2025
pondělí 21. dubna
Aktuálně:
Aktuality:
16.04.2025
Vládní koalice ohledně úpravy migračních pravidel opravdu něco dělá, opozice o tom jen řeční, řekl na CNN Prima News Jan Skopeček
[ Více ]
16.04.2025
Petr Fiala na CNN Prima News: Chlorovaných kuřat z USA se bát nemusíme. Větším nebezpečím jsou levné výrobky z Číny
[ Více ]
16.04.2025
Vláda se zabývala návrhem Evropské komise na Dohodu o čistém průmyslu a projednala plnění Strategie BESIP
[ Více ]
15.04.2025
ČR musí urychlit přijímání opatření pro omezení výskytu látek obsahujících rizikové sloučeniny PFAS, shodli se účastníci debaty v Senátu
[ Více ]
15.04.2025
Úspěch země závisí na tom, jak se změní EU, řekl premiér Petr Fiala na konferenci Česko na křižovatce
[ Více ]
15.04.2025
Martin Kupka: Obnovitelná nebo nízkouhlíkatá paliva mají pomoct zachovat dostupné evropské automobily
[ Více ]
Zdroj: Mladá fronta DNES
Před deseti lety byl jeden březnový den pro knihovnickou a čtenářskou obec hlavně v našem kraji zvláště významný: V Liberci byl v nové budově knihovny zahájen provoz. To znamená knihovní služby knihovny. To byl teprve ten opravdový start pro čtenářskou veřejnost, která do té doby na služby výpůjční musela čekat. Ráda bych nám všem připomněla tu zvláštní atmosféru těsně před tou událostí i den samotný. To, co je dnes víc než samozřejmé a co během té desítky let doznalo dalšího vylepšení, bylo tehdy nevídané, pro mnohé obdivuhodné novum: dvě stovky tisíc knih ve volném výběru a v pohodlí připomínajícím obývací pokoj domova.
Po otevření nového objektu 9. listopadu 2000 nastala pro pracovníky teprve ta mela: stěhování celého milionového fondu ze všech těch nejrůznějších skladů po městě a širokém okolí. Kdo už stěhoval knížky své domácí knihovny, pochopí možná, jak těžký úkol to byl. Měli jsme však logistiku promyšlenou a firmu připravenou.
Jen týden po té vzrušující slavnosti otevření nového objektu knihovny pro veřejnost přijel na návštěvu pan prezident Havel. Ten, který „stavbu smíření“ spolu německým prezidentem Herzogem zaštítil. Vítali jsme jej s primátorem Kittnerem, předsedou Židovské obce v Liberci Pavlem Jelínkem a architektem Radimem Kousalem. Prezident se nejen zapsal do naší pamětní knihy a do souboru jeho projevů, které knihovně daroval, ale knihovnu prošel a s námi i novináři podiskutoval. Prezidenti nenavštěvují u nás veřejné knihovny až zas tak často. Vzpomínka na ten den sem proto patří.
Další dva měsíce po Novém roce 2001 byly stále ve znamení stěhování fondu a příprav volného výběru literatury a různých médií na čtyřech úrovních nabídky (říkali jsme jim paluby). Čekalo nás vyřizování reklamací různých závad od dodavatelů, formulace konečného znění smlouvy s generálním dodavatelem, exkurze zájemců z řad podnikatelských od nás i ze zahraničí. Bylo práce jak na kostele. Únava provázela snad každého.
Během února se finišuje a stěhování je ukončeno.
Budovu knihovny využívaly už od listopadu 2000 nejrůznější organizace i soukromé osoby pro výstavy, představení, besedy, prezentace, reklamy… Potvrdil se tak náš předpoklad, že prostor knihovny je opravdu mnohostranně využitelný. Přijímali jsme návštěvy ministrů, zástupců velvyslanectví, obcí, podnikatelů, architektů, studentů, pedagogů a médií. Média sem doslova proudila ze všech koutů. I o sály byl nebývalý zájem. Strach některých místních politiků, že jsme zasáhli do stávající sítě sálů pro kulturní představení a přednáškovou, vzdělávací činnost, se ukázal jako scestný.
A pak přišel den D. Zahájení provozu vlastní knihovny. Ten den si bohužel pro desítky jiných událostí úplně přesně nevybavuji. Dotáčelo se totiž i video o knihovně, včetně všeho toho mumraje a ruchu při otevření. Pospíchalo se, aby byl dokument hotov. Vzpomínám si ale, že ti první návštěvníci si více všímali interiérů než nabídky. Někteří, ti, co jsem je znala, plakali, když mě potkali. Ani já k tomu neměla daleko. I několik škarohlídů, neschopných porozumět změnám, utichlo.
A tak začala už od těch dnů knihovna dýchat životem, který jí desítky nadšenců vdechlo. Těm patří neutuchající dík.
Tehdejší průlomový počin v historii a životě našeho regionu je po letech vlastně už jen vzpomínkou, ale důležitou, krásnou a neopominutelnou.