"Reforma veřejných rozpočtů se nemůže vyhnout snížení výdajů na platy pracovníků organizačních složek státu a příspěvkových organizací." To není citace z programového prohlášení vlády, ani z programu ODS, TOP 09 nebo Věcí veřejných.

Toto doporučení obsahoval dokument Koncepce reformy veřejných financí, který vznikl na ministerstvu financí již v roce 2003 za tehdejšího ministra Bohuslava Sobotky (ČSSD). V době vzniku dokumentu přitom zažíval svět bezprecedentní hospodářský růst.

Česko se ale zadlužovalo čím dál více. Tehdy jsme si za vlády socialistů nedokázali odtrhnout od úst, a dnes to splácíme i s úroky. Doslova. Zapomněli jsme na to, že jsme tuto zemi nezdědili od našich předků, ale že ji máme půjčenou od našich dětí.

Hospodářská krize dopadla v loňském a letošním roce na soukromý sektor velmi tvrdě. Řada firem zkrachovala, tři sta tisíc lidí přišlo o práci. Jen nepodnikatelský sektor nabíral nové zaměstnance. Podle údajů Českého statistického úřadu přibylo meziročně v druhém čtvrtletí letošního roku v tomto sektoru dalších 6000 zaměstnanců.

Vážím si práce zaměstnanců ve veřejném sektoru. Vím, že je mezi nimi řada velmi pracovitých lidí, kteří berou svou práci jako poslání a nemají vysoké příjmy. Například práce učitelů je v naší společnosti nezastupitelná. Proto také učitelům v příštím roce zvyšujeme platy v některých případech až o osm tisíc korun.

Na druhou stranu řada velmi kvalitních lidí je i v soukromém sektoru. Proto není možné, aby se vývoj mezd ve státních a soukromé sféře odchyloval. Mzdy zaměstnanců v některých odvětvích klesly o třetinu. Vláda se přitom rozhodla snížit objem mzdových prostředků o desetinu. Neznamená to přitom, že snížíme každému zaměstnanci mzdu o deset procent. Část prostředků se totiž uspoří zefektivněním práce veřejné správy.

Podobné úspory dnes činí téměř všechny vlády v Evropě. Ve Velké Británii propustí půl miliónu státních zaměstnanců, v Maďarsku snížili objem mezd o 15 procent, v Řecku o 20 procent a v Lotyšsku dokonce až o 40 procent. Ano, skoro všude se kvůli tomu demonstrovalo a stávkovalo. Nikdo nemůže být populární, když provádí úsporná opatření. To ale neznamená, že nejsou potřebná.

Pokud dneska nesnížíme výdaje, tak za dva tři roky je budeme muset snižovat několikanásobně více. A to v lepším případě. V tom horším to za nás bude dělat Mezinárodní měnový fond, a ten se o jiných řádech než o desítkách procent úspor odmítá vůbec bavit. Nejsme populisti, ale to neznamená, že nechceme pro tuto zemi to nejlepší.

Odbory, které organizují dnešní stávku, se už nechaly slyšet, že chtějí lidi aktivizovat proti reformám. Takový přístup je už nebezpečný a hraničí s vydíráním.

Představitelé vlády jednali se zástupci odborů desítky hodin, aby nakonec všechny kompromisní návrhy odboráři smetli ze stolu. Výsledkem těchto diskusí nemůže být, že se nestane nic. Debatě o reformách jsem ochoten věnovat i několikanásobně více času, abychom dosáhli co největšího možného konsensu. Není ale možné, aby představitelé odborů šli do jednání s tím, že buď bude po jejich, nebo půjdou do ulic.

Na stávku mají lidé právo a nedá se samozřejmě ignorovat její význam. Na druhou tato vláda dostala od voličů silný mandát k úsporným opatřením a k provedení reforem. Takto silný mandát nezískala žádná vláda v novodobé historii.

To je také důvod, proč jsme nemohli ustoupit od závazku snížit objem mezd ve státní správě. To nebylo rozhodnutí vlády Petra Nečase. To bylo rozhodnutí voličů.

RNDr. Petr Nečas, předseda strany, člen regionální rady, místopředseda oblastního sdružení a předseda vlády, poslanec PČR