Současná finanční a hospodářská krize bývá často označována za největší od konce druhé světové války. Oprávněně. Prestižní ekonomický týdeník The Economist nedávno ale varoval před desetkrát větší krizí, která nám hrozí – demografickými změnami.

Problém stárnutí obyvatel má se současnou krizí jednu společnou věc – je celosvětový. Pro finanční krizi se ale snaží najít řešení státy částečně na nadnárodní úrovni, kdežto penzijní reformu si řeší "každý sám". Svůj domácí úkol (zabránit krachu důchodových systémů) již splnilo několik zemí. V našem okolí například Slovensko. Většina států se ale k tomu teprve chystá, i když už je pět minut po dvanácté.

Současný průběžný systém, kdy lidé v produktivním věku platí penze důchodcům, je mimořádně citlivý na vývoj věkové struktury. Když se tento bismarckovský systém rozbíhal, většina lidí se tehdy ani důchodového věku nedožila. Dnes se jej dožívají téměř všichni, a důchod pobírají více než dekádu. V budoucnosti se navíc toto období ještě prodlouží.

Lidé se díky pokroku v medicíně a lepší životosprávě dožívají vyššího věku. Dětí se zase rodí méně, než by stačilo na prostou reprodukci. Tyto dva faktory znamenají složitou situaci, která vyústí ve větší nároky na důchody a zároveň omezení příspěvků do důchodového systému.

Vezměme si k ruce čísla. Na konci roku 2008 vyplácela Česká správa sociálního zabezpečení 2,07 milionu starobních důchodů. Celkem na jejich výplatu šlo přes 222 miliard korun. Nebereme přitom do úvahy invalidní důchody. Vybrané sociální pojištění na důchodové pojištění to ale nerozlišuje, takže musíme příjmy "uměle" přepočíst. Výsledek činí 227 miliard korun. Loni tak byl důchodový účet v části starobních penzí v mírném přebytku.

Letos to vlivem krize bude deficit kolem 20 miliard korun. Jelikož ale budeme prognózovat příjmy a výdaje na dlouhé období, tak tuto anomálii (velkoryse) zanedbáme. Pro naši předpověď využijeme střední prognózu vývoje počtu obyvatel Českého statistického úřadu do roku 2065. Zároveň do modelu vložíme postupný posun odchodu do důchodu, až v roce 2030 dosáhne 65 let.

Tuto změnu prosadila ještě vláda pod vedením ODS a v podstatě funguje jako ruční brzda před dřívějším krachem důchodového systému. Díky této změně budeme mít v roce 2030 o téměř 350 miliard korun více. Přesto bude důchodový účet ve schodku. V našem modelu dále předpokládáme nominální růst příjmů i výdajů (vlivem růstu HDP) o 4 procenta. Na schodky si budeme muset půjčit. Úrokovou sazbu určíme také na 4 procenta.

Výsledek? V roce 2065 dosáhne schodek důchodového účtu (pro starobní důchody) více než 7 procent HDP a státní dluh se do té doby vlivem kumulovaných schodků zvýší o téměř 100 procent HDP (pro srovnání dnes je přes 30 procent HDP). Jedná se samozřejmě o velmi zjednodušený model, ale základní trend je jasný. Pro srovnání závěrečná zpráva Národní ekonomické rady vlády (NERV) počítá s deficitem 8 procent HDP v roce 2060 a dluhem téměř 250 procent HDP. Obecně se dá říci, že většinu z deficitu i dluhu bude mít na svědomí právě neudržitelnost důchodového systému.

Takový stav je jistě neudržitelný, a proto jakákoliv vláda bude muset přistoupit na změnu důchodového systému.

Buď je tu pravá cesta ODS, která znamená dobrovolné vyvedení části sociálního pojištění do soukromého kapitálového pilíře. Tato varianta by znamenala vyšší zhodnocení důchodů a snížení nespravedlnosti vyvolané demografickými změnami (dobře se mají důchodci, když se rodí hodně dětí).

Alternativou je levá cesta ČSSD. Socialisté zatím navrhují pouze populistické kupování důchodců za mimořádný důchod 2 400 Kč. V budoucnu by ale museli přistoupit ke změnám také (jinak by hrozil státní bankrot – viz minulé argumentáře). Varianta ČSSD bude počítat zřejmě zčásti se zvýšením sociálního pojištění (což podváže ekonomiku), snížením rozdílů mezi důchody (i když jsou u nás tyto rozdíly již dnes skoro nejnižší ve vyspělém světě) a celkovýmsnížením důchodů v poměru ke mzdě.

Socialistická varianta znamená tedy nejen propad životní úrovně důchodců jako sociální skupiny. Především je ale signálem pro střední třídu, která si celý život bude poctivě platit sociální pojištění. Pokud totiž nepřistoupíme na pravou reformu v současnosti, pocítí dnešní třicátníci po odchodu důchodu prudký propad životní úrovně. Zároveň důchod statisíců občanů s podprůměrnými mzdami klesne pod hranici chudoby (1/4 průměrné mzdy).