Musím se omluvit paní senátorce, neb
jsem si myslel, že se zbláznila a fantazíruje
jako Jules Verne, ale pak jsem si zadal do
vyhledavače termín »jaderná elektrárna«
a už vím, že je to ekologický způsob obnovitelné
energie a zde je přesný popis:
V jaderné elektrárně je umístěno mnoho
tisíc šlapacích klecí, v nichž obíhají veverky.
Veverky jsou nuceny svým strachem z lišek
šlapat co nejrychleji. Veverky jsou krmeny
lískovými jádry (odtud název jaderná elektrárna),
které jsou až do klecí dopravovány
na pásech. Zmíněná jádra jsou produkována
v Majlontě.
Na ose šlapací klece je nasazena ebonitová
tyč a v její blízkosti je umístěn liščí
ocas tak, aby se při otáčení ebonitové tyče
generoval elektrický proud. Získaný proud
je veden po vodičích, čímž dochází k elektrifikaci.
Výkon elektrárny se standardně uvádí
v MW (megaweverkách), toto číslo označuje,
kolik miliónů veverek v elektrárně pracuje.
Protože se veverk y velmi snadno
rozmnožují a lísky v Majlontě dávají pravidelně
dobrou úrodu, řadíme jadernou elektrárnu
mezi obnovitelné zdroje energie.
Paní senátorko a pane starosto, to je krok
správným směrem.
Jdu na veverky. Jiří Bečvář
(převzato z diskuze na stránkách Deníku se svolením
autora)
Jak je to opravdu s miniaturními jadernými
elektrárnami?
V časopise Ekonomika se v lednu 2008
objevil článek České nukleární společnosti,
informující o nových miniaturních jaderných
reaktorech, které jsou umístěné v podzemí
přímo v místě spotřeby elektřiny.
Paní senátorka si asi přečetla, že americká
společnost Hyperion Power Generation
vyvíjí nový zdroj elektřiny s názvem Hyperion
Hydride Reactor, tedy miniaturní štěpný
reaktor. Reaktor je také přenosný, náplň
paliva by měla vystačit na nejméně 5 let (viz
článek paní senátorky - pozn. aut.), pak je
možné ji ve výrobním závodu obnovit. Také
prý japonská společnost Toshiba pracuje
na vývoji nové třídy miniaturních jaderných
reaktorů, které jsou navrženy pro dodávku
energie obytným domům nebo celých městských
bloků.
Podstatná na celém humbuku s jabloneckou
jadernou elektrárnou je skutečnost,
že se jedná o záležitost výzkumu.
Je to stejné jako s informacemi o léku
proti smrtelné chorobě. Také bychom jej
chtěli hned objednat jako zboží z katalogu
obchodního domu, ale musíme čekat dlouhé
roky, než proběhnou všechny testy a lék
se dostane do oběhu. Také vysněný reaktor
se bude dvacet let vyvíjet, testovat, schvalovat
a pak někdy i vyrábět. Pravděpodobně
se mnozí z nás léku ani reaktoru nedožijí
a používat to již dnes jako předvolební špek
na voliče je tak trochu prostomyslné. Jen se
děsím, co si zase ve vědeckopopulárních
časopisech přečte Soňa Paukrtová příště.
Třeba budeme mít v Jablonci mezigalaktickou
základnu nebo v přehradě plovoucí
jadernou elektrárnu, kterou vyvíjejí Rusové
společně s Uruguají a jedna již pluje kolem
Sibiře.