Politika je řemeslo jako kterékoli jiné. Jsem o tom přesvědčen od doby, kdy jsem do ní ze světa byznysu vstoupil a s tímto přesvědčením jsem ji téměř 20 let vykonával. Jde v ní – musí v ní jít – o výsledek, který je na jedné straně rámován politickým směřováním, a na straně druhé politickým programem a vůlí občanů. To, co mne na politice bavilo, byla možnost tvořit a posouvat věci kupředu. Chápal jsem, že všeobecně nemusí být shoda na prioritách, ale tak to v politice je, nelze se zavděčit každému. Dařilo se ale zefektivňovat úřad a udělat z libereckého magistrátu jeden z nejlepších v republice, dařilo se za využití evropských dotací i vlastního rozpočtu realizovat zásadní stavby a projekty, které jsou dnes pro Liberec samozřejmostí a z nichž tak mnoho čerpá.
Bohužel se do politiky postupně dostávaly vlastnosti, se kterými jsem nemohl souhlasit. Populismus, proti kterému nelze bojovat, protože nikdo vám nemůže dát tolik, co populista slíbí. Extrémismus, který se, mimo jiné, odrážel v kriminalizaci a ostrakizaci politiků, kteří odmítali populismus a lpěli na svých zásadách. Přestalo zde platit slovo, padly základní principy a hranice.
Co to vše s politikou udělalo, můžeme sledovat na liberecké politické scéně posledních 8 let. Vývoj města se de facto zastavil. Nečerpají se evropské dotace. Ve městě se nerealizují vlastně žádné rozvojové projekty. Jediné, čeho jsme svědky, jsou hádky politiků, osobní urážky, podávání trestních oznámení a žalob. Liberecké zastupitelstvo se stalo panoptikem a karikaturou sama sebe.
Osobně bohužel nevidím příliš cest ke zlepšení ani v dalším volebním období. Je zřejmé, že karty rozdají až voliči v podzimních volbách. Ačkoli věřím v úspěch ODS, nevidím příliš velkou možnost fungující a konstruktivní koalice. Protože okolo je dost prázdno, vyplněno řvouny, těmi, kdo plácají slámu, a jejichž posláním je šířit zlobu a nenávist. V takovém světě nelze tvořit a pracovat pro město. Čekají nás tak opět jen roky urážek a nechutností.
Jsem již příliš starý na to bavit se podobným stylem politiky. Mávnout nad tím rukou a říci si, že o nic nejde. Obávám se, že to budou další promarněné čtyři roky, které budou našemu městu chybět. A nechci u toho sekundovat. Rozhodl jsem se nekandidovat. Ale neodcházím. Mám Liberec rád. A udělám vše proto, aby i v době zmaru, který kolem nás pociťuji, mělo naše město pod Ještědem šanci.
Bývá to tak, že z aktivistů se stávají politici. Myslím, že není časté, aby se z politika stal aktivista. Pokusím se tomuto slovu dát trochu jiný význam. A jako konstruktivní aktivista našemu město dále pomáhat. Ona se ta správná cesta jistě najde.