Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka použil ve svém článku (Vláda bez masky, 13. 6.) řadu siláckých výroků typu, že "vláda zahajuje boj s vlastními občany" a "může si podat ruku s totalitním režimem".

Tyto expresívní výroky mají k realitě stejně daleko, jako má daleko dnešní ČSSD k moderní evropské sociálnědemokratické straně. Kdyby jí byla, musela by poctivě přiznat, že ekonomická situace je v Evropě natolik vážná, že reformovat musí všechny vlády, ať už jsou pravicové, nebo levicové – kterých už ovšem příliš mnoho nezbývá. Posledním příkladem je nedávný pád socialistů v Portugalsku – v zemi, která v Evropě patří mezi nejohroženější státním bankrotem. Lidé dávají v době ekonomických těžkostí přednost zodpovědnosti před populismem.

Levicovými intelektuály tolik vysmívaný příklad Řecka je vážným mementem. Řecko se řítí do ekonomické propasti a především nízkopříjmové skupiny se začínají obávat o svoje úspory. Neutěšená ekonomická situace vyvolává obavy o jejich znehodnocení, protože tamní vláda není schopna plnit tvrdé podmínky diktované mezinárodními institucemi. I další vyspělé evropské země se dostávají do vážných potíží a jsou nuceny provádět nepopulární, nikoli zcela bezbolestná opatření.

Pokud se na tomto hodnocení situace s opozicí neshodneme, jen obtížně nalezneme společná racionální, třeba i kompromisní východiska. Nelze stále bagatelizovat tyto problémy, které se v dnešním globálním prostoru snadno mohou přelít i k nám.

Jedna věc je ovšem současná rétorika sociální demokracie, druhá věc je realita. Stačí si osvěžit paměť z doby, kdy byla hlavní vládní stranou.

Připomeňme si slova tehdejšího premiéra Miloše Zemana z března 2000 na adresu stávkujících odborů: "Protože tuto stávku vyhlásili, aniž by jednali, tak jak pan Dušek, tak pan Dufek na základě tohoto neseriózního podrazáckého jednání mají zakázaný vstup do Strakovy akademie."

Ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach zase považoval stávku strojvůdců v březnu 2006 za "nezákonnou a protiústavní s tím, že zaměstnavatel má právo domáhat se ztrát". Proto nelze brát dnešní výroky ČSSD na podporu stávkujících příliš vážně. Skandální je ovšem její zpochybňování rozhodnutí nezávislého soudu jen proto, že se jí to politicky hodí.

"Nejsem žádný fanatik škrtů. Ekonomická situace je ale tak obtížná, že si nemůžeme dovolit v příštích třech letech dělat jinou než jen úspornou politiku, která sníží tempo zadlužování." To neřekl v rozhovoru pro Právo v červnu 2003 pravicový politik, ale tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka. Tehdy měl kolem sebe kvalitní ekonomické týmy, které navrhovaly ve svých koncepcích řadu opatření prosazovaných dnes koaliční vládou.

Tito experti mimo jiné konstatovali, že pokud se vláda neodhodlá k razantní reformě veřejných financí, finanční trhy si ji dříve nebo později vynutí samy, ale za cenu vysokých ztrát.

Dále doporučovali snížit výdaje na platy pracovníků veřejné správy, redukovat sociální mandatorní výdaje, pružnější zákoník práce především v oblasti propouštění, posílit nepřímé daně proti přímým, urychleně zavést vícepilířový penzijní systém s prostorem pro dobrovolný vstup, nebo zavést poplatky za studium na vysokých školách. To se přitom odehrávalo v době hospodářského růstu, nikoli za globální ekonomické krize.

Problém vlád ČSSD spočívá v tom, že nejenže tato doporučení vlastních expertů ignorovaly, ale v praxi prosazovaly pravý opak. To je jeden z hlavních důvodů, proč dnes musíme zasahovat v některých oblastech razantněji, než by bylo nezbytně nutné.

RNDr. Petr Nečas, předseda strany, člen regionální rady, místopředseda oblastního sdružení a předseda vlády, poslanec PČR