vám vrátí to samé, ba někdy více.
Rodina je všechno
Romská rodina, to je poklad pro každého Roma. U Romů je, a hlavně bylo, normální, že rodiče domlouvali svým dětem partnery a svatby. Rodina pro Roma je snad nejdůležitější. Jako matka, otec, sourozenci, babička, děda jsou velice důležití členové rodiny. Většinou bývá, že jako prvorozený by měl být chlapec, aby pak bránil a chránil mladší sourozence, hlavně mladší sestry. Dítě, to je základ romské rodiny. Je to pro nás požehnání od Boha.
Rádi se bavíme, a proto oslavy, křtiny, svatby jsou velice bohaté. Pohřby u Romů bývají velice emotivní, až někdy drsné. Je to tím, že nás opustí velmi blízký a milovaný člověk, zůstane po něm prázdné místo.
Dnešní život Romů má opět dvě strany. Jsou Romové, kteří se mají dobře, kteří chodí do práce, posílají své děti do školy a jsou normálními občany. Ale jsou také Romové, kteří jsou opační. Opak toho čím by měli být. „Bílý“, který urazí Roma tím, že je „černý“ nebo že to je „špína“, to si žádný Rom nenechá líbit pro svou hrdost. Hrdost, to je také vlastnost, kterou má většina Romů. Zde, v České republice se říká, že je diskriminace, diskriminace Romů. Myslím si, že je, ale na druhou stranu si to Romové dělají sami. Proč někteří mohou být ti „lepší“ a druzí ti „špatní“? Co je toho příčinou, na to bude asi více názorů. Ale já si myslím, že to je tím, jak byli v dětství vedeni. Jestli byli takoví í jejich rodiče a pra pra prarodiče, tak je to jasné, že stejní budou i oni. Jak se říká: „Jaký si to vychováš, takový to budeš mít.“
Proč dnes, v 21. století, v takovém moderním světě, proč ještě někteří bydlí v lese nebo barabiznách, kde nemají teplo a vodu. I tací se najdou v Čechách. A politici? Dělnická strana a podobně, to by nemělo vůbec dnes existovat. Proč to tak je? Proč dnes je takové zlo mezi lidmi, že někdo dokáže vhodit zápalnou láhev do domu, kde spí rodina s dětmi? Proč, když bílý zabije člověka, tak se to v televizi ukáže jen jednou, ale je-li vinen Rom, tak to běží celý týden? Je to nespravedlivé vůči nám. Proto by se s tím mělo něco dělat. Jenže co? Když Rom je velice tvrdohlavé stvoření, které si stojí za svým. Český lid by se měl zamyslet. Neměl by Romy házet do jednoho pytle. Nejdřív by měl každého poznat a až pak si oněm udělat svůj obrázek, český lid by měl být vstřícnější, ale spravedlivější stejně k Romům i k Čechům. Chtělo by to mír! Doufám, že život Romů v Čechách se zlepší. A bude tu fajn život.
Jsem hrdá, že jsem Romka, Romka se snědou barvou pleti, černými vlasy a velkýma hnědýma očima.
Andrea Tokárová i Šarlota Bukajová studují na Střední škole managementu a práva a obě se narodily v roce 1995.
[ zpět ]